Německá CDU si na sjezdu zvolí nového předsedu. Měl by jí ukázat cestu v éře „po Merkelové“

Německo má před sebou supervolební rok. Zemi letos čekají několikery zemské volby a na podzim i volby do Spolkového sněmu, kromě toho bude řada politických stran vybírat své nové předsedy a kandidáty na kancléře. „Prvním kolem“ je v pátek a v sobotu kvůli pandemii mnohokrát odkládaný a neobyčejně důležitý sjezd Křesťansko-demokratické unie (CDU). Nejsilnější německá strana si na něm zvolí nové vedení, a to v roce, kdy politiku definitivně opustí její dlouholetá šéfka a kancléřka Angela Merkelová.

„Vyrovnání se s odkazem Angely Merkelové bude pro příštího předsedu strašlivě těžké, ať už se jím stane kdokoliv,“ konstatuje Jakub Eberle z Ústavu mezinárodních vztahů. Merkelová, která stranu vedla osmnáct let a více než patnáct let stojí v čele spolkové vlády, posunula CDU více do politického středu.

„Kancléřka je dlouhodobě výrazně populárnější než její strana, pro řadu voličů byl hlas pro CDU zejména hlasem pro Merkelovou osobně. Tito voliči tedy mohou od CDU snadno odejít třeba k liberálům či zeleným. Od nového předsedy se očekává, že dokáže navázat na volební úspěchy Merkelové, ale zároveň dát straně nový impulz a oživit její program i image u voličů,“ dodává odborník na Německo.

Že převzít stranu po Merkelové bude velká výzva, ukázal už osud její první nástupkyně Annegret Krampové-Karrenbauerové, které se kvůli politickému stylu podobnému kancléřce přezdívá „mini Merkelová“. I samotná kancléřka si ji jako svou nástupkyni přála.

AKK, jak se také političce v Německu zkráceně říká, stojí v čele strany od prosince 2018, loni v únoru ale oznámila, že ve funkci skončí. Reagovala tak na množící se důkazy toho, že ve straně nemá dostatečnou autoritu.

Volební ztráty a durynská krize

CDU po jejím nástupu utrpěla výrazné ztráty v evropských volbách i několikerých volbách zemských. Někteří spolustraníci Krampové-Karrenbauerové vyčítali „bezobsažnou politiku“ či otevřeně prohlašovali, že by se neměla stát kandidátkou na kancléřku. Na stranickém sjezdu v listopadu 2019 proto prohlásila, že je připravena z čela CDU okamžitě odejít, pokud se za ni spolustraníci nepostaví, ti ji však tehdy podrželi.

Na začátku loňského roku zase čelila AKK – i kancléřka Merkelová – výzvám k obměnám na některých vládních postech ze strany předsedy sesterské bavorské Křesťansko-sociální unie (CSU) Markuse Södera. Nakonec pak krize vyvrcholila v únoru událostmi v Durynsku.

Tamní křesťanští demokraté při volbě ministerského předsedy navzdory naléhání předsedkyně hlasovali pro Thomase Kemmericha (FDP), který byl do funkce zvolen i díky hlasům pravicově populistické Alternativy pro Německo (AfD). Křesťanští demokraté přitom dlouho zdůrazňovali, že spolupráce s AfD nepřichází v úvahu. Kancléřka Merkelová označila volbu za neodpustitelnou a dodala, že CDU se na takové vládě podílet nesmí.

Kemmerich sice nakonec odstoupil a Durynsko vede jiná koalice, Krampová-Karrenbauerová ale právě i s odkazem na durynské hlasování oznámila, že v čele strany skončí.

Vestfálský trojlístek

Jejího nástupce – a také místopředsedy, prezidium či předsednictvo – vyberou delegáti v sobotu. Kvůli pandemii nemoci covid-19 je celý sjezd digitální a vedení budou straníci volit on-line. Takový způsob hlasování ale není právně závazný, a proto bude nové vedení strany oficiálně vyhlášeno až 22. ledna, kdy budou známé výsledky korespondenční volby, jež musí výsledek on-line hlasování potvrdit.

Jméno nového šéfa by však mělo být neoficiálně jasné hned v sobotu a jeho projev sjezd podle programu uzavře. Pokud se nestane něco nečekaného, promluví ke spolustraníkům jeden ze tří politiků ze Severního Porýní-Vestfálska.

O post předsedy se hlásí tamní zemský premiér Armin Laschet, který hodlá pokračovat v kurzu kancléřky Merkelové, konzervativnější exšéf poslanců unie CDU/CSU Friedrich Merz, jenž naopak mluví o nutnosti vykročit novým směrem, a předseda zahraničního výboru Spolkového sněmu Norbert Röttgen, podle kterého by měla CDU zůstat středovou stranou, i když přiznává potřebu určitých změn.

„Uvnitř CDU je patrné napětí mezi konzervativnějším křídlem, které reprezentuje Friedrich Merz, a zastánci středové linie, kterou drží Armin Laschet a Norbert Röttgen. Nový předseda tak bude muset vyvažovat mezi oběma tábory,“ naráží Eberle znovu na očekávanou složitou pozici nového předsedy.

„CDU navíc nebyla nikdy ve své historii ostře pravicovou stranou typu britských konzervativců či ODS, ale vždy se snažila oslovovat voliče hluboko v politickém středu. V čele s Merzem by tak CDU jistě byla o něco konzervativnější, ale po ostrém odříznutí od éry Angely Merkelové ve straně ani u voličů příliš velká poptávka není,“ vysvětlil výzkumník z Ústavu mezinárodních vztahů.

Bude kandidátem na kancléře Spahn?

Německá média zmiňovala v souvislosti s možnou kandidaturou v posledních měsících také jméno dalšího politika ze Severního Porýní-Vestfálska, ministra zdravotnictví Jense Spahna, který se o post stranického šéfa ucházel už na posledním volebním sjezdu. Politik ale veřejně možnost kandidatury odmítl a oficiálně podporuje Lascheta.

Spahn by však podle některých spekulací mohl zasáhnout do výběru kandidáta na kancléře, kterého CDU staví společně s CSU. Ministr zdravotnictví je nyní jedním z nejoblíbenějších německých politiků, koncem prosince předstihl těsně i kancléřku Merkelovou a byl vůbec nejpopulárnějším politikem v zemi. V lednu sice jeho oblíbenost znatelně poklesla, i tak je ale aktuálně třetí, těsně v závěsu za bavorským zemským premiérem Söderem.

Spahnovu kandidaturu na kancléře nevylučuje ani Eberle. „Spahn je velmi ambiciózní a v posledních měsících se vezl na vlně popularity. Jako ministr zdravotnictví stál v čele ve srovnání s ostatními státy poměrně úspěšného boje s pandemií covidu-19,“ objasnil Spahnovu oblíbenost, byť dodal, že problémy s rozjezdem očkování mu zase politické body ubraly.

„Uvnitř CDU pak řada členů nelibě nese jeho neloajalitu k Arminu Laschetovi. Spahn sice Lascheta oficiálně podporuje, zároveň ale na povrch vyšly jeho zákulisní snahy budoucího předsedu obejít – ať už to bude kdokoliv – a získat podporu pro vlastní kandidaturu na kancléře,“ naráží Eberle na zprávy, které se minulý týden objevily v německých médiích.

Deník Bild a týdeník Spiegel totiž uvedly, že Spahn sondoval u svých vysoce postavených spolustraníků, jakou by měl mezi nimi pro svou případnou kandidaturu podporu. Spahn to oficiálně popřel s tím, že dál stojí za Laschetem a že se hodlá ucházet o post místopředsedy strany.

„Spahnova kandidatura na kancléře se vyloučit nedá, a to hlavně vzhledem k tomu, že žádný ze tří současných kandidátů veřejnost zatím příliš nenadchl.“

Jakub Eberle

Ústav mezinárodních vztahů

Söder ohledně kandidatury mlží

Že by nově zvolený předseda nemusel být nutně kandidátem CDU/CSU na kancléře, připustili i dva vysoce postavení politici CDU – předseda Spolkového sněmu Wolfgang Schäuble a šéf společného poslaneckého klubu unijních stran Ralph Brinkhaus. Oba se vyjádřili v tom smyslu, že kandidátem na kancléře nemusí být ani jeden z předsedů CDU a CSU.

Právě jméno předsedy CSU, bavorského premiéra Södera, se přitom v souvislosti s výběrem kandidáta na kancléře také často zmiňuje. Söder aktuálně patří společně s Merkelovou, Spahnem a kancléřským kandidátem sociálních demokratů Olafem Scholzem ke čtyřem nejoblíbenějším politikům v zemi a ve srovnání s Laschetem, Merzem a Röttgenem je zdaleka nejžádanějším kandidátem na kancléře.

Eberle i přesto považuje Söderovu kandidaturu za méně pravděpodobnou. „CDU je nesrovnatelně silnější než sesterská CSU, nemá tedy příliš důvodů vzdávat se boje o kancléřské křeslo. Člen CSU se kandidátem křesťanského bloku CDU/CSU stal v minulosti jen dvakrát a v obou případech neuspěl,“ připomíná pokusy Franze Josefa Strauße v roce 1980 a Edmunda Stoibera o dvaadvacet let později.

„Södera navíc od kandidatury odrazují i někteří prominentní členové jeho vlastní strany, pro kterou je tradičně důležitější vládnout v Bavorsku, než se pouštět do riskantních podniků v Berlíně,“ upozorňuje výzkumník z Ústavu mezinárodních vztahů. Sám Söder ohledně svých kancléřských ambic zatím mlží.

Otevřený konec

Koaliční sociální demokraté (SPD) si svého kancléřského kandidáta vybrali už loni, kdy tak učiní CDU/CDU zatím jasné není. Zatímco místopředseda CDU Volker Bouffier vyzývá ke spěchu, další místopředsedkyně Silvia Breherová má za to, že chvátat není kam. O opatrnosti mluví i šéf poslanců CSU ve Spolkovém sněmu Alexander Dobrindt.

Předseda Spolkového sněmu Schäuble se přimlouvá za to, aby se rozhodlo mezi Velikonocemi, které letos připadají na začátek dubna, a svatodušními svátky, které jsou v druhé polovině května.

Jak naznačuje web listu Frankfurter Allgemeine Zeitung, roli mohou sehrát i březnové zemské volby v Bádensku-Württembersku a Porýní-Falci, neboť mnozí politici CDU se obávají, že by se případný špatný výsledek mohl stát pro nově zvoleného stranického šéfa přítěží.

„Situace je sice opravdu velmi otevřená, ale podle mého názoru bude mít ke kandidatuře na kancléře nejblíže právě ten z trojice Merz–Laschet–Röttgen, který uspěje u delegátů a stane se příštím předsedou CDU,“ uzavírá Eberle.

Koneckonců, rozdělovat funkci kancléře a předsedy strany nemusí být vždy výhodný tah. Annegret Krampová-Karrenbauerová by mohla vyprávět.