Bidzina Ivanišvili

Gruzínský parlament v úterý ve třetím a závěrečném čtení schválil kontroverzní návrh zákona o zahraničním vlivu, který prosazuje vládní strana Gruzínský sen. V ulicích hlavního města Tbilisi proti předloze už týdny demonstrují desetitisíce lidí. V sále parlamentu se poslanci poprali. Návrh nyní míří k prezidentce, ta ho zřejmě vetuje, poslanci poté mohou veto přehlasovat, na což má vláda dost hlasů.

V hlavním gruzínském městě Tbilisi pokračují protesty proti kontroverznímu návrhu zákona o zahraničním vlivu. Demonstranti před budovou parlamentu strávili noc a ráno chtěli blokovat vstup poslanců do budovy parlamentu. Po příjezdu policejních těžkooděnců však vchod sami opustili. Několik stovek jich ale stále zůstává nedaleko. Přímo z místa o tom informoval zpravodaj ČT Karel Rožánek.

Gruzii zasáhly protesty proti návrhu zákona o zahraničním vlivu. Gruzínský parlament ve středu ve druhém čtení schválil tuto kontroverzní normu, za kterou stojí vládní Gruzínský sen (GS). Do jejího čela se na začátku roku vrátil oligarcha Bidzina Ivanišvili, jehož zahraniční média popisují jako šedou eminenci gruzínské politiky. Jeho vliv a vliv jeho strany stojí mimo jiné na možnosti přidělovat státní pracovní pozice v zemi, která čelí silné nezaměstnanosti. Před říjnovými volbami do parlamentu má GS dvojnásobnou podporu voličů, než kterékoliv jiné uskupení.

Gruzínské pořádkové síly a demonstranti se v úterý večer střetli v centru hlavního města u sídla parlamentu, který v druhém čtení jednal o kontroverzním návrhu zákona o zahraničním vlivu. Policie použila pepřový i slzný plyn, vodní dělo a omračující granáty k rozehnání demonstrace. Při srážkách byla zraněna i jedna opoziční poslankyně z uskupení uvězněného exprezidenta Michaila Saakašviliho.

„Gruzie byla vždy lídrem mezi východoevropskými zeměmi,“ prohlásil v červnu „bez přehánění“ premiér země Irakli Garibašvili. Tbilisi splnilo domácí úkoly ohledně přistoupení k Evropské unii a nyní je na tahu Brusel, dodal s odkazem na očekávané rozhodnutí o udělení kandidátského statusu. Unie to ale viděla jinak a Tbilisi se muselo spokojit jen s tím, že sedmadvacítka uznala jeho evropskou perspektivu. Gruzie sice dříve platila mezi zájemci o členství v EU za tahouna reforem, od nich se ale odklonila směrem ke zneužívání moci a systémové politické korupci.