Topolánek: Změnil jsem se, budu důstojný. V EU tahejme za záchrannou brzdu

Topolánek oznámil zájem kandidovat 5. listopadu, následující den uvedl, že získal potřebných deset podpisů senátorů. Své rozhodnutí zdůvodnil mimo jiné situací po volbách do sněmovny a spojenectvím prezidenta Zemana a předsedy ANO Andreje Babiše, který byl pověřen sestavením vlády bez zajištění většiny.

„Bylo to emocionální rozhodnutí s tím, jak se situace vyvíjí po volbách, jakým způsobem se vyvíjí neústavně, jakým způsobem je přátelství mezi hradním a čapím lidem pevné a stvrzené i nestandardními kroky,“ řekl. Mezi uchazeči o prezidentskou funkci podle něj chyběl „silný politický kandidát, který nepochybně tu funkci zvládne“, a rozhodl se v duchu rčení „jestliže můžu, tak musím“.

Topolánek prohlásil, že nekandiduje za žádnou stranu ani s ničí podporou. Z ODS před časem vystoupil a jak připustil, nerozešel se se všemi úplně v dobrém. Den poté však ODS svolala tiskovou konferenci, na které Topolánka nepřímo podpořila, když ocenila jeho politické zkušenosti a oznámila, že vlastního kandidáta nepostaví. Podle šéfa strany Petra Fialy by byl Topolánek schopen „čelit nebezpečí paktu“ mezi Zemanem a Babišem.

Kandidaturu přivítal bývalý prezident Václav Klaus. „Vždy jsem říkal, že prezidentem by neměl být ‚Marťan‘. Mirek Topolánek se v nejvyšších politických funkcích dlouho pohyboval, a je tedy v tomto ohledu jasným ne-Marťanem,“ uvedl Klaus. Dříve se přitom netajil tím, že Topolánka zrovna v oblibě nemá. Stačí vzpomenout na rok 2002, kdy ho Topolánek nahradil v čele ODS a fotograf tehdy zachytil displej Klausova mobilu s textem „absolutně prázdný a falešný Topol“.

Že Topolánkova kandidatura vzbuzuje emoce bylo zřejmé i z dalších reakcí. Exprezidentův syn Václav Klaus mladší označil Topolánka za „ideového hrobaře ODS“ a řekl, že ho strana nepovažuje za svého kandidáta. Narážku na Topolánkovu minulost si neodpustil Miloš Zeman, který přitom tvrdil, že své protikandidáty nebude komentovat. Kriticky reagovali i další protikandidáti. Naopak šéf TOP 09 Miroslav Kalousek vyzdvihl Topolánkovy zkušenosti, což rozzuřilo Andreje Babiše natolik, že kandidaturu označil za výsměch a Topolánka za „nejzkorumpovanějšího premiéra v historii“.

Povinný transparentní účet si Mirek Topolánek zřídil se zpožděním, za což mu Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, který bdí i nad prezidentskou kampaní, hrozil až půlmilionovou pokutou. Nakonec ale rozhodl, že žádnou sankci neudělí. Zákon sice nařizuje oznámit účet do pěti dnů od vyhlášení voleb, neřeší ale situaci, kdy se uchazeč rozhodne kandidovat později, což byl i Topolánkův případ.

Na kampaň mu dosud přispěli především bývalí a současní členové ODS nebo lidé spojení s jeho politickou a podnikatelskou kariérou. Mezi dárci je tak bývalý ministr vnitra Ivan Langer, ale také exposlanec Jan Florián, který byl z ODS vyloučen společně s šedou eminencí pražské politiky Tomášem Hrdličkou v roce 2013 poté, co při hlasování o důvěře vládě Jiřího Rusnoka opustil navzdory názoru svého klubu jednací sál. Peníze poslal i bývalý šéf firmy Čepro, majitel investiční firmy Touzimsky Kapital Jan Veverka nebo Topolánkův kolega z Teplárenského sdružení Tomáš Drápela.

Za šéfa volební kampaně označuje Topolánek sám sebe. Jeho tajemnicí je Gabriela Kloudová, někdejší komunální politička a spolupracovnice z dob jeho premiérství. Organizaci kampaně dostal na starost bývalý europoslanec Edvard Kožušník. Jako analytik působí Dalibor Vermiřovský a tiskovou tajemnicí je Dana Makrlíková.

V týmu je také marketingový expert Jakub Horák, který před říjnovými sněmovními volbami vedl kampaň Pirátů. Své angažmá oznámil Horák na Facebooku, reakce komentujících ale byly převážně kritické. Horák řekl, že situace v zemi potřebuje změnu a Topolánek k tomu má sílu. „Velmi se na tu jízdu těším,“ napsal.

Program: Aktivnější role v EU, ne euru

Topolánek zatím svůj prezidentský program nezveřejnil. Na volebním webu publikoval jen několik svých dřívějších textů a glos zveřejněných v médiích, nejnovější je ze září 2016. Vetší prostor věnuje odpovědím na nejčastější otázky – většina se týká jeho dřívějších kauz či kontroverzí, vztahu k prezidentu Zemanovi nebo jeho působení v energetice.

Hlava státu by podle něj měla občany spojovat, a ne rozdělovat „na umělých problémech a tím zakrývat ty skutečné“ a má umět dát lidem naději na změnu „blbé nálady“. Prezident by také měl respektovat pravidla a neohýbat ústavu a zvyklosti.

„Vždycky jsem ho (Miloše Zemana) uznával jako člověka, který přivedl ČR do NATO, zprivatizoval banky, který byl výraznou osobností polistopadové éry a skvělým řečníkem. Jeho poslední kroky jako prezidenta republiky ale kritizovat musím, a byl to jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl kandidovat. Prezident má společnost sjednocovat, nikoli rozdělovat,“ říká Topolánek.

„Opravdu nechci, abychom si ho pamatovali jako někoho, kdo znásilňoval ústavní řád, porušoval ústavní zvyklosti nebo se choval podbízivě k Rusku a Číně. Tam hledejme obchodní příležitosti, ne vzor. A také chci, aby si odpočinul,“ dodává.

Topolánek za svou výhodu považuje, že do vysoké politiky vstoupil podle svých slov až v roce 2003 (byť v té době byl už šest let senátorem) a nebyl tak u některých sporných privatizací 90. let. „Když jsem přišel k vládnímu stolu, tak bylo všechno snězeno a vypito a od nás se čekalo, že zaplatíme útratu a umyjeme nádobí,“ popisuje v nadsázce.

Během své vlády Topolánek opakovaně kritizoval fungování Evropské unie, rezervovaný postoj k ní má i po letech. Odmítá sice vystoupení Česka z EU, její současnou podobu ale považuje za neudržitelnou.

„Jako bývalý premiér a předseda Evropské rady mám z jednání v EU zkušenosti, které bych využil i jako prezident, protože hlava státu spoluutváří zahraniční politiku a může se z titulu své funkce jednání Rady i účastnit. Mou nespornou výhodou je, že se nemusím v Bruselu představovat,“ míní Mirek Topolánek, který v prvních měsících roku 2009 během unijního předsednictví České republiky vedl Evropskou radu.

Zavedení eura v Česku odmítá, protože nevýhody podle něj v současnosti převažují nad výhodami. Členství v eurozóně neznamená ekonomickou prosperitu a přijetí eura by znamenalo zaručit se za cizí dluhy, míní Topolánek. „Eurozóna zatím nepřinesla ani rychlejší bohatnutí svých členských zemí, ani jejich strukturální sbližování. Spíše naopak,“ dodává.

Zahraniční politika a cesty by podle Topolánka měly být koordinovány mezi prezidentem, vládou a ministerstvem zahraniční. „Bez koordinace a komunikace to pokládám za velkou chybu, protože pak stát nezní jedním hlasem směrem ven a jsme v zahraniční nečitelní a nejednoznační.“

Udělení milosti si prý umí představit jen ze zdravotních nebo humanitárních důvodů. Vyloučil proto možnost omilostnění nebo zastavení stíhání svého bývalého poradce a přítele Marka Dalíka. S rozsudkem Topolánek sice nesouhlasí, ale respektuje ho. Vyhlášení plošné amnestie je podle něj na dohodě institucí a musí probíhat tak, aby byla „ku prospěchu věci a nepřinesla naopak problémy a pochybnosti“.

Prezidentské veto chápe jako možnost upozornit na zákony, které jsou podle něj hodnotově sporné, chybné, nebo dokonce porušují ústavu. Prezident by ale měl vetům předcházet větší komunikací s vládou a zákonodárci.

Od neotesaného chasníka až k premiérovi

Mirek Topolánek se narodil 15. května 1956 ve Vsetíně. Vystudoval Strojní fakultu Vysokého učení technického v Brně. V 80. letech pracoval nejprve jako projektant ve společnosti Automatizace a mechanizace OKD Ostrava, poté jako vedoucí projektant ostravského závodu Energoprojektu Praha. V letech 1991 až 1996 byl ředitelem společnosti VAE, kterou spoluzakládal.

Členem KSČ nebyl, i když ho prý do strany coby mladého inženýra lákali. „Pamatuji si velmi dobře, jak jsme měli obrovské finanční problémy. Žena tehdy byla na mateřské s druhým děckem, já jsem měl asi dva a půl hrubého. A ona mi řekla: jestli tam vstoupíš, tak se rozvedu. Na tuto větu si vzpomínám dodnes. Bylo rozhodnuto,“ vzpomíná v knize „Mirek Topolánek osobně“ z roku 2006.

Do politiky se zapojil až v roce 1989 v Občanském fóru. V letech 1990 až 1994 byl členem obvodního zastupitelstva Ostrava-Poruba. V roce 1994 vstoupil do ODS a o dva roky později byl v historicky prvních senátních volbách jen těsnou většinou zvolen.

Ve svých 40 letech se tak stal nejmladším členem Senátu, kterému kvůli vyššímu věkovému průměru členů posměšně říkal „Senilát“. „Netrpím přehnaným sentimentem, nejsem nostalgik. Když jsem se díval na tehdejší fotky, byl jsem neotesaný chasník v nepadnoucím obleku, ale měl jsem nejméně o dvacet kilo míň,“ komentoval své začátky v Senátu o dvacet let později v rozhovoru pro Seznam.

O dva roky později (první funkční období bylo ve třetině obvodů jen dvouleté) své místo v Senátu obhájil a po další čtyři roky vedl senátorský klub ODS. V letech 2002–2004 byl místopředsedou Senátu.

„Přiznám se, že jsem měl vždy k existenci Senátu určité výhrady. Tolik poslanců a senátorů na desetimilionovou zemi je zbytečně moc. Možná dnes začíná mít smysl v situaci, do které se jako země řítíme, kdy se mění politika, stáváme se korporativistickým státem se všemi negativy a mohl by sehrát funkci pojistky a ty změny brzdit. Jenže k tomu má na druhé straně málo pravomocí,“ míní dnes Topolánek.

Zlom v jeho politické kariéře přichází v prosinci 2002. Přestože byl veřejnosti i části stranických kolegů nepříliš známý, rozhodl se kandidovat na předsedu ODS proti takovým politickým matadorům, jako byl Petr Nečas, Jan Zahradil a Miroslava Němcová. A překvapivě uspěl, když favorizovaného Nečase porazil o jedenáct hlasů.

Topolánka přitom považoval končící šéf strany Václav Klaus za nejméně přijatelného. „Problém nevidím v Mirkovi Topolánkovi. Jistý problém je v tom, že někteří ho vystrkali do této funkce s očekáváními, která nejsou očekáváními Mirka Topolánka. Ale já si myslím, že on si je toho velmi dobře vědom,“ vysvětloval poté Klaus. Topolánek naopak Klausovy zásluhy vyzdvihl. „ODS nepotřebuje novou ideologii, má svůj klausismus,“ poznamenal.

Když se Topolánek v ODS ujal vedení, nebyl strana v ideální kondici. Vzpamatovávala se z druhé porážky od ČSSD ve sněmovních volbách a poprvé na celé volební období skončila v opozici. Po odchodu Klause z čela také ztratila svou nejvýraznější tvář a symbol porevolučních let. A i když stále měla pevné jádro svých příznivců, pro značnou část voličů i ostatní strany (včetně těch programově blízkých) byla nepřijatelná.

Topolánkovi se však částečně podařilo takzvané rozkročení do politického středu. Strana se vzdala některých kontroverznějších postojů, ubrala na kritice Evropské unie a snažila se zacílit i na méně politicky vyhraněné voliče. Tvrdě se naopak opírala do vlády vedené ČSSD, která měla ve sněmovně jen těsnou většinu jednoho hlasu a navíc ji tvořily tři programově nesourodé strany.

Taktika zabrala, za Topolánkova vedení ODS vyhrála volby senátní, krajské, evropské i komunální. V roce 2006 pak zvítězila ve sněmovních volbách s téměř 36 procenty hlasů a Topolánek byl pověřen sestavením vlády. Po neúspěšném pokusu o jednobarevný kabinet s nestraníky se na vládě dohodl s KDU-ČSL a Stranou zelených. Důvěru vláda získala jen s pomocí dvou poslanců opoziční ČSSD, kteří před hlasováním opustili sál a pro něž se záhy vžilo označení „přeběhlíci“.

Topolánkova vláda svůj program postavila na velkých reformách, prosadila ale jen některé – především v ekonomice (zavedení rovné daně 15 procent ze superhrubé mzdy, zvýšení dolní sazby DPH z 5 na 9 procent, snížení daní firem ze 24 na 19 procent, ekologická daň, pomalejší růst platů státních zaměstnanců, omezení některých dávek) nebo zdravotnictví (zavedení regulačních poplatků).

Opozice reformy tvrdě kritizovala a vládní strany ztrácely popularitu. Krajské a senátní volby v roce 2008 skončily pro ODS debaklem, strana ztratila všechny své hejtmany i nadpoloviční většinu v Senátu. Mimo jiné kvůli zdravotnickým poplatkům, ze kterých ČSSD učinila hlavní téma voleb. Topolánek dnes míní, že tím započal jeho konec: „I když jsem byl dál premiérem, jen se oddaloval můj odchod. Už jsem neměl autoritu jako předtím,“ řekl loni pro Seznam.

Pověst vlády a samotného premiéra Topolánka poškodila řada afér, například kauzy vicepremiéra Jiřího Čunka či ministra dopravy Aleše Řebíčka, průběh volby prezidenta nebo okolnosti nákupu obrněných transportérů Pandur, za níž si Topolánkův tehdejší poradce Marek Dalík v současnosti odpykává pětiletý trest vězení. Nejasnosti panovaly i kolem Topolánkova a Dalíkova pobytu ve vile italského premiéra Berlusconiho, kam dorazili soukromým letadlem dceřiné společnosti J&T, která přitom obchodovala s polostátní energetickou společností ČEZ.

Vládu nakonec rozložila především nejednotnost koaličních stran a jejich vnitrostranické opozice. V březnu 2009, v polovině právě probíhajícího českého předsednictví EU, kabinetu sněmovna vyslovila nedůvěru. Stalo se tak na pátý pokus a vůbec poprvé v historii Česka. Kromě opoziční ČSSD a KSČM se proti vládě postavili také dva poslanci ODS a dvě členky Strany zelených. Topolánkovu vládu poté nahradila „úřednická vláda“ Jana Fischera.

Až v létě 2009 propukla takzvaná toskánská aféra, kdy novináři MF Dnes zveřejnili informace o neformálním setkání politiků s vlivnými lobbisty a podnikateli. Topolánek, Dalík, Řebíček, ale také Milan Urban z ČSSD, se tam sešli s šéfy největších firem, jako je ČEZ, Spolchemie nebo Setuza.

Topolánek dodnes popírá, že šlo o setkání s lobbisty a věc označuje za mýtus, který mu zničil kariéru. „Jezdil jsem do Toskánska na rodinné dovolené několik let, protože se mi tam líbilo, a nebyl jsem sám. Všichni ti lidi, kteří jsou zachyceni na molu v Porto Santo Stéfano se mohli stejně tak potkat v Praze a nebyla v tom žádná konspirace. Setkání bylo náhodné, i když mi to dnes nikdo neuvěří,“ píše na svém webu k prezidentské kandidatuře.

Do sněmovních voleb v roce 2010 měl jít Mirek Topolánek jako lídr ODS. Jen pár týdnů před hlasováním ho ale spolustraníci dotlačili k rezignaci. Důvodem mělo být jeho neformální vyjádření pro gay časopis Lui. „(Ministr dopravy) Gustav Slamečka, když jde opravdu do tuhého, tak jako ministr mám pocit, že uhne. A to ten (premiér Jan) Fischer prostě je Žid, není to gay, a ten uhne ještě dřív. To přeci nesouvisí s tím, že je gay, to souvisí s jeho charakterem.“ O církvi Topolánek řekl, že se lidí zmocnila „díky oblbování mas, díky totálnímu brainwashingu“.

Topolánek i redakce časopisu uvedli, že šlo o věty vytržené z kontextu, které byly myšleny opačně, než jak je kritici pochopili. „Tahle aférka sice nebyla hlavním důvodem mého odchodu z politiky, ale i pro mne poslední kapkou,“ hodnotí dnes Topolánek události, které označuje za vnitrostranický puč. Podle něj byl skutečným důvodem tlaku jeho boj s regionálními strukturami propojenými s byznysem, který mnohým straníkům vadil. Podle kritiků ale straně klesaly kvůli jeho výrokům preference a začal být straně přítěží.

Za roky v politice Topolánek také proslul řadou kontroverzních a často vulgárních výroků. Hned několikrát v nich odkazoval na nacistickou éru: volební sliby ČSSD tak označil za „osvětimskou lež“, jindy sliboval po vítězství své strany „noc dlouhých nožů“ nebo novináři poslal zprávu se slovy „Es kommt der Tag…“. Pozornosti neuniklo ani jeho gesto ve sněmovně směrem k opozičním poslancům. „To, co jsem ukázal, znamená ‚Kalousku, jsi jednička‘,“ vysvětloval později svůj vztyčený prostředník.

Na postu volebního lídra a poté šéfa strany ho nahradil Petr Nečas. Topolánek ve volbách nekandidoval a z politiky se zcela stáhl. V roce 2015 předseda ODS Petr Fiala oznámil, že Topolánek přestal platil členské příspěvky, a už proto není členem strany.

V posledních letech Topolánek působí v energetice, byl předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení ČR, šéfem dozorčí rady Elektrárny Opatovice a manažerem slovenského přepravce plynu Eustream, jejímž spoluvlastníkem je Energetický průmyslový holding Daniela Křetínského. Ke dni registrace v prezidentské volbě všechny své funkce pozastavil.

Mirek Topolánek je podruhé ženatý. S první manželkou Pavlou žil od roku 1979, mají spolu dcery Petru a Janu a syna Tomáše, rozvedli se v roce 2010. Ve stejný rok se oženil s tehdejší stranickou kolegyní Lucií Talmanovou, s níž žil od roku 2007, kdy se jim narodil syn Nicolas. Kromě čtyř dětí už má Topolánek také čtyři vnuky.