Světově proslulá vědkyně se zapojila do debaty o českých národních parcích. Natočila video a napsala vzkaz pro české poslance.
Primatoložka Jane Goodallová oslavila 83 let a požádala české poslance o podporu národních parků
- Poslanci by měli 4. 4. 2017 hlasovat o pravidlech pro národní parky, které vetoval prezident Miloš Zeman, a o vládním daňovém balíčku, který jim vrátil s úpravami Senát.
Jane Goodallová patří k nejpozoruhodnějším ženám této planety. Proslavila se pozorováním šimpanzů v jejich přirozeném prostředí, což byl ve své době průkopnický, nevídaný čin. Její působení už ale dávno přesáhlo pole vědy, jezdí po světě, přednáší, věnuje se humanitárním projektům. Své ideály a vize lepšího světa dokáže předávat bez patosu, ve vší skromnosti a pokoře. Žije střídmě a nenápadně, pro pracovní zápal si často ani nevšimne, zda se ten den najedla, nezáleží jí na módě a dalších materiálních věcech v životě.
V pondělí 3. března oslavila 83. narozeniny a současně se obrátila na české poslance s osobním dopisem a krátkým videem. Vyzvala je, aby podpořili ochranu našich národních parků tím, že přijmou novelu zákona. Národní parky jsou podle ní tím nejcennějším v divoké přírodě, co odkazujeme budoucím generacím:
Goodallová navštívila v prosinci Českou republiku, při této příležitosti se setkala s novináři, vědci i ochránci přírody – a také poskytla rozhovor pořadu Hyde Park Civilizace:
O podpoře Goodallové informovalo Hnutí DUHA. Zde je celý text dopisu:
„Vážený pane předsedo Hamáčku, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,
při své prosincové návštěvě České republiky jsem zaznamenala, že stojíte před rozhodnutím schválit nová pravidla péče o české národní parky. Předně mi dovolte říci, že si plně uvědomuji, jak náročný je to pro Vás úkol. Přesto takové rozhodnutí musí být učiněno teď a teprve v budoucnu bude možné docenit jeho skutečný dopad. Hodnota divoké přírody bude pro budoucí generace nesmírně důležitá – a pokud je jednou zpochybněna, je zpochybněna navždy.
Národní parky jsou z definice území určená k ochraně nespoutaných ekosystémů, divokých zvířat, rostlin a dalších organismů. Jakmile lidé začnou tato území ,obhospodařovat', rovnováha přírody je narušena, často s katastrofickými následky. Národní parky ve všech zemích čelí řadě rozmanitých hrozeb. I když začne platit legislativa na ochranu určitých území, většinou trvá nějakou dobu, než se v nich skutečně ustoupí od běžného hospodářského využívání, jako je těžba dřeva, pastva, komerční lov a další. Pak nastupuje hrozba nová: nápor turistů, kteří vyhledávají vše, co jim divoká příroda nabízí. Pro region jistě přinesou nové ekonomické zisky, ale příliš mnoho turistů může také znamenat ohrožení samotné divočiny, za kterou jezdí – ať již samotnou masovou návštěvností, nebo doprovodnými jevy, jako je nová infrastruktura pro rekreanty. Jediným řešením je zaprvé regulace návštěvnosti a dalších negativních vlivů v přetížených místech a zadruhé rozšiřování oblastí ponechaných v národních parcích divoké přírodě.
Vím, že najít správné řešení, které umožní přežití divokých zvířat, rostlin a přírodních ekosystémů, je vždy velmi těžké. Divoká příroda je už dnes velmi vzácná, a proto již teď velmi cenná. Co všechno ale pro nás divočina znamená, na to teprve pomalu začínáme přicházet. Národní parky by měly být prvními místy, kde ji ochráníme nebo jí dáme možnost se obnovit. Proto jsem se rozhodla Vám napsat tento otevřený dopis a požádat Vás o moudré rozhodnutí ve prospěch divoké přírody, které však dojde plného docenění až v budoucnosti.“