Bitva o Hongkong patří mezi méně známé střety druhé světové války v Tichomoří. Začala v prosinci 1941, když si japonská armáda otevírala cestu do jihovýchodní Asie. Při obraně britské základny zemřelo kolem dvou tisíc spojeneckých vojáků. Město padlo necelé tři týdny po útoku a jeho okupace skončila až v srpnu 1945.
Obranná linie, která měla za druhé světové války zdržet japonskou invazi, je dlouhá 18 kilometrů a tvoří ji 55 bunkrů a pevností. Vojenské tunely v kopcích nad Hongkongem, které ji spoluutvářely, nesou názvy londýnských ulic, aby se v nich britští vojáci lépe orientovali.
Britové stavěli linii dva roky – nepřítel ji prolomil už za dva dny. A to v bitvě o Hongkong v prosinci 1941, která začala pár hodin po útoku na Pearl Harbor. Japonci kontrolovali Kanton a britská základna stála v cestě do jihovýchodní Asie.
„Hongkong byl pro tehdejší čínskou vládu jedinou branou pro dovoz strategických zásob, které potřebovala k boji proti Japonsku“, vysvětlil historik Kwong Chi Man.
I když Britové přivedli posily, město nevydrželo těžké bombardování. Patnáct tisíc spojeneckých vojáků čelilo padesátitisícové přesile. Po osmnácti dnech byl konec.
„Japonská vláda v Hongkongu byla nelítostná, ale nešlo o nesystematickou nahodilou brutalitu. Potřebovali město jako vojenskou základnu s funkčním průmyslem. Nemohli živit všechny obyvatele, tak část vyhnali,“ doplnil Kwong Chi Man.
Z 1,5 milionu obyvatel po válce zbylo 500 tisíc. Některé okupanti vyhnali, jiní utekli. Kolik z nich při tom zemřelo, se nedá vyčíslit. Okupace skončila 30. srpna 1945. Japonský generál, který invazi vedl, byl o rok později popraven.
