Ve zlínské zoologické zahradě se letos narodilo nejméně deset mláďat klokanů rudokrkých. Devět z nich má klasické tmavě hnědé zabarvení, jedno je bílé. Mláďata, která v průchozím výběhu doplňuje devatenáct dospělých jedinců, už opouštějí bezpečí vaku samic.
Zoologické zahradě ve Zlíně se daří odchov klokanů každoročně a chov prosperuje. „Problém ale u nich je, že nikdy nevíme, kolik vlastně máme mláďat. To je jediný druh, u kterého si nikdy nejsme jistí, protože jak je známo, klokani mají zvláštní březost,“ řekl hlavní zoolog Kamil Čihák.
Mládě se rodí po třiceti dnech velmi nevyvinuté, vleze si do vaku a pak se přisaje k bradavce a roste. „Tím pádem nejsme schopní na samici poznat, jestli mládě tam je, nebo není, protože má několik centimetrů. Teď momentálně předpokládáme, že je tady deset mláďat, ale krk bych za to nedal,“ podotkl. Mláďat podle něj bude pravděpodobně více, ve vaku zůstávají až čtyřicet týdnů.
Bílých mláďat už se v zoo narodilo dvacet
Původní skupinu klokanů ošetřovatelé získali v roce 2004 od kolegů z britské zoo Woburn. Všechna zvířata měla klasické zabarvení, nebyl mezi nimi jediný albín. „Z dvou set třinácti mláďat, která se od té doby ve zlínské zoo narodila, jich přitom už dvacet bylo bílých,“ uvedla mluvčí zoo Romana Bujáčková.
Podle Kamila Čiháka je gen pro bílou barvu v populaci klokanů rudokrkých přirozeně rozptýlený. Aby se mohl narodit albín, musejí se spářit dva jedinci, kteří zmíněným genem disponují. „I samice, které jsou tmavé, mohou mít bílá mláďata,“ vysvětlil zoolog.
Jsou to nenáročná zvířata
Klokani rudokrcí patří mezi středně velké druhy klokanů. Svůj název dostali podle narudlého zabarvení na plecích a krku, jejich původní domovinou je Tasmánie a jihovýchodní Austrálie.
Klokani patří mezi nenáročná zvířata. Stačí jim dostatek potravy, jsou dobře odolní i teplotním výkyvům. Jejich srst je totiž velmi hustá, takže snášejí i chladnější počasí. Žijí většinou v malých rodinných skupinkách, které však nemají žádného vůdce. Jejich potravu tvoří výlučně traviny a byliny.
