Kulhánek: Prezidentskému úřadu vrátím důstojnost, cest na Východ už bylo dost

Vratislav Kulhánek oznámil svou kandidaturu v červnu, a to za Občanskou demokratickou alianci (ODA). Zakladatel a předseda strany Pavel Sehnal ho označil za „chlapa, který řídil fabriku, má manažerskou zkušenost a lidskou důstojnost, kterou politika potřebuje“. Slíbil také, že pomůže Kulhánkovi získat podpisy pro nominační petici a na kampaň mu dá až 50 milionů korun, tedy maximální povolenou částku.

Ke sbírání podpisů pro kandidaturu přistoupil Kulhánek trochu jinak než ostatní. Každý člověk, který mu petici podepsal, byl totiž automaticky zařazen do soutěže o automobil Škoda. Losování se má uskutečnit na konci listopadu – podmínkou ovšem bylo, že se podaří nasbírat požadovaných 50 tisíc podpisů.

„V nouzovém stavu se využívají nouzové metody,“ obhajoval Kulhánek soutěž poté, co si za ni vysloužil kritiku. Sám naopak zkritizoval zákon, který stanovuje jako podmínku pro kandidaturu 50 tisíc ověřených podpisů. Politici podle něj zákon schválili s nadějí, že „žádný vedlejší nepolitik“ se jim do kampaně nebude plést.

Přestože se jeho tým snažil a podpisy sbíral třeba na akcích pořádaných na výstavišti v pražských Letňanech nebo v obřím akvaparku v Čestlicích u Prahy (obě firmy patří do Sehnalova impéria), získal jich zhruba 35 tisíc, což na registraci nestačilo.

Ministerstvu vnitra proto nakonec předal kandidátní listinu podepsanou 24 poslanci. Kulhánek uvedl, že ho podpořili poslanci „z pěti až šesti stran“. Jména neuvedl, podle MF Dnes dokonce prohlásil, že ani neví, ze kterých stran jsou. Po potvrzení kandidatury ministerstvem vnitra se ukázalo, že získal minimálně jednoho poslance všech stran končící sněmovny.

Hlavním sponzorem Kulhánkovy kandidatury, stejně jako celé nové ODA, je podnikatel Pavel Sehnal. Koncem srpna poslal na Kulhánkův veřejný účet 2,5 milionu korun, během října a listopadu pak šestkrát po půl milionu korun. Sto tisíci přispěl majitel strojírenské firmy Jihostroj Jiří Gerle. Kulhánek chce v kampani objíždět především továrny, spustil také billboardovou kampaň.

Sehnal také přiznal, že původně chtěl za kandidáta Vladimíra Dlouhého, který se už o prezidentský úřad ucházel před pěti lety a byl navíc i členem původní ODA. Po několika schůzkách se Sehnalem však Dlouhý usoudil, že by Miloše Zemana, který bude mandát obhajovat, neporazil. O Kulhánka měl před pěti lety zájem i zakladatel hnutí ANO Andrej Babiš, který ho chtěl vyslat do Senátu, nabídku ale Kulhánek odmítl. 

Držet se ústavy a víc jezdit na Západ

Vratislav Kulhánek funkci prezidenta považuje hlavně za reprezentativní. Hlava státu by se podle něj měla držet ústavy a nevykládat si své pravomoci příliš široce. Jako prezident by nechtěl „jít k hraně ústavy, natož na hranu nebo za ni“.

Za podstatnou také označil reprezentaci země v zahraničí. Jako prezident by jezdil především do sousedních zemí a své cesty by orientoval hlavně na Západ. „Cest na Východ bylo dost, tam by se mohlo trošičku šetřit. Ale samozřejmě bych se jim nevyhýbal,“ řekl. Na první státní návštěvu by prý jel na Slovensko.

Udělování milostí označil za přežitek. Omezil by i počet udělovaných státních vyznamenání, tuto pravomoc by navíc svěřil parlamentu. U jmenování profesorů by podle něj prezident měl akceptovat rozhodnutí akademického senátu.

Členství v NATO a EU podporuje, politici by ale podle něj měli více hájit své země a „nepapouškovat názory bruselské administrativy“. Svou pozici uvnitř EU si podle něj musí Česko hájit, nikoliv o ni škemrat. Jinak podle něj hrozí, že si lidé po celkové deziluzi odchod z EU vynutí. Česko Kulhánka není „zajatcem“ evropských fondů, ale zemí, která si dokáže poradit bez nich, často prý i mnohem efektivněji. 

Pokud by se vláda rozhodla pro přijetí eura, procesu by nebránil. Nemělo by podle něj ale jít o politické, nýbrž o ekonomické rozhodnutí. „Pokud se má stát euro výhodnou společnou měnou pro všechny, nemělo by být kupříkladu svázáno automaticky s dluhy jiných zemí, o které jsme se nezapříčinili, a tudíž není logické nést následky cizích špatných rozhodnutí,“ řekl.

K zahraniční politice se vyjadřuje jen obecně. Česko podle něj musí najít „vlastní a čitelný vztah“ se všemi velmocemi, ale z pozice suverénní a nikoli podřízené země. „Pokud prezident hledá vlastní cesty, než je oficiální zahraniční politika ČR, vzbuzuje tím u občanů nedůvěru a u partnerů nejistotu a v neposlední řadě ubírá své zemi na vážnosti,“ podotýká Kulhánek.

V otázce migrace by podle něj Evropa měla důsledně rozlišovat motivy příchozích. „Existuje jasně definovaná kategorie válečný uprchlík, prostor Evropské unie však spíše osídlují nebo se o to snaží ekonomičtí migranti. V tom musí být náš postoj pevný a suverénní. O tom, kdo s námi bude moci spojit svůj život, máme právo rozhodnout my. Solidaritu a pomoc všude tam, kde je třeba, nám nikdo připomínat nemusí, což jsme v historii i současnosti mnohokrát dokázali,“ míní.

Velkým tématem je pro Vratislava Kulhánka sport. Kromě zvýšení jeho prestiže by chtěl dostat k pohybu hlavně děti, byť neupřesňuje, jak by k tomu jako prezident mohl přispět. „Sebelepší kvalita lékařské vědy nám zdravou populaci nezaručí. Každý musí začít sám u sebe, a to tou nejpřirozenější formou, sportováním. Z tohoto pohledu je v zájmu státu budovat víc sportovišť než volných wi-fi připojení a dotací do IT technologií,“ říká.

Sám sebe Kulhánek označuje za celoživotního aktivního sportovce. V mládí hrál první volejbalovou ligu, jezdil mistrovství republiky v rallye, dnes rád hraje tenis nebo jezdí na kole. „Ve třiačtyřiceti letech jsem pojal nápad, zda dokážu uběhnout maraton. Povedlo se mi to a zkusil jsem to pak ještě několikrát, ale byla to víc zkouška mé vůle než touha po sportovním výsledku.“ 

Kariéru spojil s auty i sportem

Vratislav Kulhánek se narodil 20. listopadu 1943 v Plzni. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, poté působil v různých funkcích v oboru financí a ekonomiky ve stavebních firmách. V roce 1981 nastoupil do společnosti Motor Jikov, kde se vypracoval až na předsedu představenstva. V letech 1992–1997 byl ředitelem společnosti Robert Bosch.

Dosavadním vrcholem kariéry byl ale post šéfa mladoboleslavské Škody Auto, kterým se stal v roce 1997. Automobilka za jeho působení rostla, zvýšil se prodej, tržby i export. Začala prodávat Octavie a na trh uvedla nové modely Fabia, Superb a Roomster, později i druhou generaci Octavie a Fabie. Kulhánek byl považován za schopného manažera, který měl zásluhu na rozšíření výroby i vývoje.

Podle Kulhánka spočívalo hlavní kouzlo Škody ve spojení toho nejlepšího z české i německé průmyslové tradice v dobře řízené korporaci. Německý vlastník sice do Škody hned po převzetí poslal na 250 svých manažerů, ale zároveň respektoval české partnery a klíčové pozice obsazoval vždy česko-německým tandemem. „Ve Škodě se díky tomu vytvořila zcela specifická kultura, která podnik posouvala dopředu,“ řekl tehdy Kulhánek.

V roce 2002 ale Škoda začala podle vedení koncernu stagnovat a o dva roky později Volkswagen Kulhánka z vedení odvolal. Jeho přesun do dozorčí rady sice firma prezentovala jako povýšení, média ale tehdy upozornila, že jeho plat spadl na pětinu a post označila za „trafiku“. Kulhánek byl posledním Čechem, který automobilku vedl, nahradil ho Detlef Wittig.

Ze Škody definitivně odchází v roce 2007. Poté se věnoval poradenství, šest let předsedal správní radě prodejce ojetých vozů AAA Auto a v roce 2013 se stal členem manažerského týmu ve firmě Tatra Trucks. Vedl také Sdružení automobilového průmyslu a byl viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy.

V současnosti pracuje jako obchodní poradce ve vlastní firmě Industrial Advisors, kterou sám popisuje jako „velkou poradenskou firmu s jedním zaměstnancem“. Působí také v dozorčí radě pojišťovny Kooperativa. Dříve zasedal ve správních radách Univerzity Karlovy, Technické univerzity Liberec a ve vědecké radě Vysoké školy ekonomické.

Kulhánek se pracovně věnoval i své velké zálibě – sportu. Působil ve výkonném výboru Českého olympijského výboru, v roce 2004 byl na čtyři roky jednomyslně zvolen šéfem Českého svazu ledního hokeje. Podporu měl tehdy u všech extraligových klubů a Asociace profesionálních klubů. Pro jeho zvolení se vyjádřil i tehdejší šéf svazu Karel Gut. Během jeho působení vyhrála reprezentace jednou mistrovství světa.

Když Kulhánek o čtyři roky později ve funkci končil a o znovuzvolení už neusiloval, měl svaz finanční problémy – chybělo mu 23 milionů korun. Kvůli tomu ho kritizoval například předseda dozorčí rady svazu Miroslav Rákosník. Kulhánek tehdy uvedl, že za problémy stojí mimo jiné silná koruna, protože odměny za umístění jsou v eurech, případně ve švýcarských francích.

Kulhánek při odchodu z postu šéfa českého hokeje připustil, že řídit svaz a firmu je obrovský rozdíl. „U firmy je to jasné. Buď máte špatný produkt, neprodáte ho a jste ve ztrátě, nebo máte dobrý produkt, prodáte ho a máte zisk. Ale když na jedné straně žebráte o peníze a na druhé straně jsou zcela oprávněně nastavené ruce, je to jiné.“

V životopisu Vratislava Kulhánka figuruje také jeho členství v komunistické straně v letech 1968–1970. „Kratičkou epizodu s KSČ jsem absolvoval jako mladý naiva konce 60. let, kdy jsem stejně jako dva miliony jiných uvěřil, že existuje cesta něco na socialismu změnit. Obsadil nás Sovětský svaz a mě vyloučili,“ vysvětlil na svém webu.

V 90. letech se jeho jméno objevilo také v takzvaných Cibulkových seznamech údajných spolupracovníků Státní bezpečnosti. Ta ho podle údajů ministerstva vnitra zaevidovala v roce 1987 jako osobu, kterou si teprve tipovala pro případnou spolupráci. O rok později byl již veden v kategorii agent s krycím jménem Luboš.

Kulhánek tvrdil, že neví, jak se v seznamech ocitl. Nikdy prý nic nepodepsal a jeho jediný kontakt s pracovníky StB byl v práci, kam se chodili na 1. máje ujistit, jestli všechno proběhne v pořádku. Obrátil se proto na soud. Ten v roce 2004 na základě svědectví bývalých pracovníků StB rozhodl, že Kulhánek byl ve svazcích evidován neoprávněně a jeho jméno má být vymazáno.

Vratislav Kulhánek je rozvedený, má dvě dcery. Sedm let žije s partnerkou.