Desítky lidí se v Kunštátě na Blanensku rozloučili s válečným veteránem Michalem Hečkou. Někdejší příslušník 1. československého armádního sboru zemřel v nedožitých devadesáti devíti letech. Válečný hrdina se účastnil bojů o Liptovský Mikuláš, po válce byl členem Hradní stráže u prezidenta Edvarda Beneše.
„Přijela spousta našich známých a příbuzných z celé Moravy, ale i z Belgie. Když jsem požádal místní občany, jestli by pomohli s nesením rakve, tak všichni to brali jako čestnou službu,“ řekl syn Michala Hečky Jiří.
Na pohřeb s vojenskými poctami dorazila i řada kamarádů Michala Hečky z řad legionářů a obdivovatelů válečných veteránů. Mezi nimi Jiří Jaroš Nickelli, který o zesnulém majorovi napsal knížku. „My jsme byli ve společné organizaci, v legionářské jednotě. Byl úžasný člověk, velice skromný, nikdy se nechlubil svými třiceti vyznamenáními,“ řekl Nickelli.
Rodák z Podkarpatské Rusi Michal Hečka se v roce 1944 dostal díky rumunským partyzánům k Rudé armádě, bojoval nejprve v ruských jednotkách, později vstoupil do 1. československého armádního sboru. V jeho řadách se zúčastnil především bojů o Liptovský Mikuláš, později se dostal na Moravu.
Válka je pohroma lidstva
Vyznamenání získal od československé, ruské i ukrajinské armády. Na válku ale vzpomínal nerad. „Válka je pohroma lidstva. Válka je pohroma – a ta by neměla být,“ zdůraznil před třemi lety v rozhovoru pro Českou televizi.
Podle zástupců obce byl major Hečka posledním, který se osobně znal s prezidentem Edvardem Benešem a jeho manželkou. Jiří Hečka vzpomněl, jak se jednou společně vydali k hrobce Edvarda Beneše. „Když jsme k hrobce přišli, stála tam dáma. Když nás viděla přicházet, otočila se, podívala se na tatínka a říká: ‚Míšo, jste to vy?' A k našemu velkému údivu tatínek říká: ‚To je paní Hana Benešová',“ popsal.
„Po válce se choval tak, aby jeho mravní postoje nebyly nijak omezovány, měl rád přírodu, měl rád lidi, věřil v Boha a věnoval se své rodině,“ poznamenal syn. Druhoválečných veteránů, mezi které patřil i Michal Hečka je v Česku podle údajů Československé obce legionářské už jen devadesát pět, sedmnáct z nich žije na jižní Moravě.
