Necelých třicet let po pádu Sovětského svazu se takzvaná páteř Západu začíná hroutit. Transatlantické spojenectví mezi Evropou a Spojenými státy prochází těžkou zkouškou od nástupu Donalda Trumpa. Situace je teď napjatá zejména kvůli vypovězení klíčové jaderné dohody ze strany USA. Přední evropští politici si myslí, že by se Evropa měla vydat vlastní cestou – není ale moc jasné kam.
Trump od začátku prosazuje heslo „Amerika na prvním místě“. Odstoupení Američanů od íránské dohody teď oslabilo naděje řady evropských lídrů. „Snižuje to důvěru v mezinárodní řád,“ míní německá kancléřka Angela Merkelová.
„Írán dodržoval smlouvu, a to představovalo pozitivní vývoj,“ upozornil francouzský prezident Emmanuel Macron. Jak Merkelová, tak i Macron se jako tradiční spojenci USA snažili Trumpa přesvědčit, aby dohodu ctil dál.
Marná snaha o kompromis
Evropské státy organizovaly návštěvy na nejvyšší úrovni, telefonáty státníků či intervence profesionálních diplomatů – všechno marně. Americký list The Washington Post tvrdí, že na konci dubna byli evropští a američtí diplomaté blízko dohodě. Macron i Merkelová ale při svých návštěvách Washingtonu zjistili, že Trump text kompromisního návrhu ani nezná.
V klíčových metropolích Evropy se tak šíří frustrace. „Americká vláda nebere argumenty svých spojenců vážně,“ konstatovala tajemnice německého ministerstva zahraničí Niels Anennová.
Problematický obchod s Íránem i cla na ocel
Euroamerický rozkol se přitom může ještě vyostřit. Evropa si zvolila pokračování smlouvy a obchodování s Íránem. Firmám, které se do něj pustí, ale hrozí odveta Spojených států. Evropané sice mohou americké úřady požádat o výjimku, Washington ale hrozí důsledností. „Nejsem si jistý, jaké budou dopady pro naši firmu,“ připustil generální ředitel Siemens AG Joe Kaeser.
Stejně tak nejasný zůstává osud nových amerických cel na evropskou ocel a hliník. Trump rozhodnutí odložil do začátku června. Nevylučuje, že EU dostane výjimku, zároveň to ale ani neslibuje.
Společné zklamání přitom může fungovat i jako pojivo. Francie i Německo nyní mluví o potřebě Evropy spoléhat se víc sama na sebe. „Zvládneme to jen, když se budeme vyvíjet jako Evropská unie. Osamocené evropské státy na to nemají sílu,“ varovala Merkelová.
Kromě silných vyjádření ovšem panují i rozpaky. Macron si zatím nezajistil podporu Německa ani pro své plány na další integraci eurozóny. Aktuálně zkouší, zda nevede cesta přes armádu. V červnu chce prezident ministrům obrany v Paříži navrhnout vznik společné bojové skupiny o síle 100 tisíc mužů. Opět se ale bude čekat především na reakci Německa, která je zatím vlažná.
