Mořští biologové sestoupili v miniponorce do nitra vyhaslé sopky u havajského pobřeží – a objevili v ní fascinující ekosystém.
Vyhaslá podmořská sopka se hemží pozoruhodnými formami života – popsali první lidé, kteří se do ní dostali
Cookův podmořský vulkán je vysoký necelých 4000 metrů, celý se však skrývá pod hladinou oceánu. Doposud do něj člověk nepronikl, všechno změnila až zářijová výprava vědců z Havajské university a nadace Conservation International. Expedice zde našla nejen živý ekosystém, ale také některé zatím neznámé formy života.
V takových hloubkách už vody oceánu bývají na rostliny i živočichy spíše chudé – ale podmořské sopky jsou výjimkou. Moře je zde plné pozoruhodných tvorů: poletují tu chobotničky rodu Grimpoteuthis, plavou zde bizarní chiméry a mnoho dalších tvorů, kteří nikdy neviděli světlo. Za tuto rozmanitost a bohatství životních forem je zodpovědná specifická geologie systému podmořské sopky.
Podmořská sopka je oceánská obdoba Ráje
Když se žhavé magma řine z útrob Země, zvedá před sebou mořské dno, které pak vytváří podmořské sopky. Postupně magma vyhasne, nebo se tektonické desky posunou dál, ale vyhaslý vulkán zůstává na místě dál.
Miniponorka Pisces V
Navíc se do něj skrze hydrotermální průduchy dostávají látky, které zásobují ekosystém mnoha výživnými látkami – především drobnými částicemi pyritu. Jde o, laicky řečeno, multivitaminy pro podmořský život, jenž si z nich bere nutně potřebné železo a mnoho dalších látek.
O mořském dně i dnes vlastně skoro nic nevíme.
Vědecký tým, který má výzkum Cookovy podmořské sopky na svědomí, by rád během pěti následujících let prozkoumal dalších padesáti podmořských vulkánů. Věnoval se také výzkumu nejmladší havajské sopky Lo-ihi, která je momentálně sice ještě aktivní, ale v budoucnosti se zřejmě vynoří nad hladinu a stane se z ní velká aktivní sopka.
V blízkosti Lo-ihi se to jen hemží další oceánskou raritou, loví tu světlouni pacifičtí – vědě téměř neznámí obrovští žraloci. Tento výzkum už nyní nese ovoce; vědci našli v kráteru havajské sopky několik druhů zatím neviděných korálů.
Světloun pacifický: Právě světlouni byli již dříve pozorováni přímo v kráteru jiné podmořské sopky nedaleko Papuy Nové Guiney. Tito žraloci patří mezi nejméně prozkoumané druhy paryb, současně ale také mezi největší.
Doposud nejdelší pozorovaný exemplář měřil čtyři a půl metru, ale podle biologů, kteří ho analyzovali, šlo jen o mládě. Dospělí světlouni, pokud se dožijí dospělosti, mohou tedy měřit až sedm metrů a vážit snad i několik tun.
- Chobotnice Dumbo se jmenuje podle slavného filmu Walta Disneye o stejnojmenném slonovi s velkýma ušima a schopností létat.
Chobotnička Dumbo: jde o nevědecké, ale výstižné pojmenování drobných hlavonožců z rodu Grimpoteuthis. Jde o vůbec nejhlouběji žijící druh chobotnic; vyskytují se v hloubkách od 3000 metrů pod hladinou, našli se však i v sedmi kilometrech pod hladinou.
Vypadají křehce a roztomile, zejména díky narůžovělému průsvitnému tělu a ploutvím podobným sloním uším. Ve skutečnosti jde o predátory, kteří jsou schopní lovit značně velkou kořist, kterou celou pohltí. Až donedávna vědci znali jen chobotničky velké maximálně 30 centimetrů, před několika roky však pozorovali i exempláře dlouhé přes jeden metr.
Chiméry: Chiméry jsou velmi archaické paryby vzdáleně příbuzné žralokům – ostatně potápěči jim také někdy říkají „ghost shark“ neboli žraločí duch. Od žraloků se však vývojově oddělily už před 400 miliony lety. V minulosti jich žilo mnoho druhů, do současnosti jich přežilo již jen asi pět desítek druhů.
Ty větší mohou měřit až 1,5 metru, některé druhy mají jedové trny s toxinem nebezpečným i pro člověka. Lidé se s nimi ale setkávají jen výjimečně, chiméry žijí nejčastěji v hloubkách pod dva kilometry.