Hrabáči jsou podle nového výzkumu jihoafrických vědců velmi špatně adaptovaní na další oteplování planety. Pokud k němu dojde, můžeme očekávat zásadní pokles jejich populace.
Klimatická změna sežehne hrabáče. Proti horku a suchu se neumí bránit
Hrabáči jsou pro biology víc než zajímaví savci. Jde o jediné zástupce dnes ji vymřelé skupiny savců, na Zemi dnes nežijí žádní jejich blízcí příbuzní. Vzhledem připomínají prasata, způsobem obživy i tvarem tlamy mravenečníky – stejně jako oni se totiž živí termity. Kromě toho jsou podle řady studií jedním z klíčových zvířat, jejichž aktivita má zásadní dopad na celý ekosystém, kde žijí.
- Ve starší české literatuře, například v cestopisech Emila Holuba nebo starších vydáních Brehmova Života zvířat je hrabáč nazýván kuťoš – od slovesa kutati.
Nory, které si hrabáči kopou, totiž využívá, poté, co je hrabáči opustí, velké množství zvířat. Každá taková nora se okamžitě stává samostatným malým ekosystémem. Právě proto zajímalo vědce z jihoafrické University of the Witwatersrand, jak jsou hrabáči vybavení na změnu klimatu; v Jižní Africe se projevuje oteplováním a intezivnějšími suchy. Svůj výzkum popsali v odborném mezinárodním časopise Biology Letters.
Biologové připevnili na těla několika hrabáčů sledovací zařízení a monitory a sledovali, jak se hrabáči chovali, když jejich oblast zasáhla sucha. Právě velmi podobné klima by oblast Jižní Afriky měla zažívat i v budoucnosti. Monitory sledovaly jak teplotu těl hrabáčů, tak i místa, kde se pohybují – a vědci velmi brzo zjistili, že údaje ukazují, jak špatně si hrabáči vedou. Ze šesti sledovaných hrabáčů jich totiž pět uhynulo, všichni z jiných než přirozených příčin.
Data ukázala, že s příchodem vedra a sucha hrabáči razantně změnili své návyky – častěji se vydávali ven z nor, měli vyšší tělesnou teplotu a zjevně byli i podvyživení. Problém je v termitech a mravencích, kteří představují hlavní kořist hrabáčů; aby přežili, potřebují jistou míru vlhkosti půdy. Protože nebyla dostatečná, začaly kolonie vymírat a hrabáči nedostali dostatek živin. I když vyráželi za potrvou nejen v noci, jak je u nich obvyklé, ale i přes den, stejně jí nenašli dost.
Hrabáč
Navíc se pohybem po rozpálené zemi ve dne vyčerpávali, což jim spotřebovalo zbytky energie. Vědci se v závěru práce shodují, že populace hrabáčů v budoucnosti prudce poklesnou.
