Malhostovice - V okolí Malhostovic v minulosti postávalo dvanáct smírčích kamenů. Dnes už zbyl jen jediný a i o ten Malhostovice před rokem málem přišly, když ho někdo z nedalekého lesa ukradl. Kámen se ale našel a nedávno ho ministerstvo kultury zapsalo na seznam kulturních památek.
Smírčí kámen v lesíku poblíž Malhostovic stál odjakživa. Vyrytý kříž představoval pro kolemjdoucí upomínku na vraždu, která se právě v místě, kde je kámen umístěný, stala asi před čtyřmi sty lety. „My jsme se toho tady nahubičkovali jako děcka,“ vypráví místní pamětnice.
O to větší šok Malhostovičtí zažili, když se kámen před rokem v zimě ztratil. „Napadl sníh, tak jsem chtěl kámen pro radnici vyfotit. Na místě jsem ale zjistil, že tam kámen zkrátka není,“ řekl obecní fotograf Petr Šnédar.
Po čtyři sta let starém smírčím kameni začalo velké pátrání. O dva měsíce později už nikdo nedoufal, že se kámen opět objeví. Ale stalo se. Pohozený u cesty ho našel lesní správce. Jen pár kroků od místa, kde kámen léta stál. „Nejdřív jsem si myslel, že je to kus betonu, protože tady občas lidi něco vyhodí, ale připadal mi povědomý,“ vzpomíná správce lesa Jaroslav Klain, který ihned zavolal malhostovickému starostovi. Ten neváhal a kámen raději sám odvezl, aby vzácnou památku zase někdo neukradl.
Smírčí kámen se sice vrátil poškozený, Malhostovičtí ale měli radost, že se kámen vůbec vrátil. „Ten kámen sem prostě patří. Váže se k němu tradice a pověst, která se předává z generace na generaci,“ dodal starosta Malhostovic Petr Grünwald (nez.). Místní si myslí, že se ve zloději hnulo svědomí a kámen vrátil, když se celý případ zveřejnil. Možná přispěl i strach - pověst totiž říká, že kdo kámen ukradne, do roka a do dne zemře.
Dnes už je kámen umístěný opět tam, kde byl po staletí - v nedalekém lesíku. Drobné šrámy mu opravil kameník a aby o cennou součást okolí Malhostovic opět nepřišlo, nechali smírčí kámen do země zabetonovat.
Před nedávnem navíc ministerstvo kultury schválilo žádost Malhostovic a historický kámen přidalo na seznam kulturních památek.
