Ve věku 82 let zemřel bývalý slovenský ministr zahraničí Eduard Kukan. Příčinou jeho úmrtí bylo srdeční selhání, informovala slovenská TV JOJ. V minulosti Kukan působil také v československé diplomacii a ve vysokých funkcích v OSN.
Zemřel bývalý slovenský ministr zahraničí Eduard Kukan
Vedení slovenského ministerstva zahraničí se Eduard Kukan poprvé ujal v roce 1994 ve vládě tehdejšího premiéra Jozefa Moravčíka. V čele slovenské diplomacie působil také ve dvou vládách Mikuláše Dzurindy, jako poslanec zasedal rovněž v parlamentu, mezi lety 2009 a 2014 působil jako europoslanec. V roce 2004 neúspěšně kandidoval na prezidenta Slovenska. Byl zastáncem vstupu Slovenska do EU i NATO a zasazoval se o prohlubování spolupráce mezi Českem a Slovenskem po jejich rozdělení.
Kukan se narodil 26. prosince 1939 v Trnovci nad Váhom na jihozápadě Slovenska. Studoval nejdříve na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, v roce 1964 promoval na moskevském ústavu mezinárodních vztahů a titul doktor práv získal později na Univerzitě Karlově v Praze.
Do roku 1989 byl Kukan členem KSČ a až do roku 1990 byl v Praze v různých vysokých funkcích na ministerstvu zahraničí. Jeho profesní odborností byla subsaharská Afrika a Latinská Amerika, působil ale i jako velvyslanec ČSFR při OSN v New Yorku.
Po rozpadu Československa zastupoval už pouze Slovensko a v OSN později zastával několik vysokých funkcí. Mezi lety 1993 a 1994 například předsedal sociálnímu, humanitárnímu a kulturnímu výboru Valného shromáždění.
U zrodu slovenské diplomacie
Smutek nad Kukanovým úmrtím vyjádřil současný slovenský ministr zahraničí Ivan Korčok. „Byl to výjimečný člověk a diplomat, který stál u zrodu naší zahraniční služby,“ uvedl. Podle Korčoka byl Kukan „při zásadních rozhodnutích, které umožnily náš vstup do EU a NATO“.
Eduard Kukan byl známý svým humorem a srdečností, ale i diplomatickými způsoby. Plynně hovořil anglicky, rusky, španělsky či svahilsky. Byl čestným doktorem práv na americké vysoké škole Upsala v New Jersey a držitelem Řádu svatého Řehoře Velikého, který mu papež Jan Pavel II. udělil za jeho úlohu při přípravě základní smlouvy mezi Slovenskou republikou a Vatikánem.
