Řím - Konflikty před branami Evropy vhání stále větší počet ilegálních migrantů do vln Středozemního moře. Podle předběžných odhadů se mořskou cestou snažilo v roce 2014 ke klidnému životu na Západě dostat přes 200 tisíc lidí, což je trojnásobek dosud známého maxima. Organizace spojených národů přitom migraci přes Středomoří označuje za nejsmrtelnější cestu ze všech.
Cíl jménem Evropa. Středomoří se proměnilo v křižovatku běženců
Když se zahraniční státníci sjeli loni v říjnu na konferenci do Berlína, OSN už věděla, že počet běženců brázdících Středozemní moře nemá obdoby. „Nemůžete zastavit člověka, který prchá, aby si zachránil život,“ prohlásil následně před evropskými politiky António Guterres, vysoký komisař OSN pro uprchlíky, a evropským vládám adresoval jasnou výhradu: Odpověď mezinárodního společenství na uprchlickou vlnu ani zdaleka neodpovídá opravdovým potřebám.
Podle předběžných statistik jeho úřadu přeplulo Středozemní moře v loňském roce více než 207 tisíc běženců. Toto množství představuje trojnásobek dosud známého maxima z roku 2011, kdy do Evropy ilegálně vyplulo 70 tisíc lidí, zejména vlivem bojů v Libyi.
Tři roky od arabského jara se ale nedá hovořit o pozitivní změně. Podle Guterresova úřadu svět zažívá největší migrační vlnu od konce druhé světové války. Počet lidí, kteří museli kvůli ozbrojeným konfliktům nebo perzekuci opustit své domovy, dosahuje více než 511 milionů, přičemž vnitřní vysídlení (tzn. přesun v rámci jedné země) se týká šesti procent z celkového počtu. Ostatní běženci míří hledat lepší budoucnost v jiné zemi – a protože se ozbrojené konflikty týkají především arabského světa, je jejich vysněnou cílovou stanicí právě Evropa a křižovatkou tras Středozemní moře.
Během tří dnů zachránila Itálie už druhou loď s uprchlíky (zdroj: ČT24)
Vysněné slovo Lampedusa
Na problematiku uprchlictví na hranicích evropské osmadvacítky v posledních dnech upozornily především problémy dvou lodí v Jónském moři. Počet pasažérů trajektu, který hořel v řeckých vodách, nešlo jasně určit kvůli nedokonalým seznamům, resp. neidentifikovatelným osobám na palubě – asijským běžencům (čtěte víc). V plavidlo plné uprchlíků se potom změnila i nákladní loď pod moldavskou vlajkou, která bez řízení plula k pobřeží východoitalské Apulie (více zde).
Právě Itálie představuje mezi jižními státy zemi, která musí migrantské vlně čelit nejvýrazněji. Poslední relevantní statistiky z roku 2013 uvádějí, že na její území v průběhu dvanácti měsíců vstoupilo bezmála 43 tisíc běženců, zatímco do Španělska jen tři tisíce. V italských vodách se totiž sbíhá hned několik tras, kudy blízkovýchodní a afričtí uprchlíci migrují. Jižní cesta z Tuniska a Libye vede na ostrovy Lampedusa (vzdálený cca 140 km od tuniských břehů) a Sicílie, východní cesta využívá jako tranzitní země Turecko a následný trajekt z Řecka.
Uprchlické trasy po moři:
- ze západní Afriky (Senegal, Mauritánie, Západní Sahara) a z Maroka na španělské Kanárské ostrovy
- z Maroka do španělských enkláv Ceuta a Melila a do jižního Španělska
- z Tuniska a Libye na Maltu, Sicílii a Lampedusu
- z Turecka na řecké ostrovy a pevninu
Uprchlické trasy po souši:
- z Blízkého východu (Sýrie) přes Turecko a Balkánský poloostrov
- z Afghánistánu přes střední Asii, Ukrajinu či Bělorusko
Počty migrantů v roce 2013
- Řecko: 11 447 (z Turecka)
- Itálie: 42 925 (ze severní Afriky, Řecka a Turecka)
- Malta: 2 008 (ze severní Afriky)
- Španělsko: 3 235 (ze severní a západní Afriky)
Zdroj: UNHCR
Neúplné statistiky z loňského listopadu hovoří o tom, že za rok 2014 připlulo k italským břehům 116 tisíc migrantů. Italské námořnictvo pomáhá často zoufalým uprchlíkům vyváznout z moře díky misi s názvem Mare Nostrum (Naše moře), která se rozeběhla po tragické havárii uprchlické lodi, k níž došlo před dvěma lety u břehů Lampedusy.
Řím se ale současně dlouho snažil dosáhnout toho, aby břímě zodpovědnosti za bezpečnost uprchlíků nenesl sám. Teprve loni v létě Unie přislíbila pomoc v podobě operace Triton, jejímž cílem však primárně není záchrana uprchlíků, ale ochrana hranic. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky přitom hovoří o středomořských migračních trasách jako o „nejsmrtelnější cestě ze všech“ a odvolává se na loňská hlášená úmrtí na všech světových běženeckých trasách – z 4 300 ohlášených úmrtí došlo ke 3 400 právě ve Středozemním moři.
Břímě syrské války
„Evropa čelí konfliktům na jihu, východě a jihovýchodě,“ vysvětluje tíživou středomořskou situaci Guterresův úřad s odkazem na boje znesvářených milicí v Tripolisu, separatistické tenze na Ukrajině a válku s Islámským státem v severním Iráku a v Sýrii.
Právě ze Sýrie potom čtyři roky trvající občanská válka a související konflikt s IS učinily hlavní zdroj mediteriální migrační vlny; jen v roce 2013 zemi opustily více než dva miliony lidí, což představuje největší roční exodus od genocidy ve Rwandě, letos by potom měli Syřané tvořit celou polovinu všech běženců, kteří brázdí Středozemní moře.
Častou mateřskou zemí uprchlíků mířících na starý kontinent je potom i Afghánistán a chudé státy západní Afriky. Většina afrických tras začíná v nigerském městě Agadez a pro africké migranty představují tranzit státy v okolí Kanárských ostrovů a především zmiňovaná Libye, dostatečně blízká evropským břehům. Převozníci si od běženců v těchto případech berou i pět tisíc dolarů na hlavu.