Saviano: „Jediný novinář, který má podporu, je mrtvý novinář"

Mafiánské kriminální organizace jsou podle Saviana jedněmi z prvních byznysových kontaktů Západu s komunistickými režimy. Popisuje je jako dálnici, po které se kriminální organizace dostaly do východní Evropy a postupně se v ní zabydlely.

I když nemohly obchodovat s nemovitostmi, mohly se spolehnout na politickou korupci pro řízení obchodu s lidmi a na monopol na západní výrobky, které se v zemích reálného socialismu pašovaly.

Jak Saviano píše, italské mafie byly berličkou, která podpírala křehkou střední třídu východoevropských zemí v ekonomickém růstu: jednaly jako prostředníci s italskými podnikateli, kteří nemohli v postkomunistické Evropě najít spolehlivého partnera.

Východní Evropa jako mafiánský podnikatelský ráj

„Italské firmy chtěly přesídlit na Východ, ale najít zákonný způsob bylo prakticky nemožné, protože režim po sobě nechal jen trosky a zcela selhal jako byrokratický systém. Spolehnout se na klan znamenalo nalézt servisní agenturu, která rychle zvládla administrativní formality a rychle společnost zprovoznila. Západním společnostem mafie zaručily levnou práci, rychlost výroby a absenci odborů: podnikatelský ráj.“

Právě takto podle vyprávění bývalého mafiána a policejního informátora, „pentita“ Carmine Schiavona fungovala skupina Bardellino. „Francesco Schiavone 'Cicciariello' investoval na Slovensku a v Polsku, Luigi Diana investoval v Maďarsku, klan Grande Aracri investoval v Rumunsku, Antonio Prudentino (Sacra Corona Unita) investoval v Albánii, Cosa Nostra investovala do byznysu s odpadem v Rumunsku.“

Tento seznam je podle Saviana velmi dlouhý a je úzce spojen s možností úkrytu v zemích, kde se investuje: Ugo De Lucia v Popradu (Slovensko), Pietro Licciardi v Praze, Giancarlo De Luca v obci Nagylak (Maďarsko na hranicích s Rumunskem), Pino Bonavita v Praze, Pasqualino Ariganello v Alba Iulia (Rumunsko), Anthony Cella v Glogow (Polsko), Pasquale Avagliano v Temešváru (Rumunsko).

Kuciak, stejně jako, jak píše Saviano, „další vzácní a drazí novináři z Východu“, kompenzoval nedostatečné policejní vyšetřování a politickou pozornost vůči tomuto vývoji. A snažil se vynést na světlo propojení slovenských podnikatelů s odnoží 'Ndranghety – kalábrijskou rodinou blízkou klanu Bova Marina - v zemi, kde neexistuje žádné kriminální nebo mafiánské sdružení.

Saviano uvádí, že prvním velkým byznysem, který se italské mafiánské organizace snažily ve východních zemích monopolizovat, byl obchod se zbraněmi. Československo bylo v tomto ohledu dobrou volbou, vyráběl se tu samopal vz. 58, levnější alternativa slavného samopalu AK47.

České zbraně a Slovensko jako tranzitní území pro obchod s drogami

Československé zbraně neposloužily jen italské mafii, použili je podle Saviana i teroristé, kteří zaútočili na redakci Charlie Hebdo v roce 2015. Obchod se zbraněmi ovládala italská mafie v celé východní Evropě: v únoru 1986 byl zachycen telefonát, ve kterém si členové klanu Nuvoletta domlouvali nákup tanku Leopard v tehdejším východním Německu.

Kromě zbraní obchodovali i s drogami. „V minulosti se při obchodování s drogou stalo ze Slovenska tranzitní území (jak Saviano uvádí, šlo hlavně o afghánský heroin mířící na Západ). Ale s rozvojem nízkonákladových společností přišli do Bratislavy mladí turisté - město nebylo připravené na takový cestovní ruch, alespoň co do srovnání se známější destinací, Prahou. Město bylo připravené ke konzumaci nelegálním obchodem: od restaurací k hotelům, od marihuany po kokain, od prostituce k hazardním hrám, většina tohoto obchodu byla řízena zločineckými organizacemi.“

Česká republika a Slovensko byly vždy teritoriem, na kterém podle Saviana úřadovala také ruská mafie: 31. května 1995 policisté vrazili do pražské restaurace U Holubů, kde probíhalo setkání mezi některými členy organizace Semjon Mogilevič a Solntsevskaja Bratva, a zatkli 200 lidí.

„Východní Evropa je černá díra: co do recyklace a přítomnosti mafie, a to nejen italské. Neopomenutelná odpovědnost musí být připsána také Německu: strategie mafie je vložit se do toho, co lze považovat za 'německé společenství', tedy východoevropské země sousedící s Německem. Německá vláda má v těchto zemích velmi důležitou ekonomickou roli, ale jak na svém území, tak i venku nemá dostatečnou kontrolu nad finančním kapitálem, na dodavatelském řetězci zboží vyrobeného na Východě pro německé firmy. Německé právo a republiky východní Evropy naprosto nemají šanci, aby čelily vojenské a ekonomické síle mafie,“ popisuje Saviano.

„Všichni jste dosažitelní“

Poprava Jána Kuciaka připisovaná 'Ndranghetě podle něj odhaluje neobvyklé chování kalábrijské zločinecké organizace, která se ve své historii vždy vyhýbala útokům na novináře. Saviano tvrdí, že existuje značné podezření, že objednavateli vraždy mohli být italští mafiáni, exekutiva ale byla ponechána Slovanům.

Pro tuto teorii podle něj mluví detaily: „poprava v bytě, zasažení přítelkyně do hlavy. To je praxe, která se nezdá být konzistentní s mafiánskou praxí, která se obvykle děje na ulici - dokonce i proto, aby byla co nejvíce veřejná.“ 

Saviano uvádí, že pokud by se potvrdila domněnka o podílu 'Ndranghety na Kuciakově vraždě, znamenalo by to, že se organizace potřebovala rychle postarat o zastavení jakéhokoliv úniku a šíření informací. Když takto jedná, zločinecká organizace dobře ví, že zaplatí vysokou cenu – přitáhne k sobě pozornost médií a přijde tím i o profit z byznysu. 

„To vše však bylo již zohledněno. Což znamená, že v tomto případě bylo třeba obětovat část podnikání a organizaci, aby se vyhovělo vyšším a složitějším zájmům. A nejen to, zabíjením zavedli teroristickou strategii vůči všem ostatním novinářům. Poprava vyslala jasné poselství: ‚Jste všichni dosažitelní, všichni jste vystavení,'“ píše Saviano.

Pár dní rozhořčení a titulních stran

'Ndrangheta už není na Slovensku jen na návštěvě, uvádí ve svém textu italský novinář. Stejně jako v Holandsku nebo v Německu, i na Slovensku má své teritorium, kde se může chovat úplně stejně, jako kdyby byla na svém italském území. 

„Ján Kuciak je po Daphne Caruana Galicia druhým novinářem zabitým v Evropě během pouhých několika měsíců. Zabíjení novinářů se může jevit jako strategická chyba, protože se tím práce daného novináře okamžitě potvrzuje, aniž by muselo dojít na jakékoliv soudní řízení,“ tvrdí ve svém textu Saviano.

Saviano píše, že dnes už mafie ví, že vražda novináře znamená několik dní rozhořčení a pár hodin na titulních stránkách. V určitou chvíli tak vědí, že mohou zaplatit ve vojenském segmentu, ale zachránit tím ten ekonomický.

„Nyní všichni pláčou pro Jána, statečného chlapce, kterého zabili. Ale když jsou novináři naživu, na jejich podporu se nic nedělá – dopouští se, aby byli v izolaci, stali se terčem pomluv a urážek. Dokonce i v Evropě, stejně jako v Latinské Americe, je jediným novinářem, který je podporován, mrtvý novinář.“