Jihoukrajinský Cherson padl do rukou ruské armády několik dní po zahájení útoku. Svět obdivoval odvahu místních, kteří se nebáli proti okupační správě otevřeně protestovat. Ve městě ale vedle vojáků působí i ruské bezpečnostní služby, které se snaží odpor zadusit a tlačí na obyvatele, aby se podřídili ruské správě. Stále víc lidí tak zkouší Cherson opustit, čímž se zvyšuje pravděpodobnost, že dojde k vyhlášení další povstalecké republiky – chersonské.
Chersonští se okupantům nechtěli podvolit a proti invazi opakovaně protestovali. Demonstrace Rusové rozháněli slzným plynem i střelbou. Lidí na shromáždění začalo poslední dobou ubývat. Strachem to podle starosty Ihora Kolyčajeva není. „Služba FSB se velmi intenzivně zaměřila na aktivisty z našeho města,“ řekl Kolyčajev.
Město je odříznuté od peněz z ukrajinské státní kasy. Už v polovině března se objevily zprávy, že tu chce Kreml vyhlásit další loutkovou republiku, po vzoru těch v Donbasu. „Město musí žít. Pokud nebude žít, je to cesta směrem k Chersonské lidové republice. Pokud nebudou přicházet platby, je pravděpodobné, že město bude katastroficky chátrat,“ polemizuje starosta.
Město navíc přichází o obyvatele. Stále víc jich ztrácí naději, nechtějí žít pod ruskou správou a z Chersonu odcházejí. „Říkají: Nikoho nedržíme, můžete odjet. Vyměníme zámky na dveřích a přijdou sem lidé z vesnic z Krymu a začnou v Chersonu žít,“ říká Yuri Kajuta, řidič evakuačního autobusu.
Rusové počítali s další povstaleckou republikou v Chersonu, míní odbornice
Podle redaktorky Deníku N a odbornice na problematiku Ruska a východní Evropy Petry Procházkové Rusové v původním plánu počítali s tím, že v řadě oblastí především na jihu zopakují luhanský a doněcký model, tedy že vyženou a zdecimují obyvatelstvo, které se jim staví na odpor, a se zbytkem vytvoří jakési pseudorepubliky.
„Něco jako protektorát, který se bude tvářit jako samostatná součást jakéhosi nového Ruska. Ale zdá se, že se to zatím tak úplně nedaří, i když bylo řečeno, že lidí, kteří jsou ochotní protestovat, ubývá. Odjíždějí nebo jsou zastrašováni a přibývá těch, kteří jsou ochotni kolaborovat. I v Chersonské oblasti se zřejmě schyluje k tomu, že tam proběhne jakési pseudoreferendum a tlak na místní obyvatelstvo, aby se podřídilo okupační správě, se bude zesilovat,“ domnívá se Procházková.
V případě odporu obyvatel je podle ní třeba se bavit o časovém horizontu. „Odpor nevydrží věčně. Mám docela dobrý kontakt s lidmi z Tokmaku, města nedaleko, které je také okupované. Tam samospráva doslova volá o pomoc, říkají ,nechceme žít pod ruskou správou' a většina lidí ve městě stále věří tomu, že se ukrajinské armádě podaří je osvobodit.“
„Ty síly ale pomalu odcházejí, nemají peníze, nemají spojení se světem, všechno je blokováno, funguje tam pouze ruská televize, takže lidé se dozvídají zprávy přežvýkané ruskou propagandou. A to všechno pomalu, ale jistě ovlivňuje veřejné mínění, tím spíše, že v této jižní oblasti je velký podíl ruskojazyčných lidí a vůbec etnických Rusů,“ vysvětluje redaktorka.
Pro Rusko bylo podle jejího názoru šokující se dozvědět, že lidé na Ukrajině o jeho osvobození nestojí. „Putin se stal obětí zvláštního informování od lidí, které považoval za důvěryhodné. Tito lidé mu leta tvrdili, že Ukrajina na něj čeká s otevřenou náručí, že se na Ukrajině většina lidí chce opět dostat pod ruský vliv. Překvapení po zjištění opaku bylo veliké a veliká byla i deziluze a pochopení v Kremlu, že jinak než silou si Ukrajinu nepodřídí.“
