Dnes se zamyslím nad dotazem čtenářky Týdeníku Rozhlas. Ptá se, proč se v předpovědi počasí říká, že bude vát vítr nárazový, jindy zas nárazovitý. Domnívá se, že druhý tvar už tak korektní není. Věc se má asi takhle. Jde o přídavná jména vztahová, jejich základem je jméno podstatné (náraz). Příponou -ový se vytvářejí adjektiva označující nejčastěji něco neživého. Jména takto získaná jsou jak abstraktní (citový), tak konkrétní (papírový).
Čeština před kamerou (67): Vítr bude nárazovitý
Tahle přípona je vůbec velmi produktivní a užíváme ji s citem a intuicí i u slov, která pro to nemají zrovna nejlepší slovotvorné podmínky. Třeba od „rajče“ nemáme rajčeový , ale pomůžeme si a řekneme rajčatový. Za zmínku snad ještě stojí, že u měsíce září přidáváme -j- a dostaneme regulérní zářijový, u pašije vypouštíme -e-, abychom měli pašijový. U jiných cizích slov už radši nic neměníme a -ový přidáváme rovnou: kakaový (ne kakaoový) a třeba tabu (tabuový), ale vakuum (vakuový). (Nemají to ti cizinci nebo děti hledající v češtině řád a pravidelnost jednoduché, viďte! Nám to asi problémy nečiní, ale vysvětlujte jim, proč máme pavouka, a nemáme pavoučinu.)
Důležité pro nás je, že přídavná jména s příponou -ový vyjadřují vlastnost vyplývající ze vztahu k základovému podstatnému jménu. Nárazový vítr je tedy ten vítr, který souvisí s nárazem a který totéž co náraz vyjadřuje. A teď tedy, čím se od něj odlišuje ten vítr nárazovitý? Věru zapeklitá otázka. Zkusme si pomoct třeba spojeními jako křečové žíly – křečovité úsměvy anebo snad pro větší názornost: zkuste si, s prominutím, říct třeba ví kulový a ví kulovitý. Nepříjemné křečové žíly souvisejí s křečemi; zatímco křečovitý úsměv je grimasa, škleb, které křeč připomínají, jsou jí podobné. Nabízí se tedy, že příponou -ovitý se snažíme vyjadřovat vlastnost podle nějaké podoby a tedy vlastně metaforicky. Nárazovitý vítr je tedy takový vítr, který se nárazu spíš podobá, a možná má tedy i menší razanci než vítr nárazový. Podle mě je významově čistší užívat nárazový vítr, ale to už je otázka taky pro meteorology. Ono se totiž může stát, že obě tato slova se už stala synonymní, tedy víceméně vzájemně zástupná. Zkuste vystihnout rozdíl mezi kuželový – kuželovitý.
Snad jen ještě dodám, že u pojmenování nemocí, jejich příznaků a leků na ně vítězí -ový na celé čáře (žlučníkový, chřipková, stopanginový), ale tam, kde chceme pojmenovat orgány lidského těla, už radši saháme po jiné příponě: -ní (oční, ušní, zubní) – výjimky se samozřejmě najdou.
Tak mi zkuste teď po tom všem napsat, jestli užíváte kloubní nebo kloubové preparáty.
Pro úplnost dodávám, že meteorologický slovník počítá jen s tvarem nárazovitý. Slovník spisovné češtiny uvádí jen tvar nárazový.