Brno - V letech 1932 a 1933 vrcholil dopad hospodářské krize na tehdejší Československo, vliv extrémně pravicových i levicových hnutí zesiloval. V zemi tehdy působila Národní obec fašistická (NOF) v čele s bývalým náčelníkem generálního štábu generálem Radolou Gajdou. Usilovala o vybudování totalitního státu po vzoru fašistické Itálie. Jejím členem byl i Ladislav Kobsinek, a právě ten 22. ledna 1933 v brněnských Židenicích vyprovokoval puč. Zúčastnilo se jej několik desítek lidí. Záměrem údajně bylo vyvolat státní převrat. Jediný takový pokus v Československu ale skončil fiaskem útočníků. V Německu pak jen týden po akci nastoupil k moci Adolf Hitler.
Celá akce začala v sobotu 21. ledna 1933 v 19:30 hodin. Z Vícemilic u Bučovic vyjely na Brno dva autobusy s více než 60 muži, vesměs dělníky, řemeslníky a nezaměstnanými z bučovického okolí. Vyjeli v domnění, že jedou chránit fašistickou schůzi do Brna. Kolem půlnoci se setkali s činovníkem NOF, nadporučíkem mimo službu Kobsinkem, který jim ale oznámil, že jejich skutečným úkolem je přepadnout Svatoplukova kasárna 43. pěšího pluku v Židenicích a dát tak signál k převratu ve státě. Sám Kobsinek v kasárnách sloužil.
Po dvou hodinách od přepadení byl už v kasárnách klid
Přepadení začalo 22. ledna půl hodiny po půlnoci. Útočníci pronikli do areálu kasáren, obsadili strážnici u hlavní brány a následně i skladiště zbraní, odkud si vzali pušky a náboje. Mezitím byl však už vyhlášen poplach. Ke zhroucení akce přispěla smrt jednoho z útočníků, který byl zabit při přestřelce u budovy poddůstojnické školy, a odpor vojáků. Pravděpodobně někdy během útoku velitel akce Kobsinek z kasáren uprchl. Uprchla i část útočníků, asi třetina z nich ale byla zajištěna na místě policií. Kolem druhé hodiny ranní už panoval v kasárnách klid. Výsledkem „puče“ byl tedy jeden mrtvý útočník a po jednom těžce a lehce zraněném na obou stranách. Historici posléze zpochybnili i to, zda cílem puče bylo vůbec vyvolat převrat.
Chybělo málo a Kobsinek i Gajda vyvázli bez trestu
V obavách, že by nemuselo jít o ojedinělou událost, provedly úřady i armáda v dalších dnech řadu bezpečnostních opatření. Do vězení se brzy dostali téměř všichni útočníci. Vůdce a organizátor přepadení Kobsinek však ze sítí vyklouzl a přes Vídeň unikl do Jugoslávie. Ne však nadlouho. Po vypovězení z Jugoslávie do Rumunska jej tamní úřady předaly Československu.
Výslechy zatčených ukázaly, že za celou událostí stála NOF a údajně i její vůdce Gajda, který byl 22. ledna večer zatčen. V soudním líčení před Státním soudem v Brně 26. června dostal Kobsinek šest let, další účastníci přepadení několik měsíců vězení, avšak jedenáct osob včetně Gajdy bylo osvobozeno. Případ poté začal v únoru 1934 projednávat Nejvyšší soud v Praze. Ten vynesl 28. března 1934 nový, podstatně přísnější rozsudek: Kobsinek dostal 12 let, další několikaleté tresty vězení, Gajda vyvázl s 6 měsíci.
V lednu 1939 byl Kobsinek z vězení propuštěn. Po vzniku protektorátu se zapojil do činnosti kolaborantské organizace Vlajka a stal se jedním z velitelů jejích úderných oddílů, tzv. Svatoplukových gard. V březnu 1944 získal německé občanství. Po válce dostal 12 let za kolaboraci a v roce 1955 byl propuštěn a odsunut do Spolkové republiky Německo, kde žil až do své smrti v roce 1988.
