S rozmachem sociálních sítí se po světě rychle šíří mnohdy poměrně dramatické záběry ze zásahů takzvané morální policie. Třeba v Íránu už incidenty pobouřily i přední politiky. Podle expertů ale moc náboženské policie na Blízkém východě v posledních letech naopak slábne. Zároveň připomínají, že se tento fenomén zdaleka netýká jen převážně muslimských zemí – s mravnostními hlídkami mají zkušenost i některé židovské a křesťanské komunity.
Moc náboženské policie slábne v Íránu i Saúdské Arábii. Morálku však hlídají i někteří židé a křesťané
Morální policie je instituce, která zapustila kořeny v řadě většinově muslimských zemí a stala se součástí každodenního života. Jejím úkolem je dohlížet na uplatňování islámského práva, respektive dodržování určitých morálních pravidel spojených s náboženstvím.
Terčem morální policie jsou i muži
„Jedná se zpravidla o státy se systémem vlády vystavěným na náboženských základech, tedy v samozvaných islámských teokraciích. Náboženská policie je jimi používána jako prostředek ke kontrole společnosti, stabilizaci vlády, potlačování opozice a uvalování společenské, náboženské a politické uniformity. Tyto režimy také spojuje snaha utlačovat ženy – vynucovat různé formy zahalování a omezovat jejich volný pohyb nebo třeba přístup ke vzdělání,“ uvedl arabista a islamolog Ondřej Beránek, ředitel Orientálního ústavu Akademie věd ČR.
Nejde přitom jen o nevhodné oblékání – morální policie se zaměřuje také na neislámské praktiky, jako jsou oslavy svátku svatého Valentýna, řekl webu ČT24.cz expert na Blízký východ Marek Čejka z Mendelovy univerzity v Brně.
„Globalizace těchto svátků totiž zapustila kořeny i v muslimském světě a v mnoha zemích, nebo třeba i v palestinských uprchlických táborech v Libanonu lze narazit přímo na specializované prodejce valentýnských propriet všeho druhu, včetně lechtivého spodního prádla atd. Někdy může mravnostní policie v muslimském světě působit i ,incentivně‘, když například rozdává ,vhodně‘ oděným ženám květiny atd.,“ podotkl Čejka.
Prodejce valentýnských propriet v uprchlickém táboře Šatíla
Saúdská Arábie: Morální policie měla dříve volné ruce, teď se země reformuje
V Saúdské Arábii vznikla v roce 1940 Komise pro prosazování ctností a zakazování neřestí, jinak také Mutawa („zvláště poslušný Bohu“ – arabsky). Podle Beránka ale sahají kořeny této instituce ještě hlouběji do minulosti. Saúdská náboženská policie má za úkol prosazovat na veřejných místech islámské právo šaría, konkrétně kontrolovat dostatečné zahalování u žen a bránit osobním kontaktům mezi osobami opačného pohlaví, které nejsou v příbuzenském vztahu.
Členové této morální policie nosí tradiční oblečení, které u mužů představuje dlouhý oděv a pokrývku hlavy kefíju.
„Je to nezávislá složka státu odpovědná přímo králi. Odhady počtu členů náboženské policie se pohybují v řádu tisíců, k nimž je zapotřebí přičíst zhruba stejné množství dobrovolníků – často náboženských fanatiků bažících po přísném dohledu nad chováním druhých. Členy jsou zpravidla muži s různící se mírou náboženského vzdělání – existují ovšem doklady o tom, že se často jedná o velmi chabě vzdělané jedince, někdy s kriminální minulostí. Jediným požadavkem byla tradičně znalost koránu nazpaměť,“ podotkl islamolog.
„Saúdská náboženská policie zažila vrchol v 80. a 90. letech 20. století, zejména po událostech v roce 1979, kdy došlo k obsazení velké mešity v Mekce náboženskými extremisty, a po válce v Zálivu. Obě události vedly k výraznému posílení konzervativní interpretace islámu. Náboženské policii byl ponechán v zásadě volný dohled nad dodržováním náboženských předpisů v každodenním životě, do čehož spadalo například i vynucování – často za pomoci holí – zavírání obchodů v době modlitby či dohlížení na přísnou segregaci mužů a žen ve veřejném prostoru,“ uvedl Beránek.
V roce 2009 dokonce vznikla speciální jednotka, jejímž úkolem byl boj proti čarodějnictví, upozornil islamolog. „Omezení pravomocí (morální policie) vyžadovala – neúspěšně – opozice již od začátku 90. let. Symbolickým přelomem se stala událost z roku 2002, kdy v Mekce zahynulo patnáct školaček během požáru, protože náboženská policie jim nedovolila opustit hořící budovu kvůli jejich ,nedostatečnému‘ zahalení,“ řekl Beránek webu ČT24.cz.
V posledních letech prochází Saúdská Arábie překotnou modernizací a společenskými změnami, za nimiž stojí hlavně korunní princ Muhammad bin Salmán, který už ženám mimo jiné povolil usednout za volant. Ruku v ruce s proměnou tohoto konzervativního království jde i omezení moci náboženské policie.
„S tím se také množí nejrůznější videa kolující na internetu otevřeně kritizující a zesměšňující náboženskou policii a její excesy. V posledních letech se ke kritice přidává více a více hlasů. Vláda proto přistoupila k reformám, zakázala náboženské policii zadržovat a zatýkat lidi a nakázala jí chovat se vlídně a slušně,“ poznamenal Beránek. Saúdskou společnost pobouřilo třeba obvinění herce, který si se svými fanoušky fotil selfie, nebo případ modelky, která nebyla zcela zahalená. Nyní musí saúdská náboženská policie podávat hlášení běžné policii.
Írán: Mravnostní hlídky se snaží oslabit sám prezident Hasan Rouhání
V Íránu vznikla instituce Gašt-e Eršád („výchovné hlídky“ – persky) po revoluci v roce 1979, kdy se země stala z monarchie vedené šáhem Pahlávím islámskou republikou. „Revoluce vynesla k moci islámské duchovní a s nimi nejrůznější islámské revoluční komise či polovojenskou organizaci Basídž. Mezi jejich úkoly patří právě dohled nad veřejnou morálkou či potlačování nepokojů,“ připomíná Beránek.
Írán
„Reforma (v Íránu) je ztížena tím, že tato část bezpečnostního aparátu nepodléhá vládě, ale nejvyššímu íránskému vůdci. Počty jejích členů včetně dobrovolníků jdou údajně do několika milionů. Členy jsou zpravidla mladí muži, někdy i patnáctiletí, často i bez středoškolského vzdělání; musí pouze projít několikadenním výcvikem v prosazování ctností,“ konstatoval Beránek.
„Íránky stále musí nosit šátky, často ale mají spíše symbolickou podobu,“ míní Čejka. Úřady jsou podle něj mírné zejména vůči turistkám, které rovněž musejí dodržovat zákon. Mladá generace v Íránu si pravidla často vykládá po svém.
„Způsob, jakým mnohé moderní Íránky své šátky nosí, tak mnohdy připomíná spíše módní trend než náboženský zápal. Stejně tak je u íránských žen poměrně běžný výrazný make-up, což striktně vzato rovněž není v souladu s morálním kodexem islámské republiky. Na některých odlehlejších místech, jako jsou třeba ,dovolenkové‘ ostrovy Kešm a Hormuz v Perském zálivu či teheránské městské parky, dokonce občas uvidíte, že si dívky na chvíli šátky zcela sejmou,“ poznamenal Čejka.
Íránky bez šátku v zahradách bývalého teheránského šáhova paláce Sádabad
Jen v Teheránu operovalo k dubnu 2016 v utajení na sedm tisíc členů mravnostní policie, tvrdí bývalý policejní šéf, jehož citoval web The New Arab. Teheránská policie v prosinci 2017 oznámila, že nadále nebude zatýkat ženy, které nedodržují povinný „dress code“, ale spíše je pouze napomínat – a posílat na výukové kurzy.
Zatýkání kvůli „šátkové revoluci“ a videa, jež šokovala svět
Hned v lednu bylo ale zatčeno 29 žen, které se připojily k takzvané „šátkové revoluci“, když na veřejnosti na vyvýšeném prostoru sundaly hidžáb a mávaly s ním nad hlavou. Íránské úřady tehdy obvinily z podněcování k protestům zahraniční síly. Jednou ze zadržených byla aktivistka Shaparak Shajarizadehová, která nedávno oznámila, že dostala dvacetiletý trest za podněcování k prostituci. Část jejího trestu byla pozastavena, ve vězení přesto stráví dva roky.
Letos v dubnu šokovalo íránskou veřejnost a následně i celý svět video, na němž se morální policie chová hrubě k ženě, která podle ní nemá dobře nasazený šátek a snaží se ji odvléct do policejního vozu.
Chování náboženské policie tehdy ostře odsoudil íránský prezident – reformista Hasan Rouhání. „Prosazovat cnost nelze násilím,“ konstatovala hlava státu. Ministr vnitra Abdolréza Rahmán Fazíl nařídil vyšetřování a členka náboženské policie, která se na incidentu podílela, byla údajně postavena mimo službu.
Další případ se odehrál v červnu v teheránském metru, kde žena narazila na několik členek morální policie, které ji nabádaly, aby si zakryla hlavu hidžábem. V tomto případě si to Íránka nenechala líbit, snažila se je nakopnout a rozezleně na zahalené ženy vyhrkla: „Nosím si, co chci, není to vaše věc, nejste moji rodiče.“ Jedna z členek náboženské policie ji vzápětí nazvala ku..ou. Do napjaté situace zasáhl i pracovník metra, který morální policii urgoval, aby nezasahovala.
Videa se šíří prostřednictvím sociálních sítí, které ovšem íránské úřady postupně zakazují. Na jaře to byla chatovací aplikace Telegram, nyní se spekuluje o osudu poslední západní sociální sítě v zemi – Instagramu, jehož prostřednictvím se šíří nové protesty kvůli zadržení mladé Íránky, která na Instagramu sdílela videa, na nichž doma tančí bez šátku.
Mravnostní hlídky zatýkají i v Súdánu nebo Malajsii
Morální policie ale není jen fenoménem Saúdské Arábie a Íránu, týká se také Afghánistánu, indonéského Ačehu, Gazy, Čečenska, části Nigérie nebo Sýrie a Iráku, kde působil, případně ještě působí Islámský stát.
Člen Talibanu patřící k morální policii
Například v Súdánu vznikla v roce 1993 na popud prezidenta Omara al-Bašíra takzvaná policie pro veřejný pořádek, která má dohlížet na dodržování šaríi a má právo zatýkat. Tito lidé jsou pak ve zkráceném řízeni odsouzeni speciálními soudy často k výprasku, případně jdou do vězení. Svět šokoval třeba případ novinářky Lubny Husajnové, která si v roce 2008 oblékla kalhoty a skončila kvůli tomu za mřížemi.
Různí náboženští činitelé působí z pověření federální nebo místní vlády i v jednotlivých státech Malajsie. Stejně jako v Súdánu dohlížejí na dodržování islámského práva, které se vztahuje na dvě třetiny obyvatel země. I tato morální policie má právo zatýkat a dotyčné pak soudí zvláštní soudy.
O morálku se zajímají i nemuslimové
„Mravnostní policie působí také mimo muslimský svět,“ upozorňuje Čejka. „Její obdoby najdeme i v jiných zemích, včetně demokracií západního typu. Ve státech, jako je Indie, vynucují cudné oblečení a mravy na některých místech hinduističtí aktivisté. V Indii se obvykle jedná o členy radikálně hinduistické organizace Hindu Džagrana Vedike. Ti sice nejednají na základě zákonů, ale zásahy státu proti jejich aktivitám bývají jen selektivní,“ prohlásil expert.
„Mravnostní hlídky jsou také v hluboce religiózních židovských komunitách v Izraeli a USA. ,Nedostatečně‘ zahaleným ženám z vlastní komunity i zvenčí mohou způsobit nepříjemnosti, které mohou počínat u nadávek a plivanců a někdy končí u fyzických napadení. V USA ani Izraeli rovněž nejde o legální instituce, ale jejich existence je často sankcionována až v okamžiku nějakého incidentu,“ uvedl Čejka.
„V Izraeli se v posledním desetiletí stala známá i ultrapravicová náboženská organizace Lehava, která se zaměřuje proti židovské asimilaci. Gangy jejích členů napadají například židovsko-arabské páry, svatební obřady nebo útočí na křesťanské misionáře, kostely a mešity,“ podotkl dále expert na Blízký východ.
„Pokud jde o USA, týká se to hlavně amišů, hutteritů a různých baptistických skupin,“ řekl Čejka webu ČT24.cz. „Existují velmi konzervativní komunity, jejichž členové mohou upozorňovat příchozí na ,necudné oblečení‘. Většinou se to však neděje formou nějakých morálních hlídek, ale spíše pokojnými doporučeními, případně explicitním ignorováním ,necudných‘ osob,“ doplnil odborník.