Německá vláda chce prozatím ukončit diskusi o rovnoměrnějším přerozdělování uprchlíků. Podle agentury DPA to řekl ministr vnitra Thomas de Maiziére (CDU) na okraj neformálního jednání unijních ministrů vnitra v Sofii. Důležitější jsou podle něj jiná témata jako společná pravidla azylového řízení a podmínky pro přijímání uprchlíků. Spor o povinné kvóty v případě další migrační krize dosud trvá.
Podobně jako de Maiziére se vyjádřil předseda německého Spolkového sněmu Wolfgang Schäuble (rovněž CDU). „Prioritou je spíš přijít na to, jak
kontrolovat vnější hranice (EU) a jak podporovat ty, které to zatěžuje,“ řekl Schäuble v rozhovoru s francouzským deníkem Le Monde. Společná migrační a integrační politika je podle exiministra vnitra Schäubleho důležitější než kvóty na přerozdělování žadatelů o azyl.
Slovenský ministr vnitra Robert Kaliňák v Sofii podle DPA prohlásil, že „kvóty nejsou dobrá věc“ a je třeba vymyslet něco jiného. Jak by mělo vypadat řešení bez povinnosti přijímání azylantů, ale neupřesnil.
Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn ale v Sofii zdůraznil, že systém funguje jen tehdy, když existuje i přerozdělování. Podle něj v krizových dobách nemůže veškerá tíha spočívat na zemích u vnějších hranic EU. „Tady nejde o uprchlickou problematiku. Jde o solidaritu uvnitř Evropské unie,“ prohlásil Asselborn.
Kvůli sporu o případném novém nastavení kvót na přerozdělování uprchlíků v EU se plánovaná reforma unijní azylové politiky od roku 2016 nehýbe z místa. Ve sporu jde především o otázku, jak lze do budoucna v případě další uprchlické krize ulehčit obzvlášť zasaženým státům.
Evropská komise a země jako Německo jsou v zásadě pro to, aby přinejmenším při velmi silném příchodu uprchlíků byl uplatňován princip přerozdělování, včetně povinného přijímání uprchlíků. To ale už dříve odmítlo Polsko, Maďarsko i Česká republika, kterým se dostalo podpory od nového rakouského kancléře Sebastiana Kurze.
Evropská komise podala v lednu na zmíněné tři země žalobu u Soudního dvora Evropské unie kvůli nesplnění povinnosti. Slovensko a Maďarsko se dříve kvůli způsobu rozhodnutí o kvótách obrátily na unijní soud, který ovšem jejich stížnost zamítl.
Praha, Varšava a Budapešť opakovaně upozorňují na malou funkčnost celého mechanismu a na výrazně nižší počty skutečně přesunutých migrantů oproti původnímu záměru.
Státy takzvané Visegrádské skupiny také opakovaně zdůrazňují, že při pomoci v migrační krizi solidární jsou – byť právě jinými způsoby než nepopulárním přebíráním žadatelů o azyl. Třeba penězi, příspěvky na ochranu vnější hranice či podporou libyjské pobřežní stráže.
Do Německa loni přišlo 186 644 žadatelů o azyl – poprvé po několika letech jejich počet klesl pod 200 tisíc. Číslo odpovídá hranici, na níž se v sondovacích rozhovorech shodla vznikající vláda konzervativní unie CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové a sociální demokracie (SPD).
V oblasti migrační politiky kompromis počítá s tím, že bude i nadále omezeno slučování rodin běženců, kteří nemají status uprchlíka. Zároveň má odpadnout přijímání tisícovky migrantů z Řecka a Itálie měsíčně.
Celkový počet příchozích běženců by ročně neměl překročit 180 tisíc až 220 tisíc a všechny žádosti o azyl by se měly prověřovat ve zvláštních centrech. Alžírsko, Tunisko a Maroko mají být prohlášeny za bezpečné země původu.
Na vrcholu migrační krize v roce 2015 přišlo do Německa 890 tisíc žadatelů o azyl. Uprchlíci nejčastěji pocházejí ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu.
