Iturup, Kunašir, Šikotan a Habomai – kolem těchto čtyř ostrovů se točilo čtvrteční jednání mezi ruským prezidentem a japonským premiérem. Právě spor o jižní část Kuril už víc než sedmdesát let kazí vzájemné vztahy obou zemí, které kvůli němu dosud nepodepsaly mírovou dohodu po druhé světové válce.
Rusko-japonské vztahy: sedmdesát let sporů o čtyři ostrovy
Rusko oficiálně navázalo diplomatické vztahy s Japonskem v roce 1855 Šimodskou dohodou. Ta také poprvé řeší otázku Kuril, které rozdělila mezi obě země: jižní část přiřkla Japonsku, zatímco zbytek Rusku. Ostrov Sachalin spravovaly obě země. V roce 1875 však následovala Petrohradská dohoda, podle níž získalo Rusko kontrolu nad Sachalinem výměnou za předání celého pásu Kuril Japonsku.
Tento stav potvrdil výsledek rusko-japonské války z let 1904 až 1905, která skončila porážkou Ruska. Obě země za zprostředkování amerického prezidenta Theodora Roosevelta podepsaly v anglickém Portsmouthu mírovou dohodu, v níž Rusko přišlo o kontrolu nad jižní částí Sachalinu a zároveň se navždy zřeklo nároku na jižní Kurily. Japonsko ale tuto oblast nikdy nevnímalo jako součást Kuril, nýbrž jako území přidružené ostrovu Hokkaidó, a nazývá ho Severní teritoria.
Během ruské občanské války využívala koalice západních států a Japonska Kurily pro zásahy do konfliktu, včetně invazí na východní Sibiři. Z jihokurilského ostrova Iturup zase vyplulo v roce 1941 japonské loďstvo k útoku na Pearl Harbor.
Konec války a začátek sporu
Situaci ohledně ostrovů zásadně změnila druhá světová válka. Sovětský svaz a Japonsko se sice v dubnu 1941 dohodly na vzájemné neutralitě, pokud šlo o boje v Asii. Na konferenci v Jaltě v únoru 1945 však Stalin souhlasil, že se přidá ke Spojencům v jejich válce proti Japonsku, výměnou za kontrolu nad jižním Sachalinem a celými Kurilami.
Pohled na jihokurilský ostrov Kunašir
Spojené státy později tvrdily, že s předáním ostrovů Sovětům nesouhlasily. Sovětský svaz nicméně v srpnu 1945, týden před kapitulací Japonska, vyhlásil Japonsku válku a zabral Sachalin a celé Kurily. Japonské jednotky na jižní části Kuril se vzdaly bez boje. Japonci byli z ostrovů v následujících dvou letech vystěhováni na hlavní japonské ostrovy a Sovětský svaz Kurily formálně začlenil do svého území.
V Sanfranciské mírové dohodě z roku 1951, která oficiálně ukončila druhou světovou válku mezi Spojenci a Japonskem, se Japonsko vzdalo nároků na celé Kurily. Země nicméně nadále prosazuje pohled, že sporné ostrovy nejsou součástí Kuril, kterých se vzdala, ale geograficky oddělenými Severními teritorii.
Tento pohled později částečně podpořily také Spojené státy, když později označily dva ze čtyř sporných ostrovů (Šikotan a skupinu ostrůvků Habomai) za část japonského ostrova Hokkaidó spíš než Kuril.
Pobřeží Ochotského moře v Južno-Kurilsku na ostrově Kunašir
Kromě toho, už v Postupimské dohodě v červenci 1945 se Spojenci dohodli, že suverenita Japonska by měla být omezena na jeho hlavní ostrovy „a některé menší, které určíme“. Spojené státy později uvedly, že tato fráze by mohla odpovídat japonskému nárokování si jižní části Kuril / Severních teritorií.
Japonsko navíc poukazuje, že Sovětský svaz Sanfranciskou mírovou dohodu odmítl podepsat, a proto z ní podle něj nemůže mít prospěch.
Návrh na předání dvou ostrovů ztroskotal
Naděje na posun ve sporu svitla v roce 1956. Vzájemná deklarace obnovila diplomatické vztahy a předjímala, že až obě země podepíší mírovou dohodu, Sovětský svaz předá dva ze sporných ostrovů – Šikotan a skupinu ostrůvků Habomai – Japonsku. Pokračující studená válka tento návrh zhatila. Z pohledu Japonska byl navíc nedostatečný, neboť oba ostrovy představují jen sedm procent celého sporného území.
Obě strany tak začaly o sporném území jednat znovu až po pádu železné opony. Sovětský prezident v roce 1991 znovu uznal existenci sporu a nutnost jeho řešení. O dva roky později podepsali ruský prezident Boris Jelcin a japonský premiér Morihiro Hosokawa deklaraci, v níž se vyslovili pro pokračování vyjednávání o mírové dohodě.
Po nástupu Vladimira Putina do čela Ruska obě země uznaly deklaraci z roku 1956 jako výchozí bod dalších jednání. Vzájemné vztahy ale ochladly poté, co tehdejší ruský prezident Dmitrij Medvěděv navštívil v roce 2010 jeden ze čtyř sporných ostrovů.
Rusko je připraveno splnit své závazky, ovšem jen v případě, že i druhá strana bude ochotná splnit své závazky. Ale jak víme, zatím jsme se ještě neshodli na tom, co tyto závazky obnášejí“.
Putin po návratu do prezidentské funkce začal společně s premiérem Abem vzájemné vztahy znovu rozvíjet, zmrazila je ale ruská anexe Krymu, po které se Japonsko přidalo k protiruským sankcím (byť sáhlo ve srovnání se Západem k měkčím omezením).
Spor ovlivňuje obchod
Nevyřešený spor má dopad i na vzájemnou ekonomickou výměnu. Ta už teď sice zahrnuje velké japonské investice do energetických projektů na Sachalinu, ale nebýt sporu, byla by spolupráce mnohem výraznější. Obě ekonomiky se totiž doplňují – Rusko je schopné dodávat Japonsku suroviny a Japonsko Rusku zase vyspělé technologie.
Obě země spojuje také řada bezpečnostních témat, například stoupající vliv Číny. Na druhou stranu právě Čína a také Jižní Korea ve sporu podporují Rusko, protože mají s Japonskem také územní spory.
Je otázkou, do jaké míry je právě větší rozvoj – především ekonomických – vztahů pro obě strany důležitý ve srovnání s rizikem, že by případný kompromis znamenal ztrátu politického kapitálu v očích domácího publika.
Rusko dalo nedávno najevo svou neústupnost i rozmístěním nových zbraní na ostrovech. Koncem listopadu Moskva na jižních Kurilách umístila pobřežní protiraketové systémy schopné zasáhnout námořní cíle ve vzdálenosti až 300 kilometrů. V Tokiu tento krok vyvolal rozčarování a zklamání.
