Přírodní

Historie italského města Civita di Bagnoregio se píše už více než tři tisíce let od dob Etrusků. Ti v době jeho založení netušili, že lokalita nacházející se sto kilometrů od Říma leží na hranici vulkanického kráteru Volsini v místě se značně nestabilním podložím. Dlouhodobě,  a v posledních letech stále častěji, se tak potýká s rozsáhlou erozí jílovité půdy, v jejímž důsledku se postupně rozpadá. Sesuvy půdy měly za následek i postupné vylidňování, jen v roce 2011 tu žilo méně než dvacet stálých obyvatel. Geologové se již několik desítek let snaží o důsledné mapování a zajištění nestabilního podloží. V rámci zvýšení ochrany města a zajištění finanční podpory na zajištění podloží navrhli italští památkáři zapsat město a okolní krajinu na seznam kulturního dědictví UNESCO. Zda bude památka do seznamu zahrnuta, by mělo být zřejmé v červenci tohoto roku, kdy proběhne zasedání výboru UNESCO.

Zemětřesení o síle nejméně šesti stupňů Richterovy stupnice zasáhlo ve středu oblast středního Řecka. Epicentrum se nacházelo poblíž města Larisa v oblasti Thesálie, otřesy ale pocítili i obyvatelé tři sta kilometrů vzdálených Athén či sousedních zemí. „Zemětřesení nastalo v odhadované hloubce osmi kilometrů, což je jeden z důvodů, proč ho region tak silně pocítil,“ uvedl seismolog Vasilis Karastathis. Na konci loňského října měly otřesy s epicentrem v Egejském moři na svědomí několik mrtvých v Řecku a desítky obětí v Turecku. Středeční zemětřesení se obešlo bez ztrát na životech.