Zřejmě nejmocnější německé političce všech dob se přezdívá „Kohlovo děvčátko“. Angela Merkelová je hnací silou Evropské unie, pro Němce je synonymem stability, i když v posledních letech její pozicí zatřásla migrační krize. Merkelová se v minulosti zasadila o setrvání Řecka v eurozóně, její vláda rozhodla o konci jádra a legalizaci homosexuálních sňatků. Kancléřskou přísahu složí Merkelová už počtvrté – podle expertů nejspíš naposledy.
Brzdila pád Řecka, teď čelí populistům. Merkelová je symbol stability, kterým otřásla „pozvánka“ pro uprchlíky
Merkelová se narodila 17. července 1954 v západoněmeckém Hamburku jako Angela Dorothea Kasnerová luteránskému knězi a učitelce. Rodina se kvůli teologické praxi přestěhovala do venkovské oblasti severně od Berlína, Merkelová tak vyrůstala v tehdejší Německé demokratické republice (NDR) – tedy východním Německu.
Později vystudovala fyziku na univerzitě v Lipsku, kde získala v roce 1978 doktorát. Následně se uplatnila jako chemička v Ústředním ústavu pro fyzikální chemii při Akademii věd, kde pracovala až do sjednocení Německa.
První žena v čele německé vlády
Politickou kariéru zahájila hned po pádu berlínské zdi, kdy vstoupila do liberálně konzervativní strany Křesťanskodemokratická unie Německa (CDU). Do popředí se snažila prosadit už od začátku. V kabinetu kancléře Helmuta Kohla řídila nejprve ministerstvo pro záležitosti žen a mládeže, později vedla resort životního prostředí a jaderné bezpečnosti.
O vůdcovské žezlo ve straně musela bojovat. Po Kohlově porážce v roce 1998 byla jmenována generální tajemnicí CDU a o dva roky později lídrem strany, v roce 2002 však prohrála boj o kancléřský post s Edmundem Stoiberem.
Od té doby už ale následovaly samé úspěchy. V roce 2005 uzavřela CDU koaliční dohodu se sociálními demokraty (SPD) a Merkelová se stala vůbec první ženou v čele Německa.
Konec jádra
V roce 2009 byla zvolena na druhé funkční období. Ještě téhož roku učinila vláda Merkelové zásadní rozhodnutí o uzavření všech jaderných elektráren v zemi do roku 2022. Její kabinet tak reagoval mimo jiné na protesty proti jádru, jež se v Německu zvedly po japonském zemětřesení a nehodě ve Fukušimě.
V říjnu 2013 šokovala svět zpráva, že americká Národní bezpečnostní agentura (NSA) údajně špehovala Merkelovou přes mobilní telefon. Merkelová to oznámila na summitu evropských lídrů, které tehdy varovala, že „špionáž mezi přáteli není nikdy přijatelná.“ V prosinci téhož roku složila v pořadí třetí kancléřkou přísahu.
Hlavně zabránit „grexitu“
Jednou z klíčových otázek tohoto funkčního období bylo řešení pokračující řecké dluhové krize prohlubující se v souvislosti s finanční a hospodářskou krizí, jejichž dopady pocítil celý svět. Merkelová nechtěla nechat padnout euro a varovala, že takzvaný grexit by mohl předznamenat pád celé Unie. Její role byla a je při jednání o mechanismech záchrany Řecka klíčová.
V roce 2015 nebylo jasné, jestli Atény získají třetí záchranný program. Merkelová se za dohodnutou pomoc postavila a přesvědčila i německé poslance, kteří poskytnutí peněz odhlasovali. Rozhodnutí bylo zásadní i proto, že Německo představovalo největšího individuálního přispěvatele do záchranných fondů pro Řecko.
Němci se přitom k pomoci Řecku a dalším zemím jižní Evropy stavěli vysoce skepticky. Merkelová se tak snažila lavírovat mezi snahou „zachránit eurozónu“ a snahou nepopudit domácí voliče.
S popularitou Merkelové zamávala migrační krize
Asi největší výzva její politické kariéry přišla v roce 2015, kdy se kvůli konfliktům na Blízkém východě naplno spustila uprchlická krize. Řada Němců kancléřce vyčítá, že svými slovy v podstatě pozvala uprchlíky uvízlé v létě 2015 v Maďarsku. Merkelová následně prosazovala povinné evropské kvóty na přerozdělování uprchlíků z Řecka a Itálie. Ty byly schváleny navzdory nesouhlasu některých zemí včetně Česka.
V otázce přistěhovalectví kancléřka postupně přitvrzovala a žádné „pozvánky“ už se nekonají, i když Berlín stále obhajuje uprchlické kvóty v případě větší krize. Vedle snížení počtu přicházejících běženců chce nová koalice usilovat třeba o to, aby ti, kteří nedostanou azyl nebo jiný typ ochrany, zemi ve větším množství opouštěli.
V posledním funkčním období Merkelové se také Německo zařadilo mezi dvě desítky zemí světa, které na celostátní úrovni umožňují uzavírat homosexuální sňatky. Homosexuální manželství i adopci dětí páry stejného pohlaví legalizoval zákon, který německý parlament přijal na konci června.
Vzestup populistů
V podzimních volbách 2017 se CDU příliš nedařilo. I když si udržela většinu v Bundestagu, o řadu hlasů ji obrala populistická Alternativa pro Německo (AfD), která se stala třetím nejsilnějším hlasem v parlamentu. Toto krajně pravicové uskupení zastává protiimigrační a protiunijní postoje.
„Očekávali jsme lepší výsledek, to je jasné,“ připustila Merkelová po volbách. Označila ale za „dobrou věc“, že CDU opět bude vést vládu. Slíbila, že se zaměří na stoupence AfD, bude se snažit řešit jejich problémy a více se zabývat jejich obavami.
Boj o novou vládu trval přes půlroku
Ještě v září odstartoval rozvleklý půlroční kolotoč jednání, který pravděpodobně udělal Merkelové nejednu vrásku na čele. Sociální demokraté oznámili, že půjdou do opozice, takže se formace CDU/CSU zaměřila na svobodné demokraty (FDP) a Zelené.
Kvůli neshodám ohledně migrační politiky a dalších programových bodů ale rozhovory skončily krachem, což vyvolalo obavy z nestability nejen v Německu, ale i v Bruselu, který už tak čelí výzvám, jako je odchod Velké Británie z osmadvacítky.
Merkelová se nevzdala a hlásala, že její strana na sebe bere i v takto obtížné situaci odpovědnost za Německo. Svědomí se hnulo i v sociální demokracii, která brala svůj neúspěch ve volbách jako políček za účast ve velké koalici. Po několikaměsíčním jednání SPD s Merkelovou přece jen uzavřela koaliční dohodu.
Pro své příznivce je Merkelová zosobněním jistoty, důvěryhodnosti, skromnosti a blízkosti obyčejným lidem. Její kritici jí naopak vyčítají názorovou nečitelnost.
Strategie nejmocnější ženy? Čekat, mlčet a neměnit
Její letitá strategie spočívá hlavně ve vyčkávání, mlčení a pokud možno udržování statu quo. Týdeník Die Zeit zavedl pro takový přístup termín merkelismus. Konsenzuální styl politiky Merkelové a schopnost nalézt kompromis i ve zdánlivě neřešitelných sporech nicméně nalézá u Němců pozitivní ohlas.
„Nerada vede předvolební boj, ale daleko raději pracuje. Lidé o ní mluví jako o velmi odpovědné a pilné ženě, která se zakousne do problému a ten řeší,“ říká o kancléřce novinářka a politoložka Bára Procházková.
I přes politické trable poslední doby patří Merkelová mezi nejvlivnější osobnosti světa. Kupříkladu slavný magazín Forbes ji loni označil už posedmé v řadě nejmocnější ženou světa.
Podle mnoha odborníků musí kancléřka počítat s tím, že toto volební období bude jejím posledním v čele vlády. I tak má ale Merkelová šanci překonat prvního poválečného kancléře Konrada Adenauera, který stál v čele Německa 14 let, a přiblížit se kancléři znovusjednocení Helmutu Kohlovi, jenž Německo vedl dokonce více než 16 let.