Brousicí stroje v muzeu jsou staré sto let. Dříve je poháněla hlavně pára a skláři je někde dokonce používají dodnes. Vystaveno je zde přes sto kusů historického skla. Sbírky pocházejí hlavně z 19. století. Největší chloubou muzea je zlacená souprava, kterou dostala hospodyně rodiny Schmidtů jako svatební dar v roce 1910.
Soupravu mistři vyrobili v annínské sklárně, která fungovala už v roce 1796. Později byla známá po celém světě, během druhé světové války začala ale postupně upadat. Před dvěma lety tu výroba skončila úplně. Ani v okolí v současnosti žádná velká sklárna není - většinou postupně zkrachovaly.
U Annína mají interaktivní sklářské muzeum
Jak poznamenává předseda sdružení sklářská Šumava Karel Baron, každou krizi nejvíce odnesou skláři, protože sklo je zbytné zboží a lidé si jím dělají radost, až když na to mají. Šumavskou tradici ale chtějí místní stůj co stůj zachovat. Kromě muzea tak v osadě otevřeli i menší manufakturu na broušení skla, v níž pracují tři brusiči. Olovnaté sklo, do něhož vytvářejí hlavně pro zahraniční trhy klasické české vzory, se sem vozí ze sklárny v Nižboru. Po prvním základním brusu putuje sklo zpět do nižborské sklárny na chemické leštění v kyselině a vrací se do annínské manufaktury na finální jemné dobroušení. Kvůli chráněné oblasti Šumavy není možné v Anníně sklo chemicky leštit. Do budoucna se plánuje, že by se v brusírně mohli praxi učit i studenti sklářství.
