Historicky první slovenské předsednictví v Radě EU je u konce. Se začátkem nového roku převezme na šest měsíců pomyslné žezlo Malta, přičemž programově by její předsednictví mělo vycházet ze základních bodů, na nichž se lídři členských zemí dohodli při zářijovém summitu v Bratislavě. Klíčové oblasti, na které se chce Unie v nejbližší době soustředit, se zhmotnily v tzv. Bratislavském plánu, jenž byl přijat na zmiňovaném summitu ve slovenské metropoli.
Slovenské předsednictví stálo na několika hlavních bodech: hospodářsky silná Evropa, moderní jednotný trh, udržitelná migrační a azylová politika a globálně angažovaná Evropa. Aby v uvedených oblastech nastal posun, zdůrazňovalo slovenské předsednictví tři vzájemně propojené zásady: dosažení hmatatelných výsledků, překonání roztříštěnosti (mezi členskými zeměmi) a zaměření na občany.
„Musíme zlepšit vzájemnou komunikaci – mezi členskými státy, s orgány EU, ale především s našimi občany. Měli bychom do našich rozhodnutí vnést více jasnosti. Hovořit srozumitelně a upřímně. Zaměřovat se na očekávání našich občanů a mít dostatek odvahy postavit se zjednodušeným řešením, s nimiž přicházejí extremistické či populistické politické síly,“ shodli se vedoucí představitelé „sedmadvacítky“ v úvodním prohlášení k Bratislavskému plánu.
„Slovensko přebíralo předsednický post ve velmi těžké pozici pro Evropskou unii, ať už se jednalo o migraci, otázky v sociální oblasti dotýkající se obyčejných lidí, či brexit a vlnu populismu spojenou kromě jiného s tématem evropské integrace,“ připomněl Jaroslav Ušiak, politolog z banskobystrické Fakulty politických vied a medzinárodných vzťahov Univerzity Mateja Bela. „V průběhu předsednictví už žádná jiná zásadní krize nenastala. To slovenským diplomatům umožnilo naplno se věnovat stanovenému programu,“ dodal Ušiak.
Slovenští diplomaté jako schopní vyjednavači
Při hodnocení slovenského předsednictví pochválil politolog jeho velmi dobrou akceschopnost při hledání kompromisů a dosahování reálných dohod mezi jednotlivými členskými zeměmi. To se například ukázalo při výše uvedeném Bratislavském summitu, který sice vzhledem ke svému neformálnímu charakteru nepřinesl nic přelomového, ale podle Ušiaka zde „došlo ke konsenzu ohledně priorit EU pro budoucí období, jakými jsou bezpečnostní témata, nezaměstnanost mladých, jednotný digitální trh nebo řešení migrace“.
Slovenské předsednictví bylo povedené i podle řady českých europoslanců. Luděk Niedermayer (TOP 09) označil za největší úspěchy ratifikaci Pařížské klimatické dohody, vyřešení krize kolem dohody o volném obchodu s Kanadou (CETA), dokončení železničního balíčku nebo práci na projektu kapitálové unie. Nad síly slovenského předsednictví se naopak podle něj ukázalo být řešení migrační politiky EU. „Snaha slovenských představitelů přijít s jiným konceptem (než povinné kvóty) narazila,“ řekl Niedermayer.
Politolog Jaroslav Ušiak doplnil do kolonky pozitiv slovenského předsednictví začátek fungování Evropské pohraniční a pobřežní stráže, dohodu o unijním rozpočtu na rok 2017, vytvoření černé listiny států, které nespolupracují v boji proti praní špinavých peněz, pokrok v procesu budování energetické unie, zrušení geoblockingu či konec roamingu od 1. července 2017. Vedle toho zmínil i slovenský důraz na politiku rozšiřování EU ve vztahu k Srbsku, Bosně a Hercegovině, Černé Hoře a Albánii.
Mezi možné minusy pak zařadil tu skutečnost, že předsednictvo dostatečně neoslovilo obyvatelstvo doma na Slovensku, byť byla ideální příležitost k tomu „představit lidem poslání Unie a její úlohu pro řadového občana“, poznamenal Ušiak. Rovněž upozornil, že ve slovenských médiích více rezonovaly vnitropolitické kauzy než témata předsednictví.
V4 proti kvótám. Toto spojení platilo i v roce 2016
Určujícím momentem působení středoevropských zemí na evropské scéně bylo v uplynulém roce nejen slovenské předsednictví, ale i aktivita v rámci Visegrádské skupiny (V4). Jejím nejviditelnějším prvkem byl, stejně jako loni, odpor proti povinným kvótám pro přerozdělování uprchlíků. „Platné kvóty jsou mrtvé a ty, co ještě nejsou přijaty, jsou mrtvé dávno,“ prohlásil slovenský premiér Robert Fico.
„Po brexitu převažuje vůle hledat věci, které nás spojují, a ne rozdělují. Nemyslím si, že je dneska v Evropě snaha přehlasovávat V4, jako jsme to viděli v loňském roce,“ ujistil předseda české vlády Bohuslav Sobotka.
Podle Michala Kořana, výzkumného pracovníka Ústavu mezinárodních vztahů, se visegrádský kvartet svým asertivním vystupováním a odmítavým postojem vůči kvótám zviditelnil. „Nedomnívám se však, že by tento postup zvýšil vliv a význam V4 v mezinárodní politice,“ podotknul Kořan.
V právě končícím roce si všimnul trendu využívání „čtyřky“ ke zdůrazňování národních ambicí, zejména ze strany Maďarska. „Ostatní země tomuto trendu aktivně příliš nebránily. Zároveň platí, že současné polské předsednictví V4 není příliš aktivní, čehož opět využívá maďarská strana, pro níž je V4 v současné době důležitou platformou pro oslabování mezinárodní izolace,“ připojil Kořan svůj pohled.
„Domnívám se, že politické špičky se snaží udržet ideu Visegrádu - byť tak činí z rozdílných důvodů, a to navzdory tomu, že politicky si například česká vláda s vládou maďarskou a polskou rozhodně blízké nejsou. Určitě existují také rozdílné pohledy na budoucnost EU - zatímco Polsko a Maďarsko aktivně vnášejí do evropské debaty otázky o změně unijních smluv, pro ČR a pro Slovensko je toto - alespoň prozatím - vyloučená věc,“ okomentoval expert na politiku středoevropských států jejich podobné i odlišné vize.
Visegrád užitečný, silný a inspirující?
Směrem k budoucímu účinkování V4 v regionálním i evropském prostoru identifikoval Kořan tři role, v nichž by se toto uskupení - které letos oslavilo 25. výročí od svého vzniku - mohlo v ideálním případě realizovat.
Model užitečného Visegrádu pracuje jednak s makroregionálním pojetím přeshraniční spolupráce, jež zahrnuje vzdělávání, zdravotní péči a nouzové situace, a jednak s makroregionálním pojetím dopravního a územního plánování. „Oblastmi pro potenciální prohlubování spolupráce jsou zejména digitální agenda, energetika, životní prostředí, vzájemné poznávání (kultura, literatura) a vojenská spolupráce,“ vysvětlil Kořan.
V modelu silného Visegrádu je V4 nástrojem pro posilování národních a regionálních schopností a aspirací, přičemž by v tomto ohledu bylo třeba, aby si kvartet stanovil jen několik jasných geografických a tematických priorit. „Pozornost V4 by se měla soustředit na budování koaličního potenciálu v rámci EU a NATO, ideálně prostřednictvím formátu V4 plus. V4 by se musela stát jádrem širších koalicí zemí s podobnými názory,“ konstatoval analytik z Ústavu mezinárodních vztahů.
Nejambicióznější, nejnákladnější a nejobtížněji realizovatelnou „misí“, která však skýtá největší možnosti, je model inspirujícího Visegrádu. V4 v něm figuruje jako jedna z hybných sil budoucnosti EU a jejího sousedství. „Navzdory veškerému úsilí a s výjimkami (Balkán, energetika, Východní partnerství) byl Visegrád v minulosti spíše zabíječem různých iniciativ než aktér, který by nastoloval celoevropskou agendu. V4 však má potenciál toto překonat,“ zdůraznil Kořan.
„Existují přinejmenším tři oblasti, kde je to možné (byť za současných podmínek velmi obtížně představitelné): solidarita v EU, solidarita vně EU a panevropský dialog o krizi demokracie. Základním východiskem je, že v Evropě dosud nebyl v žádném případě dokončen onen původní cíl, který V4 dala do vínku disidentská a chartistická tradice: překonávání hranic v Evropě,“ uzavřel Kořan.
