Slovenští poslanci otevřeli možnost zrušení kontroverzních amnestií někdejšího premiéra Vladimíra Mečiara. Přijetí ústavní novely umožňuje rušit amnestie, a tak případně potrestat únosce syna bývalého prezidenta Michala Kováče. Ti ho v roce 1995 zavlekli do Rakouska.
Vládní předlohu novely podpořila značná část poslanců koalice, opozice i nezařazených zákonodárců, byť největší opoziční strany neprosadily všechny vlastní pozměňovací návrhy.
Ruku pro novelu slovenské Ústavy zvedlo 124 ze 146 přítomných poslanců. Zatím není známo, kdy parlament přistoupí ke hlasování o samotném zrušení Mečiarových amnestií. Ústavní novela nejprve musí vyjít ve sbírce zákonů.
Počítá mimo jiné s možností parlamentu zpětně zrušit třípětinovou většinou jakékoliv prezidentské amnestie, pokud odporují principům demokratického a právního státu.
Rozhodnutí o zrušení amnestií a milostí však bude automaticky podléhat kontrole ústavním soudem. Pokud soud v určené lhůtě anulaci amnestií neodmítne, rozhodnutí sněmovny bude platné.
Změny novely opozice neprosadila. Vadil jí třeba ústavní soudce z Mečiarova hnutí HZDS
Opozice neuspěla například s návrhem, aby rozhodnutí o zrušení amnestií automaticky neposuzovali ústavní soudci, z nichž jeden byl v minulosti poslancem Mečiarova hnutí HZDS. Naopak, do ústavní novely bylo doplněno obecné ustanovení, podle kterého by trestní stíhání pachatelů únosu Kováčova syna nemělo být promlčeno.
Největší opoziční strany dříve předložily do sněmovny vlastní návrh ústavního zákona, kterým by sněmovna zrušila pouze Mečiarovy amnestie. Hned několik podobných návrhů parlament již v minulosti odmítl. Premiér Robert Fico dříve opakovaně tvrdil, že Mečiarovy amnestie jsou sice nemorální, ale zároveň právně nezrušitelné. Poslanci Ficovy strany Směr-sociální demokracie ústavní novelu ale podpořili.
Únos Kováče mladšího je stinnou stránkou historie samostatného Slovenska
Podezření z únosu Kováčova syna do ciziny za vlády premiéra Vladimíra Mečiara padlo na slovenskou tajnou službu SIS. Podle některých informací šlo o snahu zdiskreditovat tehdejšího prezidenta, který kritizoval Mečiarovu vládu.
Na Kováče mladšího byl v té době v Německu vydán zatykač kvůli údajné zpronevěře v bratislavské firmě Technopol, rakouský soud ho ale německé prokuratuře nevydal a vrátil ho na Slovensko. Německý soud později stíhání Kováče mladšího zastavil. Mečiar pak v roce 1998, kdy vykonával i některé prezidentské pravomoci, protože Slovensko přechodně nemělo hlavu státu, přišel se zmiňovanou amnestií.
Posledního srpna 1995 zablokovala skupina mužů automobil Michala Kováče mladšího. Vytáhli jej z auta, spoutali, opili a odvezli do rakouského Hainburgu, kde ho nechali v zaparkovaném autě.
Stopy vedly ke Slovenské informační službě (SIS), jejímž ředitelem byl v tu dobu Ivan Lexa, Mečiarův blízký spolustraník. Někteří agenti dokonce začali o akci vypovídat, zároveň ale utekli do zahraničí (Oskar Fegyveres a Luboš Kosík). Fegyveresovu spojku – bývalého policistu Roberta Remiáše – zabila bomba nastražená v autě. Důkazy napovídaly, že Kováčův únos si objednal premiér Vladimír Mečiar, který měl s hlavou státu spory.
Poté, co Mečiar převzal v roce 1998 krátce prezidentské pravomoci, vyhlásil amnestii na vše spojené s únosem – tedy zavlečením Kováče mladšího do ciziny a vraždou Roberta Remiáše – a kromě toho i zmaření referenda z roku 1997. Amnestie Slovensko v roce 2017 zrušilo.
