Mikroplasty strana 2 z 2

Množství mikroskopických částic plastů v útrobách ryb postupně roste. Poukázala na to nová studie zveřejněná časopisem Ecological Applications. Úlomky umělé hmoty se podle ní v tělech těchto obratlovců vyskytují už od padesátých let minulého století. Zjištění je znepokojující, dodávají vědci.

Sibiř je i dnes z velké části panenská příroda a člověk je tu stále jen hostem. A přesto se už i tam objevilo zamoření mikročásticemi plastů. Obsahují je totiž sněhové srážky, poté z nich mikroplasty pronikají do spodních vod. Koloběh plastů na Sibiři se teď snaží zmapovat vědci z Tomské státní univerzity.

Nanoplasty, které v potocích a řekách míří do oceánů, mají tendenci shlukovat se kolem pevných objektů. Tvrdí to nová studie, kterou zveřejnil odborný časopis Environmental Science & Technology. Podle vědců to může znamenat, že většina těchto částic tak zůstává zachycená u ústí řek nebo pobřeží.

Oblast kolem Arktidy je zaplavena mikroplastovými vlákny. Ta s největší pravděpodobností pochází z umělohmotného oblečení, které lidé perou v Evropě a Severní Americe. Studii publikoval časopis Nature Communications.

Vědci poprvé objevili mikroplasty v placentě a obávají se, že malé částečky plastů mohou mít negativní důsledky pro vývoj plodu a zdraví dětí, které se s nimi musejí potýkat už před narozením. „Je to, jako by se vám narodilo dítě-kyborg: už není složené jen z lidských buněk, ale ze směsice biologického a anorganického materiálu. Matky byly v šoku,“ citoval list The Guardian šéfa výzkumného týmu Antonia Ragusu.

Miminka krmená z plastových lahví mohou denně spolykat miliony částeček mikroplastů, uvádí nová studie, kterou citoval zpravodajský server The Guardian. Mnoho z těchto částeček se z těla vyloučí na závěr trávicího procesu, soudí vědci. Ve výzkumu hodlají pokračovat, aby zjistili, kolik z takto přijatých mikroplastů se může dostat do krevního oběhu a dalších částí těla.

Nový výzkum odhaduje, že se na dně světových oceánů nachází nejméně 14 milionů tun mikroskopických částic plastu. To je mnohem více, než předpokládaly dřívější propočty. Výsledky studie zveřejnil odborný časopis Frontiers in Marine Science.

Ve vodách Atlantského oceánu plave několikanásobně větší množství mikroplastů, než se doposud odhadovalo. Celkem může jít přibližně o 200 milionů tun těchto částic. Poukázala na to nová studie, kterou publikoval časopis Nature Communications. Podle vědců je zjištění alarmující a je potřeba rychlé akce.

Vědci využili novou technologii k tomu, aby našli v lidských orgánech stopy mikroplastů a nanoplastů. Díky ní budou moci zkoumat, jaký dopad mají tyto látky na zdravotní stav.

Mnoho lidí již bere třídění odpadu či nakupování bez plastů jako samozřejmost, ne každý si ale uvědomuje, že přírodní prostředí ovlivňuje také levné oblečení. Prudký rozmach umělých vláken znamená množství mikroodpadu, který běžné čističky odpadních vod nedokážou zachytit.

Mezinárodní vědecký tým zkoumal výskyt mikroplastů v atmosféře několika srovnatelně velkých metropolí světa. Zjistil, že nejhůře je na tom Londýn – množství umělohmotných částeček je v jeho ovzduší největší. Studie vyšla v odborném časopise Environment International.

Množství mikroskopických částic plastu, které se v současné chvíli vyskytuje v pitné vodě, zatím nepředstavuje pro její konzumenty vážnější zdravotní riziko. V nově zveřejněné zprávě, která shrnuje dosavadní poznatky o vodě z vodovodu i balené vodě, to uvedla Světová zdravotnická organizace (WHO). Odborníci však bedlivě sledují, jak se bude obsah plastu v pitné vodě vyvíjet do budoucna.

Vzorky deště z amerických Skalistých hor (Rocky Mountains) obsahují různobarevná vlákna mikroplastů. Upozornil na to nový výzkum agentury United States Geological Survey. Objev vzbuzuje další otázky týkající se množství plastového odpadu, který se dostává do přírody.

Vědci působící na portugalském souostroví Madeira tvrdí, že v Atlantiku našli nový typ umělohmotného znečištění, takzvanou plastikovou krustu. A varují, že barevné skvrny na kamenech mohou mít dopad i na životní prostředí.

Člověk za týden průměrně vypije a sní dva tisíce částeček umělé hmoty menších než jeden milimetr o celkové váze pěti gramů. To odpovídá hmotnosti kreditní karty. Tvrdí to studie Světového fondu na ochranu přírody (WWF). Podle vědců 90 procent plastů pochází z vody, část ale člověk přijme i z piva, soli nebo korýšů. Ročně to tedy znamená přes 100 tisíc částeček.

Průměrný dospělý člověk žijící v USA za rok sní přinejmenším padesát tisíc částic mikroplastů. Tvrdí to první velká studie na toto téma, která vyšla ve vědeckém žurnálu Environmental Science and Technology. Podle autorů má největší dopad na přijímání mikroplastů pití nápojů v plastových lahvích a jejich množství navíc může být ještěš vyšší, protože všechny potravinové zdroje se nepodařilo analyzovat.