Čím méně vlády, tím snadněji a častěji ti silnější likvidují ty slabé, prokázali psychologové na výzkumu islandských ság.
Vražda byla mezi vikinskými rodinami, které osídlily jako první Island, velmi běžným způsobem řešení problémů. Podrobná analýza dějin šesti generací tří velkých rodin ukázala, kdy se vraždilo nejvíc – a také proč.
Tento výzkum vrhá světlo nejen na to, jak fungovala poměrně primitivní společnost kolonistů, ale současně objasňuje, jak velká rodina pomáhá přežívat v nehostinných podmínkách.
Čím větší byly rodiny, tím více řešily spory pomocí vražd, popsali historici a evoluční psychologové, kteří pro tuto práci spojili své síly. Analyzovali data z rodinných ság časných dobyvatelů Islandu, celkem šest generací záznamů tří rodin, které se na Islandu usídlily v době, kdy tam ještě žádní jiní kolonisté nežili. Celkem se ve studovaných záznamech objevilo 1020 osob.
Vrahové z doby vikingů
Typický islandský vrah měl třikrát tolik biologických a přiženěných příbuzných než jeho oběť, dokazují výsledky této práce, popsal vedoucí výzkumného týmu Robin Dunbar z Oxfordu. Ti, kdo zavraždili pět a více lidí, měli zdaleka nejvíce příbuzných, dokládají vědci. Jejich studie vyšla v zářijovém čísle časopisu Evolution and Human Behavior.
- Psát ve slově viking malé, nebo velké písmeno? Je to složitější, než se zdá. Pravidla připouštějí obě verze, Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český se přiklání k té s malým písmenem. Vikingové totiž zřejmě nikdy nebylo etnografické (kmenové) pojmenování, nýbrž jen obecné pojmenování jistého typu germánských bojovníků.
Ti nejúspěšnější vrahové si vybírali, koho zabijí, velmi pečlivě – především s ohledem na to, jak malou měla jejich oběť rodinu. Proč? Čím větší, a tedy silnější byla rodina, tím více rostla její síla oplácet násilí násilím: pokud věděl potenciální vrah, že mu hrozí odplata nebo msta, raději si svůj čin rozmyslel. Většina těchto případů násilí byla motivována získáním území oběti – na Islandu tehdy bylo o kvalitní obdělávanou půdu nouze.
V analyzovaných ságách patřila smrt vraždou k těm obvyklejším: celkem 18 procent mužů bylo zavražděno. Podobně vysoká procenta zavražděných byla zaznamenána také v jiných vesnických a sběratelských společnostech – první doklady o takovém chování pocházejí z doby před asi 10 000 lety.
Kde není vláda, tam se vraždí
„Jakmile neexistuje žádná centrální autorita, která by vynucovala společenský řád, stoupá počet vražd,“ tvrdí Dunbar. „Opravdovým problémem tehdejší společnosti nebyl ani tak vysoký počet vražd, ale fakt, že byly tak dokonale vykalkulované – že si vrazi dokázali spočítat, za jaké vraždy jim nic nehrozí.“
Válečná statistika
S myšlenkou použít matematické rovnice odvozené od sil protivníků na dopad konfliktu přišel jako první britský inženýr Frederick Lanchaster za I. světové války. Jeden z jeho výpočtů uváděl, že čím větší skupina získá výhodu nad menší skupinou, tím disproporčnější je dopad konfliktu na tu menší z armád. Podle Dunbarových výpočtů je velmi podobná situace také u rodiny v malých ostrovních společnostech.
Podobné chování pozorovali biologové také u řady živočišných druhů, například u vlků, ale především u primátů. Tam vždy jednotlivé skupiny pečlivě sledují, jak velké jsou ty konkurenční.
