Dlouhodobým problémem Červeného Kostelce na Náchodsku jsou toxické látky v pitné vodě - chlorované uhlovodíky. Mohou za to textilky, které v regionu dříve působily. Město už do speciálních úpraven investovalo miliony korun, teď se rozhodlo najít hlavní zdroj znečištění.
Kdysi se v kraji okolo Červeného Kostelce hledalo a kopalo uhlí. Teď tam vrtají a hledají uhlovodíky. Někde pod městem je totiž ložisko, odkud chemikálie prosakují do zásob spodní vody. Jen nikdo neví, kde je.
Příčinou znečištění je podle starosty textilní výroba, která v Červeném Kostelci odstartovala od 50. let 20. století. „Ta vyžadovala odmašťování strojů a ropné produkty potom skončily ve spodních vodách. Všichni dobře víme, jaké ekologické parametry a požadavky byly v době od 50. do 80. let,“ konstatoval Rostislav Petrák (TOP 09), starosta Červeného Kostelce.
Na místní zdroje pitné vody je napojeno skoro 10 000 lidí. Pátrání po nepříteli bude stát přes dva miliony korun. Většinu zaplatí dotace, a to jak z EU, tak od státu. Zbraní v boji proti chemikáliím jsou vrty, matematický model možného vývoje a analýza rizik. „Měla by nám dát doporučení, jak dál postupovat. Jestli si to bude vyžadovat sanaci,“ popsal Rostislav Petrák (TOP 09), starosta Červeného Kostelce. Vrtů musí v Červeném Kostelci udělat 45, většinou do hloubky 20 až 25 metrů.
Na rozdíl od 90. let 20. století se teď už ale místní vody z kohoutků bát nemusí. Hlavní zásluhu na tom mají takzvané stripovací kolony u pramenů. Město za ně zaplatilo víc než pět milionů korun. Stripovací kolona provzdušňuje vodu a odvětrává z ní znečištění.
Hraniční hodnota pro chlorované uhlovodíky je 10 mikrogramů v litru pitné vody. „My v současné době dodáváme vodu, kde se chlorované uhlovodíky pohybují na hodnotě neměřitelné,“ konstatoval Antonín Šlechta, ředitel společnosti Voda Červený Kostelec. Dodal ale, že když se toto znečištění ve městě objevilo, hodnoty se pohybovaly řádově na 100 mikrogramech na litr.
Spodní voda se dokáže čistit sama
Navíc, jak spodní voda proudí a čistí se, koncentrace chemikálií v ní postupně klesá. „Podzemní voda není lavor, který by stál. Je to dynamický proces, takže znečištění někam stále putuje,“ uvedl Antonín Šlechta. Podle odhadu vodohospodářů by se mohly uhlovodíky samovolně úplně ztratit už přibližně za sto let.
