První pokusný jaderný výbuch se uskutečnil 16. července 1945 v poušti Nového Mexika. Byl výsledkem přísně tajného americko-britského projektu Manhattan, odstartovaného roku 1942. Od té doby na Zemi, nad ní i pod povrchem vybuchlo přes dva tisíce atomových bomb. Jen dvě z toho nebyly pokusné. Nové zbraně změnily bezpečnostní strategie a rovnováhu. Žádné mocnosti, které jimi disponovaly, už mezi sebou od té doby přímo neválčily.
Američané byli první, v elitním klubu však nebyli sami dlouho. O tři roky později, 29. srpna 1949, se úspěšným výbuchem atomové zbraně v Semipalatinsku zařadil do „jaderného klubu“ i Sovětský svaz. V roce 1952 získali od Američanů bombu Britové, v roce 1960 se přidali Francouzi a o čtyři roky později Číňané.
V 70. letech dokázali bombu vyvinout Indové a jako poslední se do klubu přiznaných majitelů nejničivější zbraně přidal roku 1990 Pákistán. Tyto země dohromady provedly přes dva tisíce testovacích jaderných výbuchů, především v pouštích na západě USA, v Austrálii a na Sahaře, dále v Pacifiku a na mnoha místech Sovětského svazu, nejvíc v kazašském Semipalatinsku.
Válečné přípravy
Ještě během druhé světové války na zisku jaderné zbraně pracovali vědci v rámci pečlivě utajovaného britsko-amerického projektu s krycím názvem Manhattan, který v USA probíhal od roku 1942. Tým vědců se pod vedením Roberta Oppenheimera v laboratořích v Los Alamos musel vyrovnat s řadou teoretických i praktických problémů. Na konci května 1945 ale mohl Oppenheimer oznámit, že puma je hotová.
Žádný z vědců však nebyl schopen s určitostí říci, jaký má nová zbraň účinek. Jediným možným způsobem, jak ho určit, bylo její pokusné odpálení.
K uskutečnění testu byl ze seznamu osmi možných míst vybrán vojenský prostor poblíž města Alamogordo v americkém státě Nové Mexiko. Už 7. května 1945 zde proběhl pokusný odpal 100 tun výbušniny, do níž bylo přidáno i menší množství radioaktivního materiálu. Cílem do té doby největšího řízeného výbuchu na světě bylo poskytnout odhad o možných účincích exploze atomové bomby a seřídit měřicí přístroje.
Zděšení
Realita nakonec předčila očekávané. Na místě „ostrého“ pokusu vyrostla 30 metrů vysoká železná konstrukce, na jejímž vrcholu bylo místo pro odpal pumy. Ve vzdálenosti devíti kilometrů vznikly tři pozorovací bunkry. Vědci bombu smontovali přímo na místě, den před odpalem do ní vložili plutoniové jádro a poté ji jeřáb vyzdvihl na konstrukci.
Operace Trinity, jak zněl krycí název, se uskutečnila 16. července 1945. Odpal naplánovaný na čtvrtou hodinu ranní přerušila bouřka. Nervozita mezi účastníky rostla. Počasí se ale brzy zlepšilo a krátce po páté začalo odpočítávání. Přesně v 5:29,45 místního času vyšlehl z vrcholku věže oslnivý záblesk, těsně následovaný vlnou tepla.
Ohlušující řev exploze bylo slyšet na stovky kilometrů daleko. Kdo nebyl schovaný v bunkru, byl nemilosrdně smeten tlakovou vlnou, jež se s drtivou silou šířila z epicentra. Obrovská ohnivá koule se proměnila v oblak hřibovitého tvaru, který dosahoval až do výšky 12 kilometrů, kde ho rozehnal vítr.
Oppenheimer byl účinky zbraně upřímně zděšen. Naopak asi nejmenší zážitek z výbuchu měl další z „otců“ bomby – Enrico Fermi. Místo pasivního přihlížení vyhazoval tento fyzik do vzduchu natrhané proužky papíru, aby odhadl sílu exploze. Později řekl, že byl tak zaměstnán touto činností, že ani nevnímal zvuk výbuchu.
Když bylo po všem, vydali se pozorovatelé k místu exploze. Výsledek všechny přítomné šokoval. Po masivní ocelové konstrukci nezbylo téměř nic. Vlivem intenzivního tepla, které dosáhlo hodnoty až čtyř tisíc stupňů Celsia, se vypařila. V okruhu několika set metrů od epicentra byl pouštní písek roztavený a připomínal zelené sklo. Později byla tato hmota pojmenována „trinitit“.
Utajení
Pokus samozřejmě nebylo možné utajit před veřejností. Vždyť ještě 190 kilometrů od místa výbuchu rozbíjela tlaková vlna okna domů. Veřejnosti bylo sděleno, že na vojenské základně vybuchl sklad s municí. Pravdu se lidé dozvěděli až poté, co byla dvojčata alamogordské pumy svržena na Nagasaki a Hirošimu.
Další dva pokusy provedly USA v létě 1946 na atole Bikini na Marshallových ostrovech. V rámci operace s krycím názvem Crossroads odpálily dvě pumy – jednu ve vzduchu a druhou 27 metrů pod mořskou hladinou.
