Dětství Magdy Barney začalo zákazy, co smí a nesmí jako Židovka. Řada jejích spolužáků ze školy nepřežila válku. Magdu s rodinou odvezli transportem do Terezína, přežila Osvětim, Bergen-Belsen i práci v továrně na letadla v Raguhnu. Po roce 1948 tehdejší Československo opustila a odjela do Izraele, kde už zůstala.
Magda Barnea se narodila v Brně v roce 1925 jako Magda Kappová. Pocházela ze sionistické rodiny, její otec byl zubní lékař. Velkou část dětství prožila v klubovně na Kolišti. „Já jsem chodila do Makabi Hakair, to je skupina sionistické mládeže. Byl to takový židovský Skaut,“ říká Magda.
Pak přišel rok 1938 a protižidovská opatření. „Tatínek každý den otevřel Lidové noviny a díval se, jaké nové zákazy byly pro Židy. Začalo to tím, že se nesmělo po osmé hodině chodit na ulici. A nesmělo se kupovat v určitých obchodech a nesmělo se kupovat v určitých hodinách. A děti samozřejmě nesměly do školy. A nosila se židovská hvězda,“ vzpomíná.
Zásmažka na polévku do zásoby
Dne 3. dubna 1942 odjela s rodiči transportem Ah do ghetta v Terezíně. „Transport jezdil jeden za druhým. Vždycky tři čtyři dny přestávky a zase další. My jsme věděli, že to přijde. Lidé si taky připravovali s sebou zásmažky, protože z trošky zásmažky se může vždycky udělat z čehokoli polévka,“ vysvětluje pamětnice.
V Terezíně tatínek pracoval jako lékař, maminka na různých místech a Magda v zemědělství. „To bylo dobré pracoviště, protože kdo byl šikovný a schoval si okurku nebo rajče, mohl to přinést domů,“ říká.
Cestování mezi koncentračními tábory
Z Terezína Magdu poslali transportem do Osvětimi. Panoval tam hlad a strach. „Příjezd byl velice rychlý. Vyhnali nás z vagonu a postavili nás do pětek. Dělali doprava doleva, my jsme nevěděli přesně, o co se jedná. Pak nás vzali do koupelny a vysvlíkli nás a oholili nás. A dali nám nějaké staré hadry a pak jsme zjistili, že z toho celého obrovského transportu nás zůstalo asi sto padesát,“ vzpomíná Magda.
Po několika týdnech odjela do Bergen-Belsenu a v listopadu 1944 byla přeřazena do továrny v Raguhnu ve východním Německu. „Tam byla továrna na letadla, a kdo ještě trochu vypadal k světu, tak ho vybrali a poslali ho na to pracoviště, kdo zůstal v Bergen-Belsenu, tak z těch Čechů nikdo nepřežil,“ říká pamětnice.
Osvobození v Terezíně
Na jaře 1945 přijela s evakuačními transporty zpět do Terezína, kde se dočkala osvobození. „Továrnu vybombardovali, a tak nás zase nacpali do vagonů a zase nás někam vezli. Chvíli nás vozili po Německu a pak nás vrátili do Terezína,“ popisuje absurdní situaci.
Po válce absolvovala ozdravný pobyt na Slovensku a ve Švýcarsku, pak se vrátila ke studiu učitelství, přerušenému válkou, a krátce žila v Uherském Hradišti. Krátce po únoru 1948 přešla hranici do Rakouska na falešné dokumenty, které jí opatřilo sionistické hnutí. V létě 1949 přijela do nově vzniklého státu Izraele. Provdala se a žije tam už víc než padesát let.
