Soudce Roman Kafka, který byl v minulosti u mnoha nejzávažnějších kriminálních kauz včetně třeba metanolové aféry, záhadně zmizel. Jeho rodina i přátelé měli obavy, že se kvůli své práci mohl stát obětí zločinu. Pak ale nastal zvrat. Kafka se ze zahraničí ozval a tvrdil, že utíká před mafií, která ho roky vydírá a „chce jej zlikvidovat“. Pro Reportéry ČT, kteří pátrali po pozadí soudcova zmizení, natáčel Dalibor Bártek.
Brutální vydírání a hrozba smrtí. To jsou argumenty dlouholetého státního zástupce a v posledních sedmi letech i soudce Kafky. Vysvětluje jimi, proč začátkem března uprchl ze země a na mnoho dní se ztratil z dosahu kolegů i svých nejbližších.
Kafka patří mezi nejznámější tváře české justice. V uplynulých letech vystupoval ve stovkách reportáží v novinách i televizi. Jako žalobce se podílel na vyšetřování mnoha závažných kauz, v nichž umírali lidé.
„Podílel se bez jakýchkoliv pochybností na úspěšném řešení zásadních věcí, které se dostaly do historie tuzemské kriminalistiky. Metanol, nejvíc obětí. Lihová mafie, největší daňový únik v historii. Střelba v Uherském Brodě, což až do střelby na filozofické fakultě byla největší masová vražda v Česku,“ vypočítává reportér České televize Josef Kvasnička.
Od roku 2018 je Kafka soudcem a mnohokrát rozhodoval o vězení pro pachatele hospodářských i násilných zločinů. Právě proto jeho nenadálé zmizení bez jediného slova vzbudilo obavy o jeho bezpečnost a události se věnovala většina médií v zemi.
Riziko útěku
Před dvěma týdny však v případu nastal zvrat. Kafkovo jméno nejprve bez vysvětlení zmizelo z databáze pohřešovaných. On sám pak ze zahraničí telefonicky kontaktoval Českou televizi a Český rozhlas se svým prohlášením.
„Zamířím k českým diplomatům. V okamžiku, kdy se budu cítit v bezpečí, relativním bezpečí, což se rozhodně necítím, budu kontaktovat českou policii,“ sdělil mimo jiné 16. března. O den později byl zatčen chorvatskou policií. Mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu pak oznámil, že detektivové soudce podezírají ze spáchání zločinu, konkrétně trestního činu podvodu.
„Soudce nařídil jeho vzetí do vazby kvůli riziku útěku. Nyní je ve věznici v Záhřebu, takže s ním není možné mluvit. (…) Je podezřelý, že podvedl několik lidí v celkové výši okolo půl milionu eur,“ napsal 20. března soudce a mluvčí Zemského soudu v Záhřebu Krešimir Devčić.
Podezřelé neplnění povinností
Co se tedy vlastně stalo? Dramatickému zmizení Kafky předcházely události z loňského podzimu. V září vedení Krajského soudu v Brně zjistilo, že si soudce dlouhodobě neplní povinnosti: nejméně v pěti případech mnoho měsíců nevyhotovoval rozhodnutí, která měl. „Na přelomu září a října jsme zjistili, že v jedné věci to byl vlastně rok, kdy neměl vyhotovený rozsudek,“ popisuje předseda soudu Milan Čečotka.
Dosud se nevědělo, že proto, aby svou nečinnost zakryl, podváděl Kafka své kolegy na soudě. Své zapisovatelce bezmála třicetkrát lživě nahlásil, aby do informačního systému soudu poznačila, že mu odklad termínů písemně povolil místopředseda soudu. Ten však o ničem nevěděl. Když se ho Čečotka ptal, co se děje, zmínil prý dlouhodobě nemocného otce, o něhož se musí starat.
V polovině prosince na něj proto předseda soudu podal kárný návrh. Protože to bylo první vážné Kafkovo pochybení, šéf soudu se s ním dohodl pouze na půlročním snížení platu o deset procent. Ovšem za podmínky, že soudce všechny nedostatky rychle odstraní.
V době, kdy měl řešit resty, však Kafka trávil čas podle všeho úplně jinak. V Kroměříži, kde žije, obcházel bary a restaurace. Zdejší personál jej dobře zná. Do jedné si chodil pro plechovková piva a v další sedával zřejmě i proto, že se nachází kousek od jeho bydliště.
Nedostatky vytýkané v kárném návrhu Kafka neodstranil a naopak přidal ještě jiné. Začátkem března předsedovi soudu došla trpělivost: vyzval jej, aby zvážil svou rezignaci na funkci soudce. Kafka, do té doby muž se zářnou kariérou, ji pak 3. března skutečně podal. „V okamžiku, kdy mi předával rezignační dopis, řekl mi, že o něm ještě uslyšíme,“ vzpomíná Čečotka.
„Aby se mu něco nestalo“
A to se opravdu stalo. O den později Kafka ukázal manželce štos eurových bankovek a sdělil jí, že odjíždí na „nebezpečnou misi s tajnými službami“. „Vymyslel si nějakou aféru afghánských mafiánských ozbrojených složek, že je musí vyšetřovat v zahraničí. Takže si sbalil kufr, pas a odjel neznámo kam. O čtyři dny později ho rodina začne pohřešovat,“ popisuje redaktor Práva a serveru Novinky.cz Aleš Fuksa.
Manželka jeho zmizení nahlásila policii a ta soudce začala hledat. Rodina o případu až doposud odmítala hovořit, Reportéři ČT však získali vyjádření Kafkova příbuzného, který promluvil pod podmínkou úplné anonymity. „My jsme ho nahlásili, protože jsme nevěděli nic o těch problémech. Jenom jsme to nahlásili, aby se mu něco nestalo. Dělali jsme to v dobré víře,“ uvedl příbuzný.
Podle reportéra Kvasničky se v tu chvíli zdálo, že se opravdu opravdu mohlo stát něco nehezkého, protože každý věděl, jaké případy soudce dělal. „Řešili jsme vraždu, řešili jsme útěk, řešili jsme vyhrožování, řešili jsme prostě omezení na osobní svobodě, tedy únos,“ dodává redaktor Fuksa.
„Na rodinu je takový tlak, že se už manželka zhroutila. My jsme o ničem nevěděli,“ říká nyní zmíněný člen Kafkovy rodiny. Čečotka prý zařídil, aby se prohledala Kafkova kancelář, také měl prý strach, že Kafka mohl spáchat sebevraždu.
Žádost o půjčku. Z ničeho nic
Mezitím ale Kafka ve svém autě brázdil silnicemi Polska, Slovenska, Maďarska a Rumunska, až skončil v Chorvatsku, odkud se později sám ohlásil. Zatímco jej všichni hledali, začala na povrch vyplouvat do té doby skrytá stránka jeho života.
„Začaly vylézat věci kolem dluhů. Že si mezi přáteli vzal nějaké půjčky, které potom přestal stíhat vracet,“ říká Fuksa. Vyšlo najevo, že soudce dlouhé měsíce, možná roky, zneužíval své důvěryhodnosti a od rodiny, známých i kolegů z branže lákal peníze pod třemi záminkami: žádal o půjčku, aby mohl vypořádat dědictví nebo refinancovat hypotéku, ale také nabízel možnost investice s výhodným zhodnocením. Jedním z oslovených byl i zlínský reportér České televize, který se s Kafkou jako novinář potkával dlouhé roky.
„Prakticky z ničeho nic mi přistála v telefonu zpráva od Kafky, ve které mě žádal o finanční půjčku, která byla odůvodněna dědickým řízením, že zkrátka potřebuje půjčit padesát tisíc,“ sdělil Kvasnička, jenž se Kafkovi omluvil s tím, že takové volné finanční prostředky nemá.
Policie zatím pracuje s milionovou škodou
„Měl údajně brát peníze od rodiny, od přátel, i od kolegů z branže, to znamená od soudců, státních zástupců, policie, advokátů,“ vypočítává Fuksa. Čečotka potvrdil, že se to v několika případech týkalo i brněnského krajského soudu. „Byly to částky třeba v relaci měsíčního soudcovského platu,“ dodal.
„Je pravda, že jsem se dozvěděla, někdy na podzim loňského roku, že dochází k tomu, že si Roman půjčuje peníze od některých z kolegů,“ dodává vedoucí pobočky Krajského státního zastupitelství Zlín Pavlína Nesvadbová.
Největší částka, o níž se dozvěděla, byla prý sto tisíc korun. „Soudce by si v žádném případě neměl dovolit, aby si půjčoval peníze takovým způsobem. To je jednoznačné,“ dodává Nesvadbová. Některé půjčky vracel, u jiných se však s věřiteli nikdy nevypořádal. „Letělo letadlo, ale letadlo začalo ztrácet na výkonu. Samozřejmě zůstávali věřitelé,“ podotýká Kvasnička.
Policie zatím pracuje se škodou kolem dvanácti milionů korun. Protože je ale vyšetřování teprve na začátku, počet věřitelů i celková suma mohou ještě výrazně narůst. „Ta částka ale podle mě, i podle mých zdrojů, může být v hodnotě mnoha desítek milionů. Otázka zní, kdo se skutečně přihlásí,“ dodává Fuksa. Rodina Kafky podle příbuzného nic nepoznala.
Kde peníze skončily, zatím není jasné. Nicméně například v létě roku 2020, aniž by cokoliv slavil, uspořádal Kafka v jedné z vyhlášených kroměřížských restaurací pro zhruba 150 lidí přátelské grilování, na kterém živě pro hosty vystoupil zpěvák Stanislav Hložek.
Pochybnosti ohledně údajného vydírání
Samotný Kafka přitom nepopírá, že si miliony napůjčoval. Tvrdí ale, že peníze potřeboval pro onu blíže neupřesněnou skupinu pachatelů, která jej prý systematicky a brutálně vydírala po dobu pěti až šesti let.
„Musel jsem jim platit jak své osobní peníze, tak rodinné peníze, tak peníze, které jsem dle jejich instrukcí a rozkazů a pod sankcí trestu, který velmi často následoval, musel opatřovat,“ sdělil 16. března Kafka.
Problém je, že na nikoho ve svém okolí nepůsobil jako člověk, který po dlouhá léta údajně čelil enormnímu tlaku a – jak sám říká – dokonce trestům zločinců. Nic takového neviděla rodina ani známí. Nevšimli si toho ani advokáti a kolegové v práci, s nimiž se soudce pravidelně setkával. „Pokud jsme se potkávali v jednací síni, tak působil velice profesionálně, klidně, vyrovnaně, nic nenasvědčovalo nějakému takovému postupu,“ říká advokát Martin Klimo. Čečotkovi to také nepřipadá příliš uvěřitelné.
Pochybnosti navíc vzbuzuje i fakt, že zkušený soudce vyděračům údajně několik let platil miliony korun namísto toho, aby o pomoc požádal policii. „Víme i z filmů, že jediná šance, jak se z toho dostat, je obrátit se na policii. Protože jinak se obvykle požadavky takových lidí stupňují a vlastně nejde situaci zastavit,“ míní prezident Soudcovské unie ČR Libor Vávra.
Ještě v listopadu přitom křtil knihu bývalého kriminalisty v prostředí plném lidí z bezpečnostních složek, s nimiž o svých údajných potížích mohl důvěrně hovořit. Přesto nikomu nic neřekl a později překvapivě zmizel z republiky.
Kafka 16. března tvrdil, že „vyděračská skupina“ měla „blízké kontakty“ s policií, takže se na ni prý účinně obrátit nemohl. Podle Vávry by tím ale vlastně Kafka řekl, že celá léta pracoval pro systém, kterému nedůvěřuje.
„Jsem naprosto přesvědčený o tom, že ve chvíli, kdyby s kýmkoliv mluvil o tom, že může někdo usilovat o jeho bezpečí, tak by byl maximálně ochráněn,“ myslí si Kvasnička. Tvrzením Kafky prý odmítá uvěřit.
Čeká se na vydání do Česka
Poslední dva týdny je Kafka zavřený za mřížemi vězeňské cely v chorvatském Záhřebu a čeká na vydání do České republiky. „(Kafka) souhlasil s vydáním. Očekáváme, že v nejbližších sedmi až deseti dnech by mohla být odeslána objednávka na Interpol, který s českými úřady domluví termín a způsob předání,“ napsal 26. března Devčić.
Pokud neprokáže, že se stal obětí zločinu, může být tím, koho justice, pro niž roky pracoval, nakonec sama potrestá. „Překvapení to je snad asi pro každého člověka, který se s touto kauzou seznámí, protože nikdo nečeká, že by soudce mohl spadnout do takové žumpy,“ míní Fuksa.
„Byl důvěryhodný nejen pro novináře, ale byl důvěryhodný pro veřejnost. Teď mám pocit, že to všechno vzal, zmuchlal a hodil do koše. Jeho život už vlastně nejspíš nebude takový, jaký byl do doby, než sedl do auta a odjel neznámo kam,“ dodává Kvasnička. Kafka 16. března prohlásil, že pokud případ bude vyhodnocen jako majetkový trestný čin, je připraven za něj nést trestní odpovědnost.
