Před sto lety vybojovaly československé legie jedno z největších vítězství v Itálii. Proti rakousko-uherským oddílům dokázali koncem září 1918 udržet strategický vrchol Doss Alto nedaleko Trenta. V neděli si jejich památku připomněli přímo v Itálii zástupci českého ministerstva obrany, obce legionářské i potomci tehdejších účastníků bitvy. Na městečko Arco také nově shlíží socha sv. Václava.
Vítězství, nebo smrt. Před 100 lety ubránili naši legionáři vrchol Doss Alto
2 minuty
Události: Před 100 lety ubránili čsl. legionáři Doss Alto
„Českoslovenští legionáři byli bratry ve zbrani italských vojáků, bojovali a umírali po boku našich alpských jednotek,“ váží si tehdejších spolubojovníků Carlo Zanoni, předseda spolku italských alpských jednotek v Arcu.
151 československých legionářů je pohřbeno na hřbitově Ossario di Castel Dante v Roveretu. Mezi nimi i sedm padlých z bojů o kótu Doss Alto. „Historicky bych tuto bitvu z hlediska významu přirovnal ke Zborovu,“ uvedl ministr obrany Lubomír Metnar (nestr. za ANO), který se v neděli účastnil v Itálii vzpomínkové národní pouti.
Na Doss Alto se legionáři bránili několikanásobné přesile ve vykopaném tunelu. Rakousko-uherští vojáci se je snažili dostat s využitím plamenometů a plynových granátů. „Věděli, že jsou tam Čechoslováci, a chtěli se jim pomstít,“ doplnil motivaci nepřátel historik Eduard Stehlík. Svou motivaci měli ale i legionáři. „Bylo třeba světu a spojencům ukázat, že i zde se bojuje,“ vysvětlil Milan Mojžíš z Československé obce legionářské.
Věděli, do čeho jdou, přesto šli
Čechoslováci v Itálii věděli, že pro ně existuje pouze vítězství, nebo smrt. Pokud padli do zajetí, byli totiž jako dezertéři pověšeni. Při bojích o Doss Alto takový osud potkal čtyři legionáře, jedním z nich byl Karel Nováček, jehož pravnuk Zdeněk Holík se pietní akce také účastnil.
„Byl Rakušany zajat jako zdravotník, beze zbraně, s páskou červeného kříže, a přesto stanul pod šibenicí,“ popisuje Eduard Stehlík, podle kterého neměla rakousko-uherská armáda s Čechoslováky slitování. Dokládá to i poprava dalšího z legionářů, při níž se prý dvakrát přetrhl provaz. Podle zvyklostí by si v takovém případě popravovaný vysloužil milost, což se ovšem nestalo.
„Ti lidé věděli, do čeho jdou, přesto hrdě oblékli legionářskou uniformu,“ váží si činu československých mužů ministr obrany Lubomír Metnar. Hlavní část piety se konala právě u pomníku čtyř popravených legionářů. Postaven byl ve třicátých letech minulého století v Arcu, historickém městečku nedaleko vrcholku Doss Alto.
Svatý Václav jako poděkování
Při pietní akci zde byla nyní slavnostně odhalena a posvěcena socha svatého Václava. Dvoumetrovou sochu na metrovém podstavci městečku darovala Česká republika jako poděkování za dlouholetou péči o udržování tradic a historie československých legií. Zhotovení plastiky zaplatili soukromí dárci.
Během první světové války bojovalo v Itálii celkem asi 20 tisíc československých legionářů. Více než 500 jich padlo na frontě a zhruba padesátka byla oběšena jako zrádci Rakouska-Uherska.
