Tým šesti vědců zakončil roční pobyt v naprosté izolaci u havajské sopky – ve snaze simulovat co nejvěrněji pocity člověka na Marsu. Od 29. srpna 2015 výzkumníci z NASA a havajské univerzity žili ve speciálním obřím stanu, a to bez čerstvého vzduchu, čerstvé potravy nebo soukromí.
Přesně rok strávilo šest dobrovolníků v patrové kulovité stavbě s vnitřním průměrem pouhých deset metrů. Simulovali zde do těch nejdetailnějších podrobností pobyt lidské posádky na Marsu. Večer 28. srpna celá šestice základnu opustila.
Šlo o nejdelší podobný experiment, který měl stejně jako předchozí spíše než technickou stránku prověřit psychologické limity lidí: jejich schopnost žít v dlouhodobé stísněnosti a s minimální svobodou či soukromím.
Právě poslední jmenované bylo podle účastníka projektu Carmela Johnsona nejhorší. „Je to jako když máte spolubydlící, kterým se nemůžete vyhnout. Věřím, že si lidé dokážou představit, jaké to je,“ uvedl.
Tři ženy a tři muži byli uzavřeni ve vědecké stanici o průměru 11 metrů a výšce šest metrů, z níž mohli ven do skalnaté pustiny vulkánové hory vycházet vždy jen na krátkou dobu a pouze ve skafandrech.
NASA, která má misi na starost, se snažila vytvořit podmínky co nejvíce srovnatelné s těmi opravdovými,a to včetně prostředí. Stavba projektu HI-SEAS stojí na nehostinném úpatí havajské sopky Mauna Loa, která byla pro místní obyvatele dlouho vstupem do podsvětí.
Jak to v habitatu vypadalo? Podívejte se na video Havajské univerzity, která se na projektu podílí:
Mezinárodní skupinu tvořili fyzička, astrobiolog, geoložka, astrofyzička, letecký inženýr a architekt. Šlo o čtvrtou a dosud nejdelší společnou misi Havajské univerzity a amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA). Projekt Hawaii Space Exploration Analog and Simulation (HI-SEAS) začal v roce 2012 a mise se postupně prodlužovaly.
„Můj osobní dojem je ten, že mise na Mars je v blízké budoucnosti reálná. Myslím, že technologické i psychologické překážky se dají překonat,“ uvedl jeden ze členů týmu Francouz Cyprien Verseux. Cílem této mise bylo zkoumat zejména pobyt lidí v dlouhodobé izolaci.
Jaký smysl mají podobné experimenty? Odpovídá Jan Kolář, ředitel České kosmické agentury:
Jde o čtvrtý takový pokus v rámci projektu HI-SEAS (Hawaii Space Exploration Analog and Simulation) – ale zdaleka nejdelší. Ty předchozí trvaly jen čtyři, respektive osm měsíců, ani vzdáleně se tedy nepřiblížily tomu, jak by vypadala opravdová mise k Marsu. Její délka by se v ideálním případě pohybovala kolem 500 dní (cca 230 dní tam, 230 dní zpět, zbytek času kolem Marsu).
Máte 20 minut zpoždění
Aby byla právě ukončená americká mise po celou dobu zcela věrohodná, nesměli se „marsonauti“ stýkat s okolím jinak než pomocí elektronické komunikace – a navíc bylo toto spojení až o 20 minut zpožděné; právě tak dlouho letí světlo a tedy i elektronický signál k Marsu.
Výzkumníci směli opouštět stanici jen zcela výjimečně, a to pouze při simulovaných misích. Tehdy opouštěli habitat ve skafandrech a plně vyzbrojení těžkou výbavou pro podmínky Marsu simulované havajskou sopkou. Několikrát také museli základnu vyklidit při simulovaném poplachu: jednou při výpadku energie, jindy když se jim rozbil jeden z klíčových přístrojů a naposledy, když měla habitat nečekaně zasáhnout smrtící vlna radiace.
Šestice odvážných si nesměla ani doplňovat nic z výbavy; vše, co potřebovali, museli mít od počátku s sebou. Poněkud nerealisticky jim ale byly dvakrát doplněny zásoby potravin a pětkrát rezervoáry vody. Podle vedení projektu HI-SEAS to bylo v zájmu úspor, aby se nemuselo vyrábět drahé zařízení na recyklaci vody.
Průběh expedice natáčeli nezávislí filmaři, kteří byli i při „návratu na Zemi“. Podívejte se na ukázku z jejich video-projektu Red Heaven:
Musíme na Mars, ale nevíme, jestli to člověk zvládne
- Mezinárodní skupinu tvořili fyzička, astrobiolog, geoložka, astrofyzička, letecký inženýr a architekt.
Pro NASA je ukončení mise vlastně teprve začátkem mnohaletého zkoumání a analyzování. Teprve nyní nastane čas podrobně studovat všechny údaje, které se podařilo o misi shromáždit.
Cílem mise totiž bylo především zjistit, jaké jsou psychologické efekty na posádku izolovanou po dlouhou dobu od vnějšího světa. Zatímco u techniky si dokážeme dost dobře představit, jak se bude po dobu 500 dní chovat, u citlivého a zranitelného „lidského materiálu“ je to mnohem složitější.
NASA plánuje další dvě HI-SEAS mise, ta první z nich by měla odstartovat už v lednu 2017. Vyvrcholením by se pak měla stát opravdová výprava lidské posádky k reálnému Marsu, ideálně roku 2030.
