Výročí konce druhé světové války se u nás dlouho slavilo ve stejný den jako v Sovětském svazu - tedy 9. května. Motivace několika našich poslanců z devadesátých let k návrhu zákona, aby tak zvaný Den vítězství byl přesunut o den dříve, spočívala patrně v tom, aby za konec války u nás nebyl považován příchod Rudé armády do Prahy, ale spíše odchod řádných německých jednotek pod velením generála Toussainta směrem k Američanům. Skutečný konec války - tedy německá kapitulace v Remeši - byl však ještě o den dříve - tedy 7. května 1945.
Dwight Eisenhower a lékárnické váhy
Třiašedesát let se vedou diskuse, proč Praha zůstávala několik krutých dnů bez pomoci a proč se muselo čekat až sem dorazí sovětská vojska, když americká armáda byla už 5. května na dosah a jak se zdá, mohla dokonce do českých zemí vyrazit ještě dříve a dojít mnohem dál než do Prahy, což by pro další politický vývoj u nás mělo určitě nemalý význam. V tom smyslu prý u vrchního velitele spojeneckých vojsk v Evropě intervenoval Winston Churchill a z Košic snad i prezident Beneš.
Některé důvody, které Dwighta Eisenhowera vedly k tomu, že těchto výzev neuposlechl, jsou obecně známé. Byly tu velmocenské dohody o rozdělení sfér vlivu, z nichž pro Československo byla zřejmě důležitější ta teheránská než jaltská. A byla tu také pro poslední dny války i následná dohoda se sovětským generálem Antonovem o demarkační čáře zhruba mezi Karlovými Vary a Českými Budějovicemi. Přesto však naléhavé volání pražského rozhlasu o pomoc bylo silným nutkáním pro amerického velitele v Plzni generála Pattona, aby se přísnému rozkazu Dwighta Eisenhowera vzepřel a postupoval dále na východ. Zkusil to tedy u svého přímého nadřízeného generála Omara Bradleye a když ani tam neuspěl, poslal svoje vyjednavače do Prahy s tím, aby od České národní rady přivezli oficiální žádost o vojenskou pomoc. Ti našli jen místopředsedu, komunistu a pozdější hvězdu Pražského jara Josefa Smrkovského, který v šedesátých letech už po vlastním absolutoriu komunistického kriminálu přiznal, že nemohl zradit své nejinternější přání, aby Prahu osvobodila jen Rudá armáda, byť by to mělo stát stovky dalších českých životů.
Takže toto je známo. A teď pár věcí, o nichž se mluví méně. Například, že těsně před tím zemřel prezident Roosevelt, který se v evropských věcech vyznal lépe než jeho velmi málo informovaný následník Truman a byl by možná věnoval více pozornosti Churchillovým a Benešovým depeším. Nebylo také bez významu, že nějaký čas před svou smrtí Roosevelt rozhodoval o vrchním veliteli v Evropě mezi Dwightem Eisenhowerem a Georgem Marshallem a Eisenhower dostal přednost jen proto, že Marshalla bylo zapotřebí více doma v Americe. Ani zde není vyloučeno, že by Marshall v posledních dnech války rozhodoval jinak - ostatně Eisenhower prý trpěl vůči nám špatným svědomím, když viděl, jak tu komunistická moc byla nastolena kromě jiného i stálým poukazováním na to, kdo nás osvobodil.
Důležité však je vědět, čím generál Eisenhower svoje rozhodnutí nejít přes naše území dále na východ odůvodňoval. Nechtěl prý riskovat životy svých vojáků kvůli čistě politickým účelům, neboť jeho úkolem bylo porazit Němce a ne bránit postupu komunismu. Dnes víme, že se to ani Američanům příliš nevyplatilo, nemluvě o tom, co pak postihlo nás. Přesto však nelze pochybovat, že Eisenhowerovo odůvodnění nebylo pouhou výmluvou, ale bylo skutečně vedeno úctou k životům mladých lidí, za něž odpovídal.
Pro takový postup bychom měli mít jisté pochopení, protože to byla americká zásada v obou světových válkách, v nichž z tohoto důvodu byly americké ztráty nesrovnatelně menší než v ostatních válčících zemích. Teprve ve Vietnamu se tuto zásadu nepodařilo zcela udržet, a proto tato válka byla pro Američany velkým traumatem, podobně jako nyní válka v Iráku. To všechno může vést jen k zamyšlení, že riskování lidských životů musí být vždy váženo na lékárnických vahách. V květnu roku čtyřicátéhopátého to však bylo rozhodování obzvláště těžké. A i když my jsme při tom dopadli hodně zle, musíme nechat na Američanech, aby posoudili, zdali z jejich hlediska to bylo rozhodnutí spíš dobré nebo špatné.
Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6.
- Osvobozování Prahy autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/210/20973.jpg
- Kapitulace autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/210/20968.jpg
- Dwight D. Eisenhower autor: ČT24, zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/146/14574.jpg
- Válka ve Vietnamu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/128/12763.jpg