V Turecku skončila jedna z nejrozsáhlejších protestních hladovek historie. Na tři tisíce lidí z řad kurdských politiků a vězňů žádaly konec izolace Abdullaha Öcalana, který si odpykává doživotní trest. Lídr zakázané Strany kurdských pracujících (PKK) vyzval k ukončení protestu poté, co ho za mřížemi mohli po letech navštívit právníci. Na jihovýchodě země v Diyarbakiru ale dál každý den demonstrují matky vězněných Kurdů.
V posledních týdnech se kurdské ženy nemohou scházet v parku, který obehnal policejní zátaras, a tak demonstrují na kousku chodníku, kam policie nepouští média. Kurdky podporují protestní hladovku a volají po smíru v kurdské otázce. „Říkají nám, že celé Turecko je jedna rodina. Když je to tak, pak je stát otec a měl by vyřešit její problémy,“ míní jedna z účastnic protestu.
Z pohledu Kurdů musí stát zapojit svého nepřítele číslo jedna – Abdullaha Öcalana. Ten byl před dvaceti lety odsouzen k trestu smrti podle zákona namířeného proti podněcování vražd, masakrů a vymáhání peněz pro rozdělení země; trest mu byl v roce 2002 změněn na doživotí.
Vězněný lídr PKK, kterou Turecko i EU řadí mezi teroristické organizace, mohl v květnu poprvé po osmi letech mluvit s právníky a opět vyzval k politickému řešení konfliktu.
Po smíru volá i prokurdská liberální strana HDP, jejíž politici hladovku na podporu Öcalana odstartovali. „Opakovaně zdůrazňujeme, že jsme pro mír, pro politické řešení a pro demokracii. Klíč k tomu je ve věznici, kde sedí Öcalan,“ prohlásila poslankyně strany HDP Semra Güzelová.
Za Öcalana se rozhodly hladovět tisíce kurdských vězňů. Právníci upozorňují i na jejich nechvalnou situaci. „Po pokusu o puč se situace ve věznicích zhoršila. Vězni z banálních důvodů dostávají těžké disciplinární tresty. Zejména když právníci navštěvují hladovkáře, je přítomna stráž a vše natáčí kamera, což je protiprávní,“ upozornil prezident advokátní komory v Diyarbakiru Cihan Aydin.
PKK svůj boj zahájila na jihovýchodě země v roce 1984 a postupně zmírnila své požadavky. Během čtyř dekád konfliktu mezi kurdskými ozbrojenci a armádou zemřelo na čtyřicet tisíc lidí. Přes ukončení izolace Öcalana se ale zatím mír nečeká.
