Před desetiletím oznámil tehdejší prezident USA Barack Obama, že speciální jednotky zabily nejhledanějšího teroristu světa Usámu bin Ládina. Strůjce útoků z 11. září 2001 a vůdce al-Káidy dopadly v Pákistánu, kde se skrýval v luxusní rezidenci. S jeho smrtí ale islamistický terorismus ze světa nezmizel. Destabilizovaný Irák poskytl podhoubí pro následovníky – samozvaný Islámský stát (IS).
„Mohu americkému národu a světu oznámit, že Spojené státy provedly operaci, při které byl zabit Usáma bin Ládin, šéf al-Káidy a terorista, který je zodpovědný za vraždy tisíců nevinných mužů, žen a dětí,“ sdělil před deseti lety Obama.
„Můžeme říct těm rodinám, které ztratily své milované během teroru al-Káidy, že spravedlnosti bylo učiněno zadost,“ dodal.
Šéf Bílého domu informoval o smrti muže, který se negativně a bohužel i zásadně vepsal do změny paradigmatu globální bezpečnosti. Činy teroristů z al-Káidy udeřily nejen do srdcí tisíců pozůstalých Američanů po obětech útoku na newyorská „dvojčata“ v roce 2001.
Od útoků na Světové obchodní centrum se hlava al-Káidy ukrývala deset let. Nakonec bin Ládina americké komando dopadlo v luxusním domě u Abbottábádu, který leží asi sto kilometrů na sever od pákistánské metropole Islámábádu.
Americký prezident sledoval zásah jednotek v přímém přenosu, během kterého „minuty ubíhaly jako dny“, řekl pak na tiskové konferenci Obamův poradce John Brennan.
Operace Neptune Spear
Bin Ládin byl zabit elitním týmem Navy SEALs v rámci operace Neptune Spear (Neptunovo kopí). Akci předcházela dlouhodobá komplexní příprava – především zpravodajského charakteru. Bin Ládin totiž svoji rezidenci u pákistánského Abbottábádu neopouštěl.
Jak dlouho se bin Ládin na místě zásahu skrýval, není jasné. Americká rozvědka objekt vytipovala jako možnou skrýš už v září v roce 2010. Prezident Obama měl schválit útok zhruba týden předtím, než k němu došlo.
Samotná operace netrvala ani tři čtvrtě hodiny. Výsledkem bylo zabití nejhledanějšího muže planety. O život přišel i jeden z jeho synů a další dva muži a jedna žena. USA při akci přišly o jeden vrtulník, ale žádný ze členů komanda prý nebyl zabit ani zraněn.
Bin Ládina pomohl dopadnout pákistánský lékař
Svou roli při odhalení útočiště bin Ládina sehrál i pákistánský lékař Šakíl Afridi. V Pákistánu ho mají za zrádce, ve Spojených státech je hrdinou. Za pomoc americkým tajným službám ale zaplatil vysokou daň.
Prakticky celých deset let po zabití vůdce al-Káidy tráví v pákistánském vězení. Podle rozsudku má ještě víc než dvakrát tak dlouhou dobu trestu stále před sebou.
V roce 2011 byl vrchním lékařem na Chajbarském kmenovém území. Spadal pod něj právě i Abbottábád, kde se bin Ládin skrýval. Doktor Afridi pro region vyhlásil očkovací program proti hepatitidě B. Falešný, dohodnutý se CIA, aby získal přístup do bin Ládinova domu a vzorky DNA jeho dětí.
Pákistánské bezpečnostní složky odhalili Afridiho lest až po operaci amerického komanda. Proces, který ho poslal do vězení na 33 let, se odehrál za zavřenými dveřmi. Nakonec nebyl odsouzen za velezradu, ale za vazby na extremistické skupiny.
Podle obhájce Kamara Nadíma je lékař se svým osudem smířen. Když ale nepomohla odvolání, měly by prý zakročit Spojené státy. „Z morálního hlediska, když Američané říkají, že pro ně pracoval, tak by pro něj měli něco udělat,“ říká právník.
Nástupci al-Káidy
„Bin Ládin je mrtev, al-Káida nikoli,“ komentoval smrt teroristy číslo jedna šéf americké CIA Leon Panneta. Na jeho slova došlo. Teroristická organizace potvrdila smrt bin Ládina o tři dny později – první prohlášení odhalilo americké centrum SITEm sledující servery islamistů.
Al-Káida měla významné konkurenty už předtím. Prostředí pro vzestup radikálů se vytvořilo v destabilizovaném Iráku. V roce 2009 začalo postupné stahování amerických vojsk ze země, což znamenalo ochabnutí boje proti místním extremistům.
V době, kdy se bin Ládin ukrýval někde v pákistánských horách či vesnicích, se tisíce kilometrů odtud ustavil samozvaný Islámský stát Iráku (ISI). Vedl jej terorista Az Zarkáwí, a to v době, kdy už svět šokovala první nahrávka stínání hlavy zajatce teroristů – Američana Nicholase Berga (k tomu došlo už v roce 2004).
Po expanzi do Sýrie se z organizace vytvořil samozvaný Islámský stát (IS) – ten měl ambici vytvořit nový chalífát na rozsáhlém území Blízkého východu. Největšího rozpuku dosáhl po roce 2014 po dobytí iráckého Mosulu. Právě tam načal Abú Bakr al-Baghdádí, vedoucí představitel IS, novou kapitolu terorismu. Z kazatelny Velké mešity an-Núrí vyhlásil chalífát.
- Vzestup zejména samozvaného Islámského státu s sebou nesl také etická úskalí v mediálním prostoru západního světa. Potíž je totiž rovnou v definici a účelu terorismu jako takového a to je šíření strachu. Referování o jeho aktivitách a teroristických činech vyvolalo otázky, zda se pak západní média nestávají jakousi prodlouženou rukou propagandistických snah teroristů. Na jedné straně tu stojí povinnost informovat veřejnost, na straně druhé ale zároveň přílišnou medializací nepomáhat vytvářet obraz děsu a strachu, který se islamisté snaží vytvořit.
- V etickém kodexu britská BBC uvádí, že při zpravodajském pokrytí války a teroru je nutné brát ohled na lidskou důstojnost a pečlivě musí být zváženo, ba dokonce redakčně odůvodněno, jaký obrazový materiál bude použit při zobrazování aktů terorismu.
- Denis McQuail, vědec zabývající se komunikačními studii, artikuloval morální odpovědnost, která „nastává ve chvíli, kdy ve skutečnosti nutně nenacházíme příčinný vztah mezi nějakými jevy, ale dá se předvídat, že vznikne určitá spojitost mezi publikováním zprávy (nebo naopak jejím nepublikováním) a škodlivými dopady, jako je například sebevražda, zdravotní problémy nebo poškození pověsti“.
- Na úskalí přístupu k sebevraždě, jak píše McQuail navázal pro ČT Jakub Macek z fakulty sociálních studií na Masarykově univerzitě takto: „Tak jako není dobré volat po cenzuře, tak asi dává smysl očekávat od médií (…) aby postupovala reflexivněji, aby se k terorismu chovala tak senzitivně, jako se chováme k případům sebevraždy, o nichž informujeme s ohledem na to, aby se nestávaly inspirací.“
Vzestup a zánik samozvaného Islámského státu
Teroristická organizace Islámský stát bohužel v mnohém al-Káidu předčila. Dokázala bezprecedentně zaujmout na Západě a verbovala z evropských zemí nové stoupence. V prosinci roku 2013 spočítalo Mezinárodní centrum pro studium radikalizace a politické násilí, že počet zahraničních bojovníků v řadách IS operujícího na území Sýrie dosáhl až na 11 tisíc ze 74 národů.
Samozvaný chalífát stavěl na propracované vnitřní správě. K lednu 2015 islamističtí extremisté podle studií rotterdamského IHS kontrolovali 90 tisíc čtverečních kilometrů území, což je zhruba rozloha Maďarska. Velkou část příjmů čerpali z prodeje ropy na černém trhu.
Mezi roky 2014 a 2015 činily příjmy IS přes dvě miliardy dolarů, informuje Centrum pro analýzu terorismu (Center for the Analysis of Terrorism).
- Islámský stát (IS) je radikální islamistická sunnitská teroristická organizace původem z Iráku. Původně se jednalo o iráckou odnož teroristické sítě al-Káida, které ale IS odmítl poslušnost. Označení organizace se vyvíjelo – Islámský stát Iráku a Levanty je spojený se zkratkou ISIL, byla ale označována také jako samozvaný Islámský stát Iráku a Sýrie (ISIS). Skupina měla také arabský akronym Daeš.
- V roce 2014 skupina vyhlásila na dobytých územích Sýrie a Iráku samozvaný státní útvar. Měl podobu chalífátu, který si nárokoval náboženskou autoritu nad všemi muslimy.
- Během následujících pěti let se IS podařilo přilákat tisíce budoucích džihádistů z celého světa k tomu, co sliboval jako utopický islámský chalífát. Realitou byl však život podřízený přísné verzi islámského práva šaría a ovládaný extrémním násilím. Správa vynášela kruté tresty a vraždila, výjimkou nebyly uřezané hlavy v ulicích měst. Na poslušnost neustále dohlížela mravnostní policie.
- Koalice pod vedením USA čítající více než 70 zemí nakonec v roce 2019 vyhnala IS z jeho posledního útočiště v Baghúzu na východě Sýrie. Po porážce se zbývající příslušníci IS stáhli do ústraní, zbytek vedení přebývá převážně v Sýrii. IS ale rozšířil své působení po celém světě, kde podniká teroristické útoky. Fyzický chalífát už sice neexistuje, ale radikální islamistická ideologie se šíří dál napříč kontinenty.
Zdroj: BBC
Zajímavé svědectví z životního cyklu uvnitř IS přinesl německý novinář Jürgen Todenhöher „Zastavíme u boudy s kebabem, abychom si obstarali něco k jídlu. Rozhlížíme se. Vypadá to, jako kdyby život v Rakce (město v Sýrii, tehdy ovládané IS, pozn. red.) byl úplně normální. Neumíme si představit, že zde vládne teroristická organizace,“ píše ve své publikaci.
Todenhöfer je kontroverzní postava – ISIS ho pozval do nitra svého území jako vůbec prvního západního novináře. Teroristé mu ale ukázali jen to, co sami chtěli. Dokresluje to nicméně transformaci islamistického terorismu v oblasti komunikace a propagandy.
„Kdyby tu všude nevlály prapory IS a zdi nebyly pomalované, člověk by nepoznal, že se nachází v okupovaném městě, kde vládne Islámský stát. Není to ale tak ve všech totalitních státech? Nevládne i tam normálnost těžká jako olovo?“ polemizuje Todenhöfer.
Německý žurnalista byl nicméně v oblasti, kdy ji IS měl pod kontrolou. Území Iráku a Sýrie se ale změnilo v bojiště – v rámci mezinárodního úsilí islamisty porazit a hnutí zničit. V Iráku byl IS definitivně poražen v prosinci 2017, v Sýrii v březnu 2019. Nyní působí izolované skupiny IS v Iráku a Sýrii, podporují jej i spřízněné skupiny třeba v Egyptě či Somálsku.
Islamistický terorismus v Evropě
Podobný šok, jako vyvolaly útoky na Světové obchodní centrum v New Yorku v září 2001, vyvolala akce teroristů odkazující se na Islámský stát 13. listopadu 2015 ve Francii. Bezprecedentní obraz toho, jak ozbrojení islamisté křižují ulicemi Paříže, vyvolal vlnu strachu, na druhou stranu ukázal i sílu vyspělých demokratických společností.
Už předtím – téhož roku v lednu – po útoku na redakci Charlie Hebdo se zvedla ohromná vlna solidarity a kráčející státníci třídou v Paříži v čele davu snad mohli alespoň symbolicky přebít události předcházející i ty, které ještě měly nastat.
Nejen Francie se stala v následujících měsících a letech cílem islamistů. Rozsáhlý útok provedli teroristé v Bruselu v metru a na letišti v březnu 2016.
Jak se dařilo oslabovat vliv a působnost IS na Blízkém východě, ubývalo i organizovaných akcí v Evropě – bohužel docházelo k individuálním útokům takzvaných „osamělých vlků“, u kterých se organizované vazby na teroristickou organizaci nepotvrdily – svůj útok ale zakládali na sympatizování s islamistickým extremismem.
Po téměř dvaceti letech od teroristických útoků na území Spojených států je zřejmé, že islamistický extremismus změnil svět jako celek.
Přístup k tomuto terorismu je výzvou nejen na poli bezpečnosti. Pravděpodobnost, že se člověk stane obětí dopravní nehody je zcela neúměrná pravděpodobnosti, že zemře v důsledku teroristického útoku. Přesto se stále daří nejen islamistickým radikálům naplňovat účel svého konání – šířit strach.
