V pondělí 6. srpna 1945 se vysoko nad Hirošimou objevil stříbřitý bombardér amerického letectva pojmenovaný Enola Gay. Ze svých útrob v osm hodin a čtrnáct minut ráno vypustil podlouhlý předmět. O minutu později už uranová bomba Little Boy (Chlapeček) nekompromisně zničila téměř celé přístavní město.
Efekt, který bomba vyvolala, nazvali přeživší „druhým sluncem“. Ohnivá koule provázená silnou tlakovou vlnou a radiací nekompromisně spálila a smetla vše, co jí stálo v cestě.
- Díky ohromující záři, jež explozi atomové bomby provázela, získala hrozivá zbraň v japonštině své jméno - pikadon, jež doslova znamená záblesk-bum.
„Děsivý obraz posledního soudu“
Následné snímkování epicentra výbuchu ukázalo na místě někdejších domů prakticky holou planinu s nemnohými zbytky budov. Dosah celkového zničení byl přibližně 1,6 čtverečního kilometru od místa dopadu, následný požár zachvátil okruh jedenácti kilometrů. Jeden z lidí, kteří přežili, řekl: „Hirošima nepřipomínala město, které zničila válka, ale děsivý obraz posledního soudu.“
Odhady počtu obětí
Bezprostředně po explozi zahynulo 70 až 80 tisíc lidí, převážně civilistů. Zemřel přitom skoro každý, kdo se zrovna nacházel blíže než kilometr a půl od hypocentra, Little Boy ale zabíjel i ve dvojnásobné vzdálenosti.
Následkům zranění pak podlehlo ještě dalších asi 70 tisíc lidí. „Problém je v tom, že město bylo zcela zničeno a při masivním požáru se zničily i archivy a veškerá dokumentace. Takže je to velmi těžké zcela zpřesnit,“ poznamenal už dříve historik Ivo Pejčoch.
„Další velmi diskutovanou otázkou je, kolik lidí v poválečných letech nebo desetiletích zemřelo na následky ozáření,“ dodal Pejčoch s tím, že tato čísla se značně liší podle toho, jaké statistické či lékařské metodiky jednotliví odborníci používají. Podle japonských oficiálních údajů přesahuje celkový počet mrtvých z Hirošimy 260 tisíc.
- Pojem hibakuša je japonský výraz (v překladu znamená „explozí postižená osoba“), který označuje lidi přeživší atomové bombardování. Velmi často docházelo k jejich diskriminaci, jelikož byli znetvoření a trpěli chorobami spojenými s ozařováním (leukémie, rakovina).
- Zdroj: Wikipedie
Truman: Využili jsme základní sílu vesmíru proti viníkům války na Dálném východě
O použití ničivé pumy informoval prezident Harry S. Truman svůj národ poměrně záhy. „Před šestnácti hodinami americké letadlo shodilo bombu na Hirošimu, důležitou japonskou vojenskou základnu (…) Jde o atomovou bombu,“ prohlásil tehdy.
„Využili jsme základní sílu vesmíru. Síla, ze které Slunce čerpá svou moc, byla uvolněna proti těm, kteří rozpoutali válku na Dálném východě,“ pokračoval prezident. Své rozhodnutí o jaderném bombardování Japonska nikdy nepovažoval za špatné, a to i přesto, že jadernou zbraň po jejím úspěšném otestování nazval nejstrašnější bombou v historii světa.
Naopak kopilot Enoly Gay Robert Lewis později vzpomínal, že jeho první myšlenka, když uviděl zážeh právě spuštěné bomby a následně zničené město, zněla: „Můj Bože, co jsme to udělali“. Pejčoch v té souvislosti podotkl, že většina osazenstva letounu účel své mise neznala. Obeznámen s ním byl velitel Paul S. Tibbets a operátoři bomby.
„Zbytek posádky – aspoň podle toho, co po válce tvrdili – byl informová jen v té nejnutnější míře, ale vzhledem k tomu, že všichni byli velmi zkušenými techniky, tak odhadovali, jaké účinky ta zbraň může mít,“ podotkl historik s tím, že realita pro ně byla překvapením.
Americká veřejnost atomové bombardování Japonska schvalovala
Co se reakce americké veřejnosti týče, je podle Pejčocha potřeba si uvědomit kontext dané doby. „Američané byli Japonskem napadeni. Japonská armáda se chovala zejména v Číně nebo vůči domorodým obyvatelům na okupovaných ostrovech skutečně zvěrsky a napáchala řadu vojenských zločinů srovnatelných s tím, co v Evropě dělali nacisté,“ popsal Pejčoch.
„Je známý třeba bataanský pochod smrti,“ uvedl Pejčoch. Z toho důvodu se jaderné bombardování Japonska tehdy bralo jako akt nutnosti.
Američané v té době hlavně chtěli, aby už válka skončila. „Tamní veřejnost nebyla připravena na další desítky tisíc mrtvých amerických vojáků,“ poznamenal už dříve historik Jaroslav Láník.
Cesta k mírumilovnému Japonsku
Ani inferno, které do Hirošimy přinesl Chlapeček, však japonského císaře Hirohita nezlomilo. Japonci se nevzdávali. Proto Američané rozhodli o jaderném bombardování dalšího cíle, kterým mělo být město Kókura.
Posádka bombardéru B-29, jenž nesl jméno Bockscar, však devátého srpna nemohla kvůli oblačnosti zaměřit cíl, a proto se rozhodla shodit svůj náklad – plutoniovou bombu přezdívanou Fat Man (Tlouštík) – na druhý terč v pořadí. Tím bylo významné přístavní a průmyslové centrum Nagasaki.
Až zkáza druhého města přiměla Japonsko k přistoupení na požadavky Spojenců. Císařství, kterému 8. srpna 1945 navíc vyhlásil válku Stalinův Sovětský svaz, šest dní po shození bomby na Nagasaki konečně kapitulovalo. Podpis kapitulační listiny následoval zhruba o dva týdny později.
Hned po kapitulaci Spojenci ve válkou zpustošeném Japonsku ustavili okupační správu. Ačkoliv formálně byla mezinárodního charakteru, ve skutečnosti se jednalo o okupaci americkou. Spojené státy ji v čele s generálem Douglasem MacArthurem prováděli nepřímo prostřednictvím japonské vlády.
Cílem sedmi let trvající okupace bylo Japonsko přeměnit na demokratický a demilitarizovaný stát. Důležitou roli v tomto procesu hrálo přijetí nové ústavy. Ta vešla v platnost v květnu 1947 a Japonsko se na jejím základě vzdalo práva vlastnit armádu a odmítlo válku.
Jaderné bombardování Japonska dodnes budí kontroverze
Použití atomové pumy na Hirošimu a Nagasaki dodnes zůstává předmětem sporů. Zastánci poukazují na to, že bomba zachránila mnoho životů amerických vojáků. Proti tomu ale stojí názory, že v době nasazení atomových zbraní bylo Japonsko vojensky a hospodářsky na kolenou a shození pum konec války výrazně nepřiblížilo.
Na druhou stranu však také existují hlasy, podle kterých atomové bombardování Japonska – dodnes jediný případ nasazení těchto ničivých zbraní v historii lidstva – pomohlo zabránit podobnému kroku za studené války. Na to poukazuje například historik Prokop Tomek. „Bez hirošimské zkušenosti bychom netušili, jak hrozná zbraň to je… Myslím, že hirošimští civilisté nezemřeli nadarmo, protože ukázali, jaké nebezpečí v té zbrani je,“ uvedl dříve.
