Boris Johnson

Čekali slunné dny, přišel brexit. Jeho dopady po měsíci pociťuje Británie i Evropa

Spojené království už rok není členem Evropské unie. Nová pravidla, která stanovila smlouva vyjednaná na poslední chvíli, už pociťují podniky, trhy, dopravci či umělci. Červený autobus propagátorů brexitu vystřídaly kamiony protestujících rybářů. Britští podnikatelé si stěžují na růst byrokracie i nákladů a přesouvají sklady na kontinent. Lidé, kteří hlasovali pro odchod Británie z EU, přihlíží, jak bagry u nich za plotem budují obří celnici. Brusel se kvůli kontrole vakcín dopustil diplomatického fiaska. Skotsko by se mohlo dočkat referenda o setrvání v království a s podobným hlasováním by souhlasili i občané Severního Irska.

 

„Už nesmíte do Evropy dovážet určité druhy potravin, jako je maso, ovoce, zelenina, ryby a takové věci. Vítejte v brexitu, pane, omlouvám se,“ poučovali celníci britského řidiče kamionu, když mu v nizozemském přístavu Hoek van Holland zabavovali svačinu. Reportáž nizozemské televize NPO 1 už se stihla stát humorným i hmatatelným důsledkem odchodu Británie z Evropské unie.

Od referenda o brexitu uplynuly čtyři a půl roku, od formálního vystoupení rok a fakticky se Spojené království odloučilo od EU po ročním přechodném období před měsícem. Popsaná scénka, k níž došlo kvůli evropským pravidlům, která mají zabránit přenosu choroboplodných zárodků, které by mohly způsobit třeba slintavku, kulhavku nebo mor prasat, odvysílala televize NPO 1 osmého ledna. Během prvních čtyř týdnů od brexitu ale následky pociťuje celá řada sektorů.

Byť řadu problémů prohlubuje, zmírňuje či zakrývá pandemie koronaviru, která světové dění ovlivňuje už rok, brexit během prvního měsíce stihl ukázat své praktické dopady na ekonomiku, společnost, politiku či kulturu v Británii i na kontinentu.

Šťastné britské ryby

Jednu z největších překážek během vyjednávání brexitové dohody představoval rybolov. Obě strany se nakonec dohodnout dokázaly, stihly to ale jen tak tak – úspěšný finiš jednání oznámily až na Štědrý den, pouze několik dní před definitivním brexitem. Tak akorát, aby smlouvu mezi Londýnem a Bruselem stihl schválit britský parlament.

Jenže právě zde se objevil háček, na nějž se chytila britská ministryně rybolovu Victoria Prentisová. Překotné tempo schvalování vedlo k tomu, že zákonodárci neměli šanci si dokument o dvanácti stech stranách důkladně prostudovat. Rybáři tak například nevěděli o složité byrokracii ve formě vyplňování formulářů o zdravotní nezávadnosti svých úlovků. A artikl tolik náchylný na čerstvost kvůli celním kontrolám nabíral zpoždění, někdy i v řádech desítek hodin.

Když poté v lednu protestovali proti novým pořádkům před sídlem premiéra Borise Johnsona i Westminsterem, Prentisová přiznala, že kvůli přípravě představení narození Ježíše Krista neměla čas do dohody nahlédnout. Lze se domnívat, že i kdyby neměla práci s chystáním narození Páně, během několika dní by se složitými paragrafy smlouvy prokousat nestihla.

Před číslem deset, kde v Londýně sídlí premiér, protestoval v polovině ledna i Gary Hodgson ze společnosti Venture Seafoods, která do Unie vyváží živé a zpracované kraby. Stěžoval si na to, že kvůli byrokracii musel zrušit několik plánovaných dodávek. Jeden z jeho řidičů podle něj potřeboval čtyři sta stran exportní dokumentace, aby se vůbec mohl se svým kamionem nalodit na trajekt.

Protest rybářů před Westminsterem
Zdroj: Reuters
Autor: Hannah McKay

Ve výsledku tratí jak ostrovní rybáři, tak unijní občané. Jedna strana nestíhá dodat čerstvě vylovené langusty, ústřice, humry či hřebenatky na pulty obchodů včas a druhá si je nemůže vychutnat. Dodávky zboží, které dříve zabíraly den, v prvních týdnech po brexitu zabraly tři a více dnů. „My máme čerstvé produkty a zákazníci očekávají, že je i čerstvé dostanou. Takže teď nenakupují. Je to katastrofa,“ popsal na počátku ledna agentuře Reuters Santiago Buesa z organizace SB Fish.

Tvrdě nová pravidla dopadla na přímořské státy, které historicky mohly lovit v britských vodách. O desítky milionů eur v důsledku přijde Irsko i Německo. Pro rybáře ze smaragdového ostrova jsou nejcennějším artiklem makrely. Nyní přijdou o čtvrtinu úlovků, což znamená ztrátu téměř třicet milionů eur.

Jen těžko lze empiricky ověřit, zdali jsou ryby skutečně šťastnější nyní, když jsou britské, jak na plénu sněmovny tvrdil jeden z největších zastánců brexitu Jacob Rees-Mogg. Rybáři však šťastněji nevypadají.

Byrokracie dusí menší podniky

Bezprostředně pocítilo dopady brexitu také londýnské City. Finanční centrum zažilo velký otřes hned první pracovní den po oficiálním odchodu Britů z Unie, když přišlo o obchody za šest miliard eur, které se přesunuly do finančních center na kontinentu – do Frankfurtu, Madridu či Paříže. Znamenalo to největší změnu na finančních trzích za poslední dekády.

Dopad na londýnské City ale nelze měřit v jednom dni, a je potřeba vyčkat dalších týdnů a měsíců. Britský deník Financial Times v druhé polovině ledna napsal, že dosavadními vítězi přesunů ve finančních center se zdají být Nizozemsko a také Spojené státy. Amsterdam si za své sídlo pro evropské operace vybrali velcí hráči jako Bloomberg, Tradeweb nebo MarketAxess.

Při odhlédnutí od masivních finančních operací se vyjevují nesnáze pro menší podniky. Opět pramení z byrokracie a toho, že dohodu Londýn a Brusel vyjednaly na poslední chvíli a nikdo neměl čas ji prostudovat a připravit se na následky.

Ostrovní Federace malých podniků (FSB) varuje, že její členové čelí významným problémům kvůli tomu, že Spojené království opustilo jednotná evropská pravidla platby DPH. „Podniky neměly čas se na to připravit. Najednou musí studovat pravidla sedmadvaceti různých zemí, místo aby řešily EU jako jednotný blok,“ vysvětluje Selwyn Stein, ředitel firmy, která podnikatelům pomáhá s řešením podobných problémů.

Těšil se na slunné dny, teď investuje ve Francii

Ředitel bristolské firmy Eskimo, která vyrábí luxusní radiátory, Phil Ward uvažuje, že část výroby přesune do Polska, aby si udržel konkurenceschopnost. Inženýrská společnost Torqueflow-Sydex zase čelí pětinovému nárůstu výrobních cen. „Na trhu je to vražedné. V tomhle byznyse se pohybuji přes třicet let. Pracoval jsem s Austrálií, Ruskem i Blízkým východem, ale proti tomuhle to nic nebylo,“ líčí ředitel firmy David Lee.

Výrobce sýra z britského Cheshiru hodlá investovat milion liber ve Francii, aby svůj byznys uchránil. V důsledku zruší dvacet pracovních míst v Británii. Podle šéfa firmy Simona Spurrella podnik přes noc ztratil pětinu prodejů. Spurrell se prý těšil na slunné dny po brexitu, které slibovala vláda, místo toho se ale dočkal slepé ulice. „Ukázalo se, že náš úspěšný model on-line prodejů zákazníkům v EU je nyní nereálný,“ konstatuje Spurrell.

Kolona kamionů čeká v Doveru na celní kontrolu
Zdroj: Reuters
Autor: John Sibley

„Je to opravdová škoda, protože nyní investuji ve Francii, poskytnu práci Francouzům a přispěji do unijního daňového systému. To je úplně v rozporu s důvody, proč jsme Unii opouštěli,“ řekl Spurrell britskému Guardianu.

Obyvatelé hrabství Cheshire na severozápadě Anglie hlasovali v červnu 2016 pro vystoupení z Evropské unie.

Francie není jedinou zemí, která z brexitu a obav britských výrobců může těžit. Požadavky britských firem zaplavují například sklady v Nizozemsku. Brexit uvalil do krize tisíce ostrovních podniků a kolabující zásobování, ceny přepravy i celní povinnosti nenechávají majitelům firem jinou možnost než investovat do distribučních sítí v Evropské unii.

Nizozemská agentura dohlížející na zahraniční investice eviduje za poslední rok a půl nárůst žádostí o sídlo v zemi ze strany britských společností na dvojnásobek. Na nizozemské úřady se kvůli úvahám o investicích obrátilo více než pět stovek zahraničních firem, polovina z nich z Británie. O prostor v nizozemských skladech mají zájem třeba výrobci vláčků Hornby nebo řetězec s oblečením JD Sports.

Nelze se divit. Odchod Británie z Evropské unie zatím nic nezměnil na tom, že evropský blok zůstává klíčovým cílem ostrovního zboží. V Unii končí 43 procent veškerého britského vývozu, v roce 2019 do EU zamířilo zboží za bezmála tři sta miliard liber.

Nissan zůstává v Sunderlandu

Někde pracovní místa kvůli brexitu zaniknou, místy si ale lidé mohou i oddechnout. Například v největší automobilce v Británii, která vyrábí vozy v severoanglickém Sunderlandu, se podle dostupných informací obávat nemusí.

Japonská automobilka Nissan si v posledních letech dlouho pohrávala s myšlenkou sunderlandské továrny uzavřít. Před takovým scénářem varovala v případě tvrdého brexitu. Uzavření dohody mezi Londýnem a Unií naopak přivítala a šest tisíc pracovních míst v Sunderlandu a 70 tisíc míst závislých na provozu automobilky zůstává v bezpečí.

Nissan navíc na severovýchodě Anglie hodlá vyrábět větší množství baterií, protože tím splní podmínky brexitové dohody, která stanovuje, že automobily exportované z ostrovů do EU musí mít alespoň 55 procent součástek z Británie nebo unijních zemí, pokud mají být osvobozeny od cel. Pro sunderlandskou fabriku je to zvlášť důležitá podmínka, protože z Británie odejde 70 procent vyrobených vozů, z nichž drtivá většina končí na kontinentu.

Belfast se otáčí k Dublinu a Unii, Komise hasí diplomatické fiasko

Zvláštním způsobem brexit dopadá na Severní Irsko. Jelikož jde o část Spojeného království, Belfast vystoupil z Evropské unie. Kvůli citlivé otázce hranice na irském ostrově ale Severní Irsko zůstalo v evropské zóně volného obchodu. Celní bariéra tedy nevznikla na ostrově, ale v Irském moři. Obchodně je Severní Irsko od zbytku Spojeného království odtrženo, byť jde o jeden stát.

Nejde pouze o cla. Výrobky mířící do Severního Irska ze zbytku Británie musejí splňovat evropská pravidla a standardy. Například rostliny potřebují evropskou certifikaci a dovoz zeminy je zakázán úplně, protože by mohla obsahovat škůdce.

V problémech se tedy ocitla zahradní centra, která spoléhají na britské zboží. Jedno takové v hrabství Down vlastní Beth Lunneyová. O tom, že s dovozem azalek, růží či rododendronů bude problém, ji její zásobovatel informoval už v listopadu. Květiny jsou – podobně jako zmiňované ryby – obzvlášť náchylné na jakákoliv zdržení při přepravě, riskovat jej při celních kontrolách se proto nevyplácí.

Pro Lunneyovou i další severoirské podnikatele je nyní snazší dovážet zásoby z Irska i jiných unijních států než z vlastní země.

Nejčerstvější rozkol kvůli severoirské hranici představuje diplomatická rozepře mezi Bruselem na straně jedné a Londýnem a Dublinem na straně druhé. Evropská komise čelí kritice nejen Irska a Británie, ale také Světové zdravotnické organizace kvůli tomu, že chce kontrolovat vývoz vakcín proti covidu-19 mimo EU.

Za tímto účelem v pátek oznámila, že aktivuje článek šestnáct Severoirského protokolu. Ten umožňuje zastavit speciální režim, který zaručuje, že na irském ostrově nevznikne ani po brexitu hranice a celní bariéra místo toho vede v Irském moři. Ze strany Bruselu šlo o velice choulostivý krok a diplomatický přešlap, protože na propustnou hranici v Irsku spoléhá mírová Velkopáteční dohoda.

Po kritice Komise od svého plánu ustoupila a irská hranice zůstane prostupná. „Nikdo se nás na to nezeptal. Kdyby ano, hlasitě bychom zdůraznili, že je to příšerný nápad. Špičky Komise, nebo lidé jim blízcí, se rozhodovali narychlo,“ cituje BBC evropského diplomata.

Bagry už ryjí do země

Zcela jiným způsobem celní regule ovlivňují jih Anglie, konkrétně hrabství Kent. Obyvatelé vesničky Guston poblíž přístavu Dover brojí proti plánu britské vlády vybudovat na přilehlých polích obrovskou celnici s parkovišti pro dvanáct stovek kamionů. Bagry už se v oblasti, kde 62 procent občanů hlasovalo pro brexit, zaryly do země.

Gustonský kněz a prezident místní hospodářské komory obvinili britského ministra dopravy Granta Shappse z očividného zneužití moci, protože nebyli dostatečně informováni a konzultováni o důsledcích vládních plánů. Situaci popisují jako boj Davida s Goliášem a žádají stavbu někde, kde bude bezpečněji.

Příprava celního prostoru u anglického Doveru
Zdroj: ČTK/PA
Autor: Gareth Fuller

„Jejich postup je neetický, amorální a postrádá charakter. Řekli nám, že někdy v lednu dostaneme šanci vyjádřit náš pohled. To mi ale přijde poměrně bezpředmětné, protože na místě už je těžká technika. Neumím si představit zastavení tohoto projektu, jde o hotovou věc,“ rezignovaně připouští anglikánský kněz Peter Sherred, jenž ve vesnici působí už čtvrt století.

Ministerstvo dopravy ujišťuje místní, že obří celnice má sloužit jen pět let a vláda zajistí, aby neměla negativní dopad na životní prostředí v oblasti. Obyvatelé Gustonu a okolí ale takovým slibům nevěří.

Spojené království bez Skotska a Severního Irska?

Tento text už přiblížil, jak v důsledku polohy celní hranice došlo k de facto oddělení Severního Irska od zbytku království. Průzkum YouGov z poloviny ledna navíc ukázal, že těsná většina obyvatel Severního Irska (51 procent) podporuje uspořádání referenda, které by rozhodlo o sjednocení smaragdového ostrova.

Stejný průzkum ukázal, že unionistů, tedy zastánců setrvání ve Spojeném království, je 47 procent oproti dvaačtyřiceti procentům republikánů, kteří by se chtěli přidat k Dublinu. Jedenáct procent voličů zůstává nerozhodnuto a mohou sehrát zásadní roli. Stále více Britů se také nechává slyšet, že je jim jedno, jestli Belfast setrvá ve spojení s monarchií.

Řešením brexitu je irské sjednocení – alespoň podle billboardu na hranici mezi republikou a Severním Irskem
Zdroj: Reuters
Autor: Phil Noble

Ve zmiňovaném průzkumu YouGov více Britů připustilo, že očekává, že do deseti let Skotsko opustí Spojené království než těch, kteří věří v opak. Skotsko patří k nejdiskutovanějším brexitovým tématům, protože tamní obyvatelé se v referendu v roce 2016 výrazně postavili na stranu setrvání v EU. Pro členství v Unii jich hlasovalo 62 procent, přičemž hlasy pro odchod nepřevážily ani v jednom obvodu.

O osudu Skotska mohou výrazně napovědět už květnové volby do Holyroodu, skotského parlamentu. První ministryně Nicola Sturgeonová už avizovala, že pokud její Skotská národní strana získá většinu, uspořádá referendum bez ohledu na názor Londýna.

Trpící kultura

Brexit podle všeho brzy pocítí i hudební fanoušci na kontinentu. Nyní jsou sice evropská pódia zavřená kvůli pandemickým restrikcím, jakmile se ale režim opět uvolní a muzikanti odstartují první „postcovidová“ turné, těch britských by v klubech a na festivalech mohlo být podstatně méně. A to nejen kvůli tomu, že uplynulý rok byl pro umělce a kulturní sféru likvidační.

Pokud se totiž do otevření kulturních sálů nic nezmění, kapely či zpěváci a jejich početné technické týmy budou potřebovat pracovní víza. Jejich zařizování v různých zemích bude nezvladatelné zejména pro méně známé či začínající kapely, stížnosti se valí ale i od světoznámých hudebníků. Kabinet Borise Johnsona kritizují třeba Elton John, Sting, Brian May či Roger Waters.

Londýn a Brusel se zároveň viní z nepříznivých podmínek pro umělce. Podle britského ministerstva kultury ostrovní vyjednavači usilovali o to, aby britští hudebníci mohli jezdit po Evropě bez víz, zástupci EU to ale odmítali. A Brusel se pro změnu brání tím, že to byl Londýn, kdo odmítl nabídku, aby umělci, ale také sportovci či novináři měli bezvízová pracovní povolení na 90 dnů za jedno pololetí.

„Studium v zahraničí není v zájmu daňových poplatníků“

Bolestivě v budoucnu brexit zasáhne také studenty. Ti britští přijdou o možnost vycestovat do Evropy v rámci programu Erasmus, ti evropští budou muset zamířit jinam než do Spojeného království.

Není ale ještě o všem rozhodnuto. Skotská vláda podle svého vyjádření zkoumá, jestli by tamní univerzity nemohly v Erasmu zůstat a stejný zájem má také Wales. Obě části Spojeného království ale naráží na odpor čísla deset. Johnsonův kabinet takovou možnost vylučuje.

Sám Johnson přitom v minulosti ujišťoval britské poslance, že Erasmus zůstane zachován i po brexitu. Později ale otočil a označil program za příliš nákladný. Místo Erasmu britský premiér navrhnul Turingův program, který by podle něj finančně vyšel lépe. Z Walesu i Skotska se ale ozvala kritika, že Turingův program by pouze v menším měřítku kopíroval Erasmus.

„Británie se rozhodla, že se dále nezapojí do Erasmu, protože to není v zájmu britských daňových poplatníků,“ prohlásilo ministerstvo školství, podle nějž by náklady na program činily dvě miliardy liber.

Skotští a velšští představitelé naopak mají podporu v Evropském parlamentu, který urguje Evropskou komisi, aby prozkoumala možnosti, za nichž by evropští studenti mohli studovat třeba v Edinburghu a naopak. Ze Skotska vyrazí na kontinent za studiem skrze Erasmus na dva tisíce studentů ročně.

Čeští studenti zatím o cesty do Británie nepřijdou

Na Erasmus bez Británie se připravují i tuzemské univerzity. Například brněnská Masarykova univerzita se v polovině ledna zavázala, že bude hledat způsob, jak výjezdy na ostrovy nadále umožnit.

„Patří do pětice nejoblíbenějších zemí v rámci programu Erasmus+, přes který do zahraničí vyjíždí drtivá většina. Velký zájem vnímáme a ve spolupráci s britskými univerzitami budeme nadále spolupracovat, jako s dalšími univerzitami z celého světa, které nejsou v programu Erasmus+ Evropa,“ avizoval mluvčí univerzity Pavel Žára, podle nějž do Británie každoročně zamíří až devadesát studentů.

Do Spojeného království bude podle něj možné vyjet přes program partnerských univerzit mimo Unii nebo přes upravený program Erasmus+ Evropa, který to v období od roku 2021 do roku 2027 umožní. Žára ale upozornil, že pro studenty bude náročnější se do programu dostat, protože budou muset projít celouniverzitním výběrovým řízením, které bude náročnější, než je výběr studentů pro Erasmus.

Koordinátorka evropských studijních programů na Karlově univerzitě Ivana Herglová upozorňuje, že „erasmácké“ destinace nemusí z nabídek zmizet až do roku 2023, do kdy mohou české školy prodloužit grant. A ani po uplynutí této doby čeští studenti o pobyt ve Spojeném království přijít nemusí.

Univerzita Karlova v budoucnu plánuje financovat mobility s Británií i nadále: „Buď budou probíhat v rámci klasických bilaterálních dohod, nebo nového Turingova programu,“ předesílá Herglová. Studenti navíc zřejmě budou moci nadále vycestovat do Severního Irska pod záštitou Republiky Irsko.