Lékárnice Jitka Donacziová, Jana Poulová, Pavlína Zusková, Marie Bártková a Marie Kavičková vinu od počátku odmítají. „Hlavní argument spočívá v tom, že zaměstnavatel nevytvořil pracovnicím podmínky pro řádný výkon hmotné odpovědnosti. Prodejna na Jakubském náměstí nebyla po rekonstrukci úplně dodělaná. Mimo pracovnic, které tam už prodávaly zboží, měli do skladů a do prodejní části přístup i řemeslníci. Nebyl tam nikdo, kdo by je hlídal,“ vysvětlil právní zástupce Kavičkové Ivo Panák.
Je to nespravedlivé, myslí si jedna z pravomocně odsouzených lékárnic
„Připadá mi to strašně nespravedlivé a směšné. A kvůli tomu se dohadujeme a chodíme dvacet let k soudům. Přitom tam ty peníze byly, nikdo z nás odtud nic neodnesl a samozřejmě ani nepřinesl zboží zhruba za 70 tisíc. Myslím si, že to byla jen nějaká účetní záležitost. Je směšné, že to nikdo nedokáže pochopit,“ říkala s odevzdaností v hlase Jitka Donacziová Kořínková. Ani znalecké posudky nezjistily, kde manko vzniklo.
Magistrát odmítl v průběhu let jakékoliv snahy lékárnic o dohodu. „Každá obec je povinna včas vymáhat svoje pohledávky. Nejde o výši částky, někomu se zdá triviální. Jde o to, že principiálně tu částku musíme vymáhat, ať jde o sto korun, tisíc korun nebo desítky tisíc korun,“ tvrdil mluvčí Brna Pavel Žára.
Soud prvního stupně dvakrát rozhodl o nevině lékárnic, ale odvolací soud jejich rozsudky zrušil. Teprve poté, co se případu u Městského soudu v Brně na nařízení Krajského soudu ujal jiný soudce, padl usvědčující verdikt. „Nový senát byl vázán právním názorem odvolacího soudu a rozhodl tak, že žalovaným předepsal k náhradě 14 tisíc a úroky ve výši tří procent. Zavázal je také k tomu, aby ženy zaplatily náklady na řízení, které mnohonásobně převyšují žalovanou částku,“ dodal Panák.
Pavlína Zusková a Jitka Donacziová Kořínková se neodvolaly a dlužnou částku tak musí zaplatit. „Rozhodla jsem se to zaplatit, protože už na to nemám nervy. Vzdala jsem ten nekončící boj. U mě to i se všemi poplatky dělá 14 tisíc korun,“ konstatovala Donacziová Kořínková. Zbylé tři ženy se soudí dál. Jejich odvolání teď leží u Krajského soudu v Brně, jeho rozhodnutí bude patrně tím úplně posledním. Padne kvůli zavalenosti soudu nejspíš až příští rok.
Reportáž Michala Šebely
Podobných ostudně dlouhých kauz je jen na jižní Moravě celá řada
Vysvědčení jihomoravských soudů není nijak lichotivé. Jednadvacet let života prožil v soudních síních i strojvůdce Pavel Tešný. Za nehodu, k níž došlo v roce 1990, po něm společnost ČD Cargo vymáhala 12 tisíc korun jako náhradu škody. Jednapadesátiletý Tešný si vyslechl tři rozsudky, jedno rozhodnutí Nejvyššího soudu, jednou mu pomohla prezidentská amnestie. Případ skončil, až když protistrana loni v dubnu žalobu stáhla.
Jihomoravským rekordmanem je ale spor tři bývalých studentů VUT a jejich někdejšího pedagoga Jana Snášela. Jiří Slezák, Martin Laštovička a Zdeněk Hirnšal Snášela coby činovníka KSČ v lednu 1990 označili jako osobu, která „zneužívala politického postavení a která vystupovala demagogicky, arogantně a kariéristicky“. Snášel kritiku považoval za nepřiměřenou, a trojici zažaloval. Architekti na svých výrocích trvají a omlouvat se nechtějí. Zatím poslední rozhodnutí padlo v prosinci 2010. Městský soud v Brně studenty odsoudil k písemné omluvě. Trojice se odvolala ke krajskému soudu, kde se ale případ zkomplikoval. Členové senátu sami upozornili na to, že všichni měli před rokem 1989 vazby na KSČ. Zda se mohou vzdát případu, posuzuje už několik měsíců Vrchní soud v Olomouci.
Na rozlousknutí případu všichni zúčastnění čekají už 22 let. Už v roce 2005 bývalí studenti vysoudili u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku odškodné. Soud uznal, že bylo porušeno jejich právo na soudní rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a každému z nich přiznal jako náhradu za morální újmu pět tisíc eur (v přepočtu asi 150 tisíc korun). Teď chtějí odškodné znovu – tentokrát od ministerstva spravedlnosti. Studenti chtějí, aby se jim stát za průtahy a porušení jejich práv omluvil inzerátem v novinách a vyplatil každému 300 tisíc korun. Na vyřízení žádosti mají úředníci šest měsíců.
