Aš - V sále hospody Hubertus v Kopaninách u Aše se sešly české a německé myslivecké spolky k loveckému troubení. Své umění tu porovnaly čtyři soubory hornistů ze Saska a Bavorska, jeden český a jeden smíšený. Tradice loveckého troubení na volské rohy sahá do starověku. Moderní lesní rohy, nebo horny, se do střední Evropy rozšířily v šestnáctém století z Francie.
Soubory hornistů předvedly své umění
Kdo by si myslel, že hornisté troubí jenom začátek a konec lovu, slavnostní halali třeba při mysliveckém pasování a další znělky, byl by na omylu. Lovecké soubory totiž také koncertují. „My máme na koncertování Parforsovy rohy. Hrajeme na koncertech a na Hubertských mších. Když ale jdeme troubit do lesa, bereme si malé horny,“ vysvětluje Reiner Kloss ze souboru Schweinfurter Parforcehornbläser.
Už z počtů zúčastněných souborů je zřejmé, že tradice loveckého troubení je v Sasku a v Bavorsku silnější. Nicméně čeští hornisté tvrdí, že se v jejich luzích a hájích troubilo dřív než u sousedů. „Lovecký roh a následně lesní roh, který se z něho vyvinul, přivezl hrabě Špork a německá šlechta se toto umění učila od hraběte Šporka, respektive od jeho trubačů,“ přibližuje historii loveckého roku v Čechách Miloš Šedivý ze souboru Corni di Egra.
Reportáž Zdeňka Soukupa (zdroj: ČT24)
Na konci přehlídky zahrálo v sálu hospody Hubertus najednou asi osmdesát trubačů. A i podle zkušených posluchačů to byla skutečně síla.