Hodonín (Blanensko) – Připomínka obětí romského holocaustu přivedla do Hodonína u Kunštátu desítky lidí. Připomínají si výročí 70 let od posledního a současně nejpočetnějšího transportu lidí z hodonínského koncentračního tábora do Osvětimi. Z Hodonína transport vyrazil 21. srpna 1943. Táborem Hodonín prošlo za války 1 300 Romů. Pobyt v táboře jich nepřežilo 207, většina ostatních zahynula v Osvětimi.
Pietní akce připomíná 70. výročí největšího transportu Romů do Osvětimi
Vzpomínková akce začala v 11 hodin mší svatou za oběti nacistické genocidy v Hodoníně u Kunštátu. V poledne pak shromáždění lidé uctilo památku obětí holocaustu u památníku Žalov. Ten stojí v místech masového hrobu, v těsné blízkosti samotného tábora, kam byli mrtví ukládáni poté, co počet zemřelých v táboře začal narůstat. Pod dosud viditelnými terénními vlnami jsou zde od dob druhé světové války uloženy ostatky 121 romských mužů, žen a dětí, kteří věznění nepřežili.
Prvních 70 obětí bylo pohřbeno na hřbitově v Černovicích. Dnes místo připomíná pamětní deska, kterou vytvořila nevidomá romská sochařka Božena Přikrylová. Pobyt v cikánském táboře v Hodoníně u Kunštátu nepřežilo 207 vězňů z více než 1 300 lidí, kteří táborem prošli. Stovky Romů se tísnily ve třech barácích, kde vězni neměli k dispozici elektřinu ani tekoucí vodu. Umírali nejčastěji na zápal plic, tuberkulózu a břišní tyfus. Toho, kdo nemocem odolal, čekal odsun do vyhlazovacího tábora v Polsku.
Areál bývalého tábora v Hodoníně u Kunštátu sloužil do roku 2009 jako rekreační zařízení. Ministerstvo školství ho před čtyřmi lety odkoupilo a po složitém hledání financí začalo Národní pedagogické muzeum a knihovna J.A. Komenského s rekonstrukcí. Rekreační chatky zmizely a jeden z válečných baráků byl obnoven ve své původní podobě. Bude se v něm nacházet expozice seznamující návštěvníky s podmínkami života v táboře.
V letošním roce jsou poprvé spolupořadateli pietního aktu Muzeum romské kultury společně s Národním pedagogickým muzeem
Systematickému vraždění unikl jen každý desátý
Nacistický teror přežila v českých zemích jen zhruba desetina z původního romského obyvatelstva. Z celkového počtu asi pěti tisíc Romů, kteří byli násilně deportováni do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, se jich po osvobození vrátilo domů pouze 583.
Genocida českých a moravských Romů i německých Sintů žijících na území protektorátu byla pravděpodobně jednou z nejdůsledněji provedených genocid druhé světové války. Na území protektorátu i okupovaného pohraničí se dá hovořit o srovnatelné intenzitě pronásledování Romů s pronásledováním Židů.