Ucho Svobody: Týden dobrých zpráv

Žijeme v senzační zemi. Můžeme si dělat prakticky co chceme, a více méně se nám nic nestane. Můžeme klidně veřejně nadávat na kterékoliv etnikum, menšinu, prostě na každého, kdo nám leze na nervy. A nemusíme se bát, soudit nás nebudou. Tedy ti rozhodující. Můžeme klidně ošmatlávat malé holky, můžeme s nimi i obcovat, když se nám zachce. Tady už sice trochu narazíme, ale zas tak moc ne. Však on nás nějaký sokol vyseká. Můžeme si zajít do Národního divadla na premiéru úpravy Sněhové královny. Co se s tím Hans Christian natrápil, aby to mělo napětí, temno, aby z toho vyplývalo poselství, aby nás postrašil. Stačí pár škrtů a tentokrát nás z toho vyseká havran. Tedy postava havrana na jevišti, která se v divadelní verzi pitvoří a je hodně vtipná. Třeba když tak originálně paroduje prezidenta.

Můžeme si spolu s magistrátem a významnými umělci a politiky zahrát hru Kam s blobem. Prskneme ho tu tam a tu támhle a hned mají noviny o čem psát. Můžeme se konečně vykašlat na ta zbytečná umanutá divadla, která se snaží hrát hry podivných autorů, které už současnost dávno převálcovala. Dostojevského, Ibsena nebo Suchého se Šlitrem nahradila už přece Lucie Bílá, Michal David, Janek Ledecký nebo museum voskových figur či Alfonse Muchy. Tenhle trend už na radnici milenec světové miss správně rozpoznal a podpořil. 

Můžeme obdivovat bývalé vrcholné politiky, jak šikovně využívají vděčných přátel a se získaným majetkem pak skupují všechny nemovitosti světa. Můžeme se vydat v jejich stopách. Můžeme klidně uplácet kdekoliv a kdykoliv. Stejně na to nepřijdou. Kdyby nás náhodou slyšeli v telefonu, stejně to neplatí jako důkaz. Můžeme průběžně štvát Evropskou unii neschvalováním různých smluv nebo přímo kritikou její podstaty. I když jsme maličcí, chudí a nepodstatní, stejně nás nevyhodí. Tu díru uprostřed si nemohou dovolit. 

A navíc, můžeme se těšit a radovat. Těšit, protože Nova rozjede na internetu Nahé zprávy, kde se moderátorky v průběhu relace postupně vysvléknou. Bylo by pěkné, kdyby tuto praxi přebrali všichni. To by byla v řadě případů dost velká hlína. A na Týtý by se pak dalo i koukat. Kdyby se v jeho průběhu vysvlékli taky moderátoři, ocenění, ředitelé i sponzoři. A radovat, protože jsem vymyslel nový způsob, jak se zbavit dotěrné dopravní policie. Nic jim nebudou platné nové nadupané vozy Škoda, Volkswagen nebo Renault Clio. Policistům, pokud vás začnou honit po dálnici nebo kde, ujíždějte jen jako. Pak dupněte na brzdu. Protože zásadně jezdí nepřipoutaní, rozbijou si čumáky o přední sklo a vy v klidu můžete odjet, kam budete chtít. Třeba ve Stodvacítce. 

A abych nezapomněl na dobrou hudbu. Tentokrát něco klidného pro oddychové večery. Anglická textařka a zpěvačka Norma Winstone spolu s italským klavíristou Glaucem Venierem a německým klarinetistou a saxofonistou Klausem Gesingem vydali komorní lehce sférickou desku Distances. Kde skvěle míchají vlastní věci s Colem Porterem a taky Peterem Gabrielem. Další zápis norské vlny současného industriálního jazzu je novinka Eivinda Aarseta Sonic Codex. Pro všechny, kdo přicházejí k jazzu z tanečních klubů.  A pro ty z vás, kdo rádi triové hraní, pak jeho výsostná poloha na 2CD tria Breda Mehldaua, nahraná živě ve Village Vanguard. Standardy a věci Mehldauovy doplněny úpravami současných rockových věcí.

Žijeme v senzační době.

Vydáno pod