Ve středoitalském městě Lucca byla objevena zubní protéza stará čtyři století. Nález, který je cenným článkem v dějinách stomatologie, byl učiněn v hrobce rodiny Guinigiů. Nyní protézu studují vědci z univerzity v Pise.
„Zubní protéza nalezená v hrobce Guinigiů je prvním důkazem dentální protézy z tohoto historického období a je významným článkem v dějinách stomatologie,“ uvedla doktorka Simona Minozziová z oddělení paleopatologie univerzity v Pise. Přesné stáří protézy nebylo možno zatím určit, ale podle některých indicií by mohla pocházet ze začátku 17. století.
Protéza byla objevena při restaurování kosterních ostatků v hrobce rodiny Guinigiů, která ovládala Luccu v letech 1392 až 1429. Hrobka se nachází ve stejnojmenné kapli uvnitř klášterního komplexu San Francesco.
Protéza se skládá z pěti zubů: tří řezáků a dvou špičáků, které jsou spojeny zlatým páskem upevněným na kořenech zubů, aby nahradily dolní část čelisti. Analýza pomocí mikrotomografu odhalila dva malé zlaté čepy umístěné v zubech tak, aby na ně bylo možno připevnit zlatý pásek. Přítomnost povlaku naznačuje, že protéza byla nošena po dlouhou dobu.
Přepišme dějiny stomatologie
Tento typ technologie používaný při zubních náhradách z počátku moderní doby byl již několikrát popsán, ale dosud o tom nebyl k dispozici žádný přímý důkaz. Výsledky italského výzkumu jsou zveřejněny v časopise Clinical Implant Dentistry and Related Research.
První moderní umělé zuby vytvořil pařížský dentista Nicolas Dubois de Chérmant. Vyrobil porcelánové zuby, které byly velmi odolné a neprojevovaly se ani zápachem. Získal na ně v roce 1791 patent. Sériově se umělé zuby začaly vyrábět v Americe ve Filadelfii od roku 1825 v podniku W. Stocktona. Jinak se první primitivní zubní protézy nacházejí už v hrobech etruských velmožů v době kolem roku 700 před Kristem. Vyráběly se ze zvířecích zubů zasazených do zlatých plíšků.
