Česká národní banka ukončila svůj několikaletý režim kurzového závazku tento týden. To, že konec nastane v průběhu prvních dubnových týdnů, se obecně přepokládalo, protože udržování režimu slabé koruny bylo již stále méně zdůvodnitelné. Inflace se již pohybuje několik měsíců nad dvouprocentním cílem centrální banky a dle současných odhadů by tam měla bezpečně zůstat i v delším období.
Konec závazku naopak mohl nastat již dříve nebýt nešťastného prodloužení slibu ČNB, že neukončí svůj kurzový režim dříve než ve druhém čtvrtletí letošního roku. Ačkoli tak bylo již delší dobu patrné, že kurzový režim přesluhuje, ČNB nechtěla svůj slib porušit.
Z toho důvodu neukončila devizové intervence dříve, a to ani navzdory stále vyšším intervencím. Ty jen v letošním roce dle našich odhadů přesáhly 1 100 miliard korun a překonaly tak celkový objem intervencí v letech 2013 až 2016 dohromady. Zatímco minulý a předminulý rok musela ČNB intervenovat v rozsahu zhruba 30 až 50 miliard korun měsíčně, v letošním roce se tyto měsíční objemy zdesetinásobily.
Konec kurzové politiky ČNB tak přišel téměř v první možný moment, kdy vypršel slib centrální banky. Oznámení během víkendu hned na začátku dubna by nebylo příliš vhodné. S kurzem koruny by se totiž začalo obchodovat v pondělí ráno na asijských trzích, které nejsou pro korunu ty hlavní. Kurz koruny by tak mohl kolísat v daleko větších extrémech. Načasování konce kurzového závazku uprostřed běžného pracovního týdne tak bylo nejrozumnější strategií.
Reakce kurzu koruny po vyhlášení exitu byla navzdory vysokým intervencím překvapivě klidná. Koruna se dostala k úrovni 26,6 Kč za euro a posílila tak zhruba o 1,5 procenta.
Obecně se totiž předpokládalo, že koruna může být po konci kurzového závazku více rozkolísaná a bude se pohybovat v daleko širším rozpětí. Zároveň panovaly na trhu obavy, že exportéři, kteří obvykle nakupují koruny za své eurové tržby, již budou dopředu zajištění, a na trhu tak nebude o korunu dostatečný zájem. V okamžiku, kdy by tak začali spekulanti ve velkém korunu prodávat, mohla by koruna z titulu nedostatečné „protistrany“ začít oslabovat, v krajních případech i nad dosavadní úroveň 27 Kč za euro.
Dosavadní poklidný průběh na devizovém trhu byl patrně způsoben skutečností, že řada investorů si začala být problému s nedostatečnou protistranou vědoma a připravila se na to. Zároveň dosavadní posílení koruny po konci závazku bylo prozatím příliš mírné na to, aby motivovalo spekulativní kapitál uzavírat své pozice, prodávat korunu, a tím ji opět posouvat ke slabším hodnotám. Domníváme se však, že k tomuto scénáři bude citelněji docházet až v situaci, kdy koruna posílí blíže k hranici 26 Kč za euro.
To znamená, že ačkoli dosavadní „poexitový“ průběh je relativně poklidný, rozkolísanost kurzu i jeho možné oslabení může ještě přijít.
Ačkoli je tak podle našich odhadů koruna podhodnocena a měla by postupně směřovat ke své rovnovážné hodnotě 25,5 Kč za euro, může v průběhu této cesty zažít bouřlivější období.
Pro případnou výměnu zahraniční měny na plánovanou dovolenou je tak dobré mít na paměti, že období vyšší volatility a slabší koruny může přijít velmi nečekaně. Z toho pohledu tak může být vhodné nákupy rozložit na několik částí, aby se riziko případného pohybu koruny směrem k slabším hodnotám – a nákup za méně výhodný kurz těsně před dovolenou – tak rozložilo.
Hlavní ekonom ING Bank v České republice. Předtím působil šest let v České národní bance – v odboru výzkumu a v sekci měnové statistiky. Pracoval jako vedoucí referátu makroobezřetnostní politiky, byl zodpovědný zejména za provádění zátěžových testů bankovního sektoru a analýzy v oblasti finanční stability a makroobezřetnostní politiky.
Uložit
