„Všechny evropské země jsou ohroženy vlnou populismu,“ varoval v Interview ČT24 vlivný francouzský myslitel Bernard-Henri Lévy. Migrační krize ale podle něj tuto vlnu nezapříčinila, jednalo se pouze o záminku. Zejména pokud jde o Česko: nárůst populismu u nás podle něj souvisí s totalitní tradicí, která poznamenala myšlení lidí. „V roce 1990 jsme si mysleli, že se pod komunistickým ledem skrývá neporušený, demokraticky smýšlející člověk, který ten led proboří a povstane. Bohužel to nebylo tak jednoduché.“ Rozhovor vedl Jan Šmíd.
Mám pocit, jako byste byl na křížové výpravě nebo spíše organizoval kampaň, v níž byste byl kandidátem. S vaším projektem Hledání Evropy totiž navštívíte 22 evropských měst s cílem hledat evropskou identitu a hlavně mobilizovat proti populismu. V čem je podle vás jeho největší nebezpečí?
Skutečným nebezpečím populismu je Putin, ohrožení svobod, ohrožení demokracie, ohrožení Česka. Česko bylo centrem demokratické revoluce proti totalitarismu, tlukoucím srdcem Evropy. Je pro mě nemyslitelné, že by toto Česko mohlo znovu spadnout do nástrah populismu.
Víte, v prosinci 1989 jsem byl v Praze a pamatuji si, jak jsem říkal Pražanům, že jsem zastáncem toho, abyste vstoupili do Evropy. A oni mi říkali: „Ne, ne… My se chceme vrátit do Evropy! Vrátit se. Evropa je naší vlastí a naším domovem. My jsme spoluvytvářeli Evropu. Praha je srdce Evropy. My do ní nechceme vstoupit, ale vrátit se, kam patříme!“ Tyto obrazy se mi vryly do paměti.
Pamatuji si generaci Charty 77, ale i mladé lidi na Karlově mostě, kteří volali: „My se chceme vrátit do Evropy.“ Podle mě je mezi Čechami a Evropou milostný vztah postavený na stejných hodnotách. Česko nepotřebuje pozvánku do Evropy, aby se přidalo k Lisabonské smlouvě nebo ke smlouvě z Cách. Česko je v Evropě doma a Evropané Čechy potřebují.
Populismus, který dnes ve vaší zemi (v Česku) převládá, se k tomuto obrací zády, a co je na tom nejsmutnější – a to chci zdůraznit v mém vystoupení na Looking for Europe (Hledání Evropy) 26. dubna v Divadle Archa – je následující paradox.
Vy jste země, která velmi draze zaplatila za to, aby se odtrhla od Ruska. Draze ve smyslu lidských životů, rozbitých rodin, mučených a zavražděných lidí. Češi zaplatili svými životy, svou krví, aby se vymanili ze spárů KGB, a nyní by se někteří rádi přiblížili FSB.
Z toho se točí hlava. To je strašná ironie historie, ze které tuhne krev v žilách. Pro český národ, který si draze a statečně vydobyl právo osamostatnit se z ruského vlivu a vrátit se do demokratické rodiny, musí být představa takového kroku zpět jako noční můra, jako špatný sen.
Prohlásil jste, že populisté mohou vyhrát prakticky všude. Cituji: „V zemích Tiziana, Václava Havla, ale i v zemi francouzské revoluce.“ Existuje nějaký společný bod, který mají evropští populisté? Něco, co je spojuje? Nebo bych spíše měl použít termín populisté antievropští…
Všechny evropské země jsou ohroženy vlnou populismu. Vy Češi stejně jako my Francouzi. Společným bodem je únava ze svobody a únava z demokracie. Je to situace, která se v dějinách často opakuje. Hlavní ideou a společným bodem je, že bychom rádi odevzdali náš osud buď silnému vůdci, nebo takzvanému vševědoucímu a neomylnému lidu.
To spojuje všechny evropské populisty. Vašeho pana Babiše, naši paní Le Penovou a pana Mélenchona nebo pana Salviniho v Itálii. Všichni mají tento dvojaký úmysl obracet se buď k silnému vůdci, nebo k lidu, který by měl být jaksi spřízněn s pravdou.
Vy opravdu srovnáváte Andreje Babiše s Marine Le Penovou?
Samozřejmě se jedná o odlišné situace, které ale dohromady tvoří kontext. Tvoří jakousi rodinu a tato rodina je z vnějšku ovládána jako loutka dvěma nebezpečnými odpůrci demokracie, kterými jsou Donald Trump a Vladimir Putin.
Pokud to zjednodušíme – a já samozřejmě vím, že filozofové nemají zjednodušování v lásce – dnešní Evropa, to je bitevní pole mezi Emmanuelem Macronem a Viktorem Orbánem? Je možné to takto zjednodušeně formulovat?
Pro zjednodušení – i když já nemám rád zjednodušování – bych řekl, že dnes v Evropě existují dvě linie – a není to pravice a levice. Jsou to na jedné straně ti, kteří stále věří v demokracii, a na druhé straně ti, kteří v ni už nevěří. Ti první se podobají Macronovi, a to říkám bez šovinismu – můžete si tam dosadit někoho jiného, a ti druzí se podobají panu Orbánovi. To je ta linie, která dnes rozděluje Evropu. To je bitva naší doby, a proto také jedu 26. dubna do Prahy, abych o tomto mluvil.
A udělám závorku, protože vím, že prezident Macron je velký obdivovatel Česka a Václava Havla. Myslím, že neprozradím žádné tajemství, když si dovolím říct, že v Pantheonu francouzského prezidenta je Václav Havel na čestném místě. Díky jeho dílu, jeho odvaze a díky zodpovědnosti, kterou projevil na konci života. Že se nespokojil jen s rolí intelektuála, který mluví o idejích, ale nebál se ušpinit si ruce, aby tyto ideje prosazoval. Je nás ve Francii mnoho, kteří Václava Havla považujeme za jednu z největších osobností dvacátého století, a já cítím, že vám musím říci, že se to vztahuje i na francouzského prezidenta.
Je možné jednoduše vysvětlit nárůst populismu migrační krizí? Nebo chybně řešenou migrační krizí? Či je problém výrazně složitější, hlubší?
Migrační krize je jen záminka. Obzvláště v zemi jako je Česko, je to pouhá záminka. Možná bychom mohli migrační krizí částečně vysvětlit vzestup populismu v Itálii, dejme tomu kvůli Lampeduse a příliš velké zátěži, kterou Itálie nese. Ale kde je problém s migrací v Praze, v Budapešti nebo v Gdaňsku? Kořeny tohoto problému jsou mnohem hlubší.
V českém případě možná nebyly dostatečně zváženy škody, které napáchal komunismus. V roce 1990 jsme si mysleli, že se pod komunistickým ledem skrývá neporušený, demokraticky smýšlející člověk, který ten led proboří a povstane. Bohužel to nebylo tak jednoduché. Komunismus napáchal škody v kultuře, ve společnosti i v myšlení lidí. To je vysvětlení pro vaši zemi, pro Maďarsko a pro Polsko.
Pravděpodobně bylo zapotřebí víc času a pomoci k oživení demokracie. Ona samozřejmě ožila, vaši populisté byli zvoleni v řádných a svobodných volbách, nemá to nic společného s hrůzami předchozích režimů, ale každopádně to nesouvisí s migrační krizí, ale s důsledky totalitní tradice, která poznamenala myšlení lidí.
Putin řekl – a to není žádné tajemství, to doopravdy řekl – že největší geopolitickou katastrofou dvacátého století byl rozpad Sovětského svazu. Co to znamená? To jasně znamená, že si přeje, aby se Češi vrátili pod ruskou nadvládu. Jste bitevním polem Putinova expanzionismu, jeho světové vize a jeho – upřímně řečeno pochybného – pojetí svobody. Jste jedním z bitevních polí, kde se o toto bude hrát.
Putin chce obnovit Varšavskou smlouvu, chce obnovit RVHP. Tato slova možná už vašim mladým divákům nic neříkají, ale já jsem připraven vysvětlit, co byla Varšavská smlouva a co to znamená spadnout do Putinova vlivu. Co by to pro ně konkrétně znamenalo. Jaký vliv by to mělo na to, jaké knihy mohou číst, na jejich styl života, na jejich milostné vztahy – zejména mezi lidmi stejného pohlaví. Jakým způsobem lze zneužít náboženství. Vysvětlím jim, co obnáší návrat do lůna ruského impéria, což je představa, se kterou čeští populisté čím dál otevřeněji flirtují.
Stál jste u zrodu pozoruhodné iniciativy třiceti intelektuálů, filozofů a historiků hlavně proto, abyste probudil Evropany před volbami do Evropského parlamentu? Byl to ten hlavní důvod?
Ano, tento manifest třiceti má dvě poselství. Zaprvé, Evropa je v plamenech. Náš společný domov, kam se Češi chtěli vrátit, je v plamenech. A zadruhé, je nejvyšší čas tento oheň uhasit. Ještě máme možnost, aby zvítězila vlast Danteho, Goetheho a Komenského, abych citoval jedno ze jmen, které je v tomto manifestu.
Naše věc ještě není ztracena. Tento manifest deklaruje, že přesvědčení Evropané, milovníci svobody a milovníci demokracie jsou ještě početní, a možná dokonce ve většině, ale ztratili odvahu a nechodí k volbám. Možná si myslí, že hodnoty, za které se bili v roce 1989, jsou překonány a jsou z toho vyčerpaní a znechucení. Cílem tohoto manifestu je překonat tento pocit marnosti a dodat jim odvahu k vlastenectví.
No a třetí myšlenkou tohoto manifestu je, že existuje také evropské vlastenectví. Můžeme být Pražan, Pařížan nebo z Budapešti a být na to hrdí, protože máme každý svou bohatou kulturu. A zrovna Česko nebo Československo je jednou z velkých evropských kultur, ale navíc k tomu všemu jsme Evropané. Když přičteme tuto evropskou identitu k naší národní identitě, obohacujeme tím naší svobodu, naše práva a pravděpodobně i naši prosperitu. Nejsem si jistý, zda jsou si ti, kteří u vás bojují za odstup od evropských smluv a za definitivní odmítnutí eura, vědomi toho, co říkají.
Vezměte si příklad brexitu. Podívejte se na chudáky Angličany, jak byli před třemi lety zmanipulováni lháři a šarlatány, kteří jim slibovali, že převezmou zpět kontrolu nad Anglií. A podívejte se. Nad čím mají kontrolu po třech letech? Všechno je ‚out of control‘: ekonomika, nezaměstnanost, parlament, všechno je mimo kontrolu. Kdyby se zítra Česko rozhodlo opustit Evropskou unii, jak to někteří navrhují, tak by se také vymklo kontrole. Ekonomická krize, sociální problémy a nezaměstnanost by se jenom zhoršily.
Především byste se ale vrátili pod vliv těch, od kterých jste se vy, vaši otcové a dědové, osvobodili v roce 1989 tou krásnou revolucí, kterou celý svět tolik obdivoval.
Redakčně zkráceno a upraveno. Celý rozhovor je k dispozici ve videu.
- Francouzský filozof Bernard-Henri Lévy se narodil v roce 1948 v Alžírsku v židovské rodině.
- Je představitelem skupiny, která si říká Nouveaux philosophes (Noví filozofové) a která je typická svou kritikou marxismu (který často v minulosti vyznávali) a totalitarismu (k dalším známým představitelům patří například André Glucksmann či Alain Finkielkraut), s čímž je spojena též kritika Hegela, Sartra, poststrukturalismu či multikulturalismu. Pojem zavedl sám Lévy roku 1976.
- Lévy se věnoval též novinářství, pracoval pro časopis Combat, v roce 1971 byl zpravodajem z konfliktu mezi Bangladéšem a Pákistánem. Vytěžil z této zkušenosti roku 1973 knihu Bangla-Desh, Nationalisme dans la révolution. V knize Qui a tué Daniel Pearl? zveřejnil výsledky svých investigací v Pákistánu a vyslovil názor, že pákistánská tajná služba a pákistánští jaderní fyzikové spolupracují s teroristickou organizací Al-Káida. V anglicky psané knize American Vertigo: Traveling America in the Footsteps of Tocqueville vydal sérii reportáží ze Spojených států. Je komentátorem deníku Le Monde, Libération a časopisu Le Point.
- Lévy často vstupuje do veřejného prostoru se svými názory a apely, roku 1990 například zahájil kampaň za intervenci mezinárodních sil do Bosny. Roku 2000 vyzýval k mezinárodní intervenci v Dárfúru. Roku 2006 podepsal spolu se Salmanem Rushdiem, Ayaan Hirsi Aliovou ad. Manifest proti novému totalitarismu, který je kritikou islámského fundamentalismu a reagoval na muslimské násilné protesty proti zveřejnění karikatur proroka Mohameda v dánském deníku Jyllands-Posten. Roku 2009 podporoval protesty proti Ahmadínežádovi v Íránu, roku 2011 podporoval intervenci v Libyi, žádá též mezinárodní úder proti Bašáru al-Asadovi v Sýrii. Je znám též svou obhajobou Dominique Strauss-Kahna (svého osobního přítele od mládí) obviněného ze sexuálního obtěžování, byť jinak vždy politicky podporoval spíše jeho pravicového oponenta Nicolase Sarkozyho, s nímž jsou rovněž blízkými přáteli.
- Je rovněž autorem manifestu Fight for Europe, v němž na začátku roku 2019 vyzvaly tři desítky osobností k záchraně Evropy a varovaly před narůstajícím vlivem populismu.
- Zdroj: Wikipedie
