Čtrnáct základních škol a čtrnáct zavřených dveří. Patnáctiletého Jana nevzali ani do jedné z nich. Důvodem byl i jeho handicap – je autista. Podle vyškovského soudu jde o diskriminaci a obec Milešovice, která je zřizovatelem spádové školy, se musí Janovi i jeho matce omluvit.
Do obyčejné základní školy chce Jan chodit už několik let. „Chci být normální, rozumný a inteligentní,“ shrnul. O jeho dovednostech nepochybují ani lékaři, a proto před pěti lety rozhodli, že už nemá chodit do speciální školy, ale jeho vysněné běžné. Od té doby se ale setkal pouze s odmítnutím. Nikde jej nechtěli. Jeho matka se nakonec rozhodla dát celou věc k soudu.
„Byli jsme z toho špatní, hlavně syn. Tehdy nám otevřela dveře škola v Šaraticích a to pro nás byla výhra,“ popsala zlom v hledání základní školy matka Jana Lenka Krajčovičová. Předtím strávila rok a půl neúspěšnými telefonáty a schůzkami s řediteli. V Milešovicích, kde je jejich spádová škola, je odmítli i proto, že rodiče ostatních žáků nechtěli, aby s nimi chodil Jan do třídy.
Právě nepochopení je podle ní nejhorší. „I když máte doporučení, doklad od lékařů, že dítě je schopné navštěvovat základní školu, nikdo to nechce pochopit,“ dodala Krajčovičová. Obec Milešovice se k rozhodnutí soudu nechtěla příliš vyjadřovat. „Závěr soudu respektuji. Personální změny vyvozovat nebudu, ale pozvu si paní ředitelku do zastupitelstva, kde s ní celou věc probereme,“ okomentoval výsledek starosta Milešovic Michal Polanský (ČSSD).
Jan se dostal na vytouženou „normální“ školu
Jak tento pohovor dopadne, už Jana nezajímá. Tomu se splnilo největší přání – chodit do obyčejné základní školy. „Chci být normální, rozumný a inteligentní a tady jsou normální,“ shrnul důvody, proč se mu v Šaraticích líbí. Díky nové výuce se naučil mluvit v rozvitých větách, číst i dojíždět do školy a zpátky.
Zvládá i složitější počty, které by se na praktické škole nejspíše nikdy neučil. „Na Elpisu naučí plus a minus, ale nenaučí krát a děleno,“ vysvětlil Jan. Navíc si více rozumí se svými novými spolužáky než s těmi starými. „Jsou dobří, chovají se slušněji. Předtím jsme se pořád hádali,“ popsal. Ocení, když nemluví sprostě, a nemá rád, když si vymýšlejí.
Konečně dokáže plynule mluvit i číst
Pokroky na něm vidí nejen jeho matka, ale také Zdeňka Černá, která je jeho třídní učitelkou. „Posun? Rozmluvil se. Psycholog předpokládal, že nebude moc číst, ale on čte a ví o čem,“ popsala změnu. Dodala, že Jan zapadl i mezi kolektiv. „Jsou děti, které ho berou, a pak jsou takové, které mají rovnostářský přístup, a těm situaci dlouze vysvětlujeme, ale v zásadě to funguje,“ vysvětlila.
Právě k výraznému zlepšení přihlédl i vyškovský soud, který rozhodl, že se Milešovice mají Janovi omluvit a finančně ho odškodnit. Zastal se ho proto, že jedním z důvodů, proč jej nepřijali, bylo jeho zdravotní postižení a škola jej tak diskriminovala. Soudce Aleš Vylam dodal, že se s obdobným případem ještě nesetkal. Rozsudek je zatím nepravomocný.
