Vrtulníková jednotka z Přerova se vrátí domů na konci října. Do té doby ji ještě čeká několik úkolů podobných těm, které vykonávala poslední dva roky. „Je to především přeprava materiálu a osob, vzdušný průzkum a můžeme zabezpečovat také přepravu raněných. Děláme dopravu, monitorovací lety a přepravu zraněných CASEVAC,“ shrnul Tomáš Š., který v 7. vrtulníkové jednotce působí jako palubní střelec.
Úkolem střelců není boj proti nepřátelským letadlům – ta v Afghánistánu nejsou – ale zabezpečení míst, kde musí vrtulníky přistávat. Nejčastěji jde o jejich obhlídku a upozornění pilota na nebezpečná místa. „Když pilot nevidí, když přistáváme do neznámého terénu – může to být prašné prostředí – jsme jeho druhé oči,“ přiblížil Tomáš Š.

Reportáž Jana Plachého
V jednotce působí 21 příslušníků létajícího personálu – piloti, palubní technici, střelci a záchranáři. Domů pojedou všichni, od ukončení mise do chvíle, než přijedou, ale mohou uplynout až dva měsíce. Stěhovat se budou nejenom lidé a trojice vrtulníků, ale také veškeré jejich vybavení. „Bude nutno stáhnout je z jejich základny na KAIA (Kábulské mezinárodní letiště) a potom distribuovat do České republiky buď železničními převozy, nebo letecky,“ popsal úkoly, které na vojáky čekají, velitel 3. úkolového uskupení české armády v rámci ISAF Jaroslav Štrupl.
České „dopraváky“ budou muset zastoupit jiné jednotky. „Distribuci jak vojáků, tak materiálu budeme muset zabezpečovat přes koaliční vojska,“ uzavřel Jaroslav Štrupl.