Červená růže pokvete ve Španělsku další čtyři roky. Tamní socialisté obhájili. Výsledky všeobecných voleb dopadly dokonce na procento přesně podle předvolebních očekávání. Vládní socialisté získali 43.6% a opoziční lidovci 40.1%. Vítězná většina tedy není nadpoloviční a socialisté se budou muset ve vládě opřít také o podporu některé další menšinové strany.
Latinské oči Filipa Kandy: Španělsko – vítězství červené růže
Zdaleka nejen klasický levicový program
José Luis Rodríguez Zapatero své voliče nezklamal. Ještě před čtyřmi lety ho téměř nikdo neznal a jeho tehdejší vítězství mnozí přisuzovali náhodě, načasovaným atentátům Al-Káidy z 11. března a reakcím voličů na lži tehdejší vládní Lidové strany. Ta tehdy tvrdošíjně tvrdila, že za útoky stála ETA. Lidovci dobře věděli, že se 3 dny před volbami v roce 2004 nehodilo přiznat, že Al-Káida „trestá“ Španělsko za vojenskou účast v Iráku. Španělská vláda o ní a o spojenectví s USA rozhodla i přes naprosto většinový odpor lidí. 90 % Španělů bylo tehdy proti. Nakonec to premiéra Aznara stálo křeslo.
Teď, ve volbách v roce 2008 je situace jiná. Vítězství socialistů už se nedá svést na náhodu ani na reakce na atentáty. Lze je hodnotit jako odraz skutečné spokojenosti velké části Španělů s politikou staronového premiéra Zapatera. A nebyly to jen kroky typické pro levicovou politiku. Zapaterova vláda provedla významné reformy, kterými reagovala na modernizující se společnost a společenské vztahy vůbec. Provedla řadu věcí, ke kterým se lidovci díky jejich konzervativnímu přesvědčení neodvážili, a které ve svém programu neprosazovali. Výsledky voleb ukázaly, že socialisté kalkulovali správně.
Kdo by si ještě před nástupem socialistů k moci před čtyřmi roky pomyslel, že v kdysi přísně katolické zemi budou uzavírat manželství homosexuálové? A to i s právy adoptovat děti? Kdo by si v tradičně machistické společnosti dřív představoval, že ženy budou tvořit celou polovinu vládního kabinetu? Polepšili si také imigranti. V rámci vládního programu měli možnost zlegalizovat svůj pobyt v zemi. 700 tisíc z nich to také po doložení pracovní smlouvy učinilo. Neudiví proto, že ti, co získali občanství, pak socialisty také většinou volili. A že píseň pro Zapaterovu volební kampaň složil přistěhovalec, zpěvák, hudebník a skladatel Denys Santana, původem z Dominikánské republiky, který pracuje v Madridu také jako DJ rozhlasové stanice Super Estación Latina.
Těm všem teď Zapatero vděčí za podporu: homosexuálům, imigrantům, ženám, velké části voličů krajní Sjednocené levice a v neposlední řadě také katalánským i baskickým nacionalistům. Ti vědí také moc dobře, že si své širší autonomní pravomoci vydobyli právě díky socialistům. S lidovci by o ně zase mohli přijít.
A co dál?
„Dnes víc než kdykoli jindy věřím ve Španělsko jednotné a různorodé, ve Španělsko, které žije v ovzduší svobody a tolerance“, prohlásil staronový premiér krátce po vítězství. To ale jak se zdá bude zároveň i výzvou. Z tábora poražených už se ozývají výroky o opozici, která nikomu nedá nic zadarmo. „Jako jsem to dělal celý život, tak tím spíš dnes s ještě vyšší podporou voličů, než kdy jindy, budu dál bránit všeobecné zájmy Španělů a mé země“, prohlásil v reakci na výsledky šéf opoziční Lidové strany Mariano Rajoy.
Oproti předchozím volbám před čtyřmi roky si polepšily obě strany, jak vládní Socialisté tak opoziční Lidovci. A to na úkor menších stran: jak krajní Sjednocené levice, tak stran nacionalistických.