Psychedelická látka LSD, plným názvem diethylamid kyseliny lysergové, se stala inspirací mnoha umělců, bohémů i obyčejných lidí během hnutí hippies v šedesátých letech a s touto epochou je také nejvíce spojována. V současnosti je opět nadějí v psychiatrii, protože dokáže odblokovat pacientovy obranné mechanismy tak, aby mohl lépe léčit svoje psychické obtíže. Účinky látky poprvé objevil před 75 lety švýcarský chemik Albert Hofmann, když na sobě 16. dubna 1943 LSD omylem vyzkoušel.
Mystika, která dokáže léčit. Před 75 lety Albert Hofmann objevil účinky LSD
Na jaře roku 1943 se Hofmann v laboratořích firmy Sandoz ve švýcarské Basileji vrátil k látce LSD-25, kterou poprvé syntetizoval již v roce 1938 a kterou již dříve bez větších výsledků testoval. V té době už byl renomovaným chemikem a měl za sebou studia na curyšské univerzitě. A také pokusy s hledáním látek, které by pomohly léčbě srdečních chorob.
Památná jízda na kole
Když Hofmannovi látka 16. dubna 1943 náhodou kápla na ruku, prožil později známé intenzivní pocity od úzkosti po štěstí a barevné fantazie. O tři dny později pokus zopakoval, tentokrát úmyslně, a výsledek byl stejný. Navzdory experimentu nasedl na kolo a díky tomu se tento den dodnes připomíná jako památný Bicycle Day.
10 minut
Před 70 lety Albert Hofmann objevil účinky LSD
„Vydal se na kole domů a zažíval při tom plný psychedelický stav. To je důvod, proč si tenhle den připomínáme a proč třeba pořádáme ve čtvrtek 19. dubna cyklojízdu Prahou,“ upozorňuje psychiatr a neurovědec z Národního ústavu duševního zdraví a České psychedelické společnosti Filip Tylš, který byl hostem Studia 6.
Požití LSD podle něj způsobuje velmi dramatické změny na úrovni vnímání, myšlení a emotivity. Mnozí uživatelé mluví o pocitech „oceánické“ bezbřehosti, stavech „rozpadání ega“, které mohou být spojeny s velkou úzkostí, nebo své zážitky přirovnávají k mystické zkušenosti.
Neradi tomu říkáme halucinogeny, protože halucinace nejsou to, o co v prožitku jde. Nejdůležitější jsou mystické prožitky, které jsou důvodem, proč jsou tyhle látky léčivé. Léčivý účinek koreluje s mystickým zážitkem.
Sám Hofmann od začátku věřil v léčebné účinky LSD. „Tuto substanci jsem vyrobil jako lék. Není mou chybou, že ji lidé zneužili,“ hájil později látku, kterou sám označil za „mé problémové dítě“. Firma Sandoz brzy zahájila její výrobu v podobě tablet pro lékařské účely.
LSD mimo laboratoř
Zanedlouho pro sebe LSD objevili umělci a intelektuálové, pro něž látka znamenala bránu do bohémského světa. Jedním z prvních byl psychedelický guru Timothy Leary. Ten inicioval i podávání drogy vězňům a tvrdil, že se tím snižují jejich sklony k recidivě.
K tomu, že psychedelickou látku zkusili, se přihlásili například zakladatel Microsoftu Bill Gates či kytarista Rolling Stones Keith Richards a celá řada dalších muzikantů nebo herců, brány vnímání pomáhalo LSD otvírat britskému spisovateli Aldousovi Huxleymu a v rámci experimentu LSD bral také například spisovatel Ken Kesey.
Koncem 60. let se ale nad kyselinou snů začaly stahovat mraky. Vláda USA zařadila LSD na seznam zakázaných látek v roce 1966 a další země ji následovaly. Sandoz pak výrobu LSD ukončil. Hofmann to v roce 1993 shrnul takto: „LSD není návyková ani toxická. Její nebezpečí spočívá ve velmi hluboké změně vědomí: může být krásná a může být strašná.“
O substanci projevila zájem i armáda. Tajné testy na dobrovolnících dopadly tak dramaticky, že následná supertajná zpráva doporučovala umístit LSD do rakety vypálené na Sovětský svaz. Ta by prý naráz vyřadila z provozu celou Rudou armádu.
Československo jako velmoc LSD
Nová látka zaujala psychiatry a psychology i v Čechách. V Česku výzkum omamných látek začal již před druhou světovou válku. Psychiatr Svetozár Nevole tehdy pracoval s meskalinem. V 50. letech výzkumy s LSD prováděla skupina vědců v tehdejším Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze.
V šedesátých letech se experimentů s účinky LSD pod vedením psychologů Jana Srnce nebo Miloše Vojtěchovského účastnila také socioložka Jiřina Šiklová. „Měla jsem z toho velice dobrý pocit. Seděla jsem někde v laboratoři a měla jsem pocit, že obíhám celý svět, cestuji po světě, a říkala jsem si, že kdybych toto tušila a někdo mi nabídl buď toto, nebo cestu kolem světa, tak si vyberu Lysergo,“ vzpomínala pro Studio 6.
O tom, jak se komunistické Československo stalo světovou velmocí ve výrobě LSD, vypráví dokumentární film Pavla Křemena:
52 minut
LSD made in ČSSR
S LSD experimentovala také tehdejší československá armáda. Na dobrovolnících z řad vojáků základní služby zkoušela jejich chování a především to, jak jsou schopni se soustředit.
„LSD bývá spojováno především s hippie érou Západu konce 60. let. To, co se ale už pár let předtím odehrávalo v Československu, nemělo jinde na světě obdobu,“ napsal kanadský novinář Ross Crockford, který dělal průzkum mezi pamětníky tehdejších pokusů.
Změněnými stavy vědomí a prožívání po požití LSD se zabýval například spoluzakladatel ústavu Stanislav Grof, s pomocí LSD pak léčil pacienty například Milan Hausner v léčebně Sadská u Poděbrad. Údajně se zde uskutečnilo na 3000 sezení, při nichž účastníci zaznamenávali své vjemy. V roce 1974 bylo také v Československu používání psychedelik v léčbě a výzkumu zakázáno.
„Když jsem pozoroval, že na každého účinkuje jinak, došlo mi, že nenavozuje psychózu, nýbrž je nespecifickým katalyzátorem. Neboli – zážitky a vize neprodukuje, nýbrž vytahuje z hlubokého podvědomí. Od té chvíle jsem začal vidět LSD jako nástroj, který může pro psychiatrii znamenat to samé jako mikroskop v biologii nebo teleskop v astronomii,“ popsal účinek LSD Stanislav Grof.
Psychedelika mohou sloužit k léčbě deprese nebo závislostí
V současnosti opět probíhají po celém světě, včetně České republiky, experimenty s různými látkami. „V souvislosti s psychoanalytickou psychoterapií se začalo uvažovat, že (prožitky s LSD) mohou člověka otevřít psychoterapeutickému procesu. A to předpokládáme dodnes, a proto tyto látky nacházejí využití u různých psychiatrických chorob,“ říká Filip Tylš.
Psychedelika podle něj mohou sloužit k léčbě deprese, závislostí, posttraumatických poruch nebo v paliativní péči, tedy v péči o pacienty umírající nebo trpící velkou bolestí.
